Novela insolvenčního zákona účinná od 1. října 2024 upravuje primárně proces oddlužení. Často je zdůrazňováno zkrácení doby splátek na tři roky z dosavadních pěti let. Pro věřitele to bude znamenat většinou podstatně nižší plnění na jejich pohledávku než v dosavadních oddluženích. Argumentem pro tuto úlitbu dlužníkům a zásah do práv věřitelů je záměr dostat více dlužníků ze sféry „šedé“ ekonomiky do oddlužení, kde se v řízeném procesu zbaví svých dluhů a zařadí se mezi výdělečně činné daňové poplatníky odvádějící z příjmu platby státu.

Novelizován je proto současně i občanský soudní řád, a to mj. jeho ust. § 279 upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. Exekuce prováděná srážkami ze mzdy je svou povahou nejpodobnější oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Dovolím si zde odhlédnout od druhé části názvu procesu, když zpeněžení majetku lze v oddlužení považovat spíše za výjimku než pravidlo. Dlužníci totiž často vstupují do procesu oddlužení nemajetní, tedy z povahy věci není co zpeněžovat, a proces oddlužení se tak (zpravidla) omezuje na provádění měsíčních splátek.

Aktuálně je v České republice vedena exekuce proti 625 805 fyzickým osobám.[1] Podstatná část těchto osob namísto vstupu do oddlužení upřednostňuje setrvání v exekuci bez výhledu na jakékoliv skutečné řešení svých dluhů. Novela občanského soudního řádu, pokud se týká režimu srážek ze mzdy, má právě motivovat dlužníky v několikaletých, nekonečných exekučních řízeních, aby řešili svou situaci oddlužením.

V kategorii nízkopříjmových skupin nastává poměrně často stav, kdy srážka ze mzdy povinného, resp. plnění na úhradu vymáhané pohledávky, je nižší než částka, o kterou měsíčně vymáhaná pohledávka (či pohledávky) naroste o příslušenství a smluvní pokuty. Exekuční řízení tak může probíhat a pohledávka reálně nikdy uhrazena nebude, naopak dluh dále narůstá.

Z tohoto pohledu tak pro povinného v exekuci, pokud nemá dostatečně vysoké příjmy, neexistuje možnost úspěšného řešení jeho dluhů. Exekuční řízení mu žádnou takovou možnost neposkytovalo, a neposkytuje mu ji ani po novele od 1. října 2024. To je zásadní rozdíl oproti situaci dlužníka v oddlužení, který ví, že za splnění konkrétních podmínek insolvenčního zákona bude oddlužen, tedy soud jej zbaví neuhrazené části jeho dluhů.[2]

Reálně ne každý povinný z exekučního řízení je s to splnit především ekonomické podmínky pro vstup do oddlužení. Část povinných tedy v exekučních řízení zůstává prostě proto, že jinou možnost jednoduše nemají. U těch ostatních je namístě se ptát, jaký může být racionální důvod, aby setrvávali v exekučním řízení namísto vstupu do oddlužení.

Pro hledání možné motivace na straně dlužníka je třeba porovnat jeho finanční situaci v obou řízeních. Po schválení oddlužení[3] plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty se z dlužníkova měsíčního příjmu strhává na měsíční splátku částka ve stejné výši, v jaké mohou být z příjmů povinného uspokojeny přednostní pohledávky při výkonu rozhodnutí nebo exekuci.[4] Srážka se tedy určuje z čisté mzdy (příp. jiného příjmu) dlužníka, od které se odečítá nezabavitelná část mzdy. Zbývající částka se pak dělí na třetiny, kdy jedna třetina je vyplácena dlužníkovi a zbylé dvě třetiny jsou použity pro účely oddlužení.

Podle právní úpravy účinné před 1. říjnem 2024 však povinný, vůči němuž byly v exekuci vymáhány toliko nepřednostní pohledávky věřitelů, ze své mzdy po odečtení nezabavitelné části, která mu zůstává vždy, obdržel ze zbývající části mzdy celé dvě třetiny. Pouze jedna třetina byla použita na úhradu vymáhaných pohledávek. Pro ilustraci tedy v této situaci povinný, který žil v domácnosti sám bez dalších vyživovaných osob a pobíral čistou mzdu 20 000 Kč, obdržel po odečtení srážky v rámci exekučního řízení z čisté mzdy 17 569 Kč. Stejná osoba, pokud se rozhodla pro oddlužení, v rámci plnění splátkového kalendáře obdržela z čisté mzdy jen 15 138 Kč.

Rozdíl výše srážky z pohledu dlužníka v neprospěch oddlužení oproti exekuci mohl být jedním z důvodů, proč povinní raději setrvávali v exekučním řízení (viz shora uvedený vysoký počet fyzických osob v běžících exekučních řízeních).

Novela provedená zákonem č. 252/2004 Sb. s účinností od 1. října 2024 mění postup při určení výše srážek ze mzdy povinného tak, že srovnává podmínky dlužníka v oddlužení a povinného v exekučním řízení. Platí to však pouze pro případ, že se jedná o souběh exekučního vymáhání vícero pohledávek. Konkrétně jde o situaci, kdy jsou na mzdu povinného současně nařízeny nejméně čtyři výkony rozhodnutí k vymožení splatných peněžitých pohledávek. Pouze pak zbude nově povinnému z čisté mzdy stejná částka jako dlužníku v oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

Následující měsíce tak ukáží, zda skutečně důvodem pro setrvání tak velkého počtu dlužníků v exekučním řízení, namísto vstupu do oddlužení, byl shora uvedený rozdíl v měsíční srážce z příjmu, který z pohledu dlužníka zvýhodňoval exekuční řízení před oddlužením plněním splátkového kalendáře.

Mgr. Pavel Ubr, působí jako advokát a insolvenční správce, je členem insolvenční sekce ČAK.

Ilustrační foto: canva.com

[1] Údaje platné k 1. říjnu 2024, https://statistiky.ekcr.info/statistiky.

[2] § 412a a 414 zák. č. 182/2006 Sb.

[3] § 404 a násl. zák. č. 182/2006 Sb.

[4] § 207 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb.; přednostní pohledávky ust. § 279 a násl. zák. č. 99/1963 Sb.