V oddluženích se nachází řádově sto tisíc dlužníků. Věřitelů, kteří uplatňují své pohledávky, je nejméně desetkrát tolik. Více než milion. Takže je zajímavé, jak často se dluhy hodnotí optikou dlužníků a jak málo pozornosti se věnuje věřitelům. Nevyvážené informace se bohužel promítají do legislativy, což potvrzuje poslední novela insolvenčního zákona. 

Nová úprava zvýhodňuje dlužníky tím, že zkracuje dobu oddlužení z pěti let na tři roky. Když dlužník splácí dluhy věřitelům 36 měsíců místo 60, splatí jim o 40 % méně. Ledaže by se víc snažil a platil věřitelům vyšší splátky.[1]

Pravda je, že novela dává věřitelům do rukou nástroje, kterými mohou dlužníky přimět, aby se víc snažili. Mohou dokonce navrhovat sankční prodloužení doby oddlužení ze tří let až na čtyři a půl roku. Předpokládá to ovšem jejich aktivitu v přesně daném čase. Musejí porozumět tomu, jak nové oddlužení funguje.

Nový standard adekvátního příjmu dlužníka

Až dosud se při vstupu dlužníka do oddlužení vycházelo fakticky jen z jeho minulých příjmů. Teď se pohled do minulosti dlužníka doplňuje o odhad jeho budoucího potenciálu.

Ministerstvo spravedlnosti pro tento účel vytvořilo „čtečku dat“, která obsahuje souhrnné informace o příjmech lidí ve srovnatelném postavení. Tento nový informační nástroj umožňuje dálkový přístup všem aktérům procesu oddlužení (§ 412 odst. 4 ins. zák.).[2]

Jako první dnes pracují s novým systémem advokáti, kteří sepisují návrhy na povolení oddlužení. Ti musejí dlužníka poučit o novém způsobu hodnocení jeho ekonomické nabídky (§ 390a odst. 1 ins. zák. in fine). Musejí také v návrhu popsat specifické schopnosti, oprávnění a handicapy dlužníka.[3]

Po advokátech prověřují příjmový potenciál dlužníka insolvenční správci, což jsou většinou také advokáti. Ti mají navíc k dispozici součinnostní nástroje.[4] Správci provádějí vlastní šetření a podávají soudu zprávu pro oddlužení, kde hodnotí schopnosti a možnosti dlužníka, odhadují očekávanou míru uspokojení pohledávek věřitelů a navrhují distribuční schéma splátkového kalendáře (§ 398a odst. 2 ins. zák.).

Když věřitelé nesouhlasí se zprávou insolvenčního správce, otevírá se jim první časové okno, kdy mohou vstoupit do hry. Mohou podat námitky proti schválení oddlužení. Musejí to ale stihnout v propadné lhůtě sedmi dní od zveřejnění zprávy pro oddlužení (§ 403 odst. 2 ins. zák.).[5]

S ohledem na rigidní úpravu námitek ovšem mohou být účinnější některé méně formální postupy, které připouští soudní praxe. Věřitel může např. jen upozornit na nesrovnalosti zprávy, která hodnotí příjmový potenciál dlužníka. Judikatura dovodila, že ačkoli soud nepřihlíží k opožděným námitkám, není tím dotčeno právo věřitele poukázat před rozhodnutím insolvenčního soudu o schválení oddlužení na rozpor zprávy pro oddlužení se skutečnostmi, které plynou z dosavadního obsahu spisu.[6] Uvedený postup ovšem vyžaduje, aby věřitel nejen znal spis, ale aby jeho obsah také aktivně dotvářel, pokud má vlastní poznatky o situaci dlužníka. Věřitel může pracovat se čtečkou dat Ministerstva spravedlnosti. Extrémní nesoulad mezi příjmovým potenciálem dlužníka a jeho skutečnými příjmy může indikovat, že dlužník nabízí věřitelům minimální splátky, protože si hodlá vydělávat peníze na černém trhu práce.

Osobní cíl dlužníka

Poté, co insolvenční správce podá zprávu pro oddlužení, vstupuje insolvenční řízení do další etapy. Soud vyhodnotí obsah zprávy, vypořádá se s včasnými námitkami a dalšími podáními věřitelů, a neshledá-li žádnou překážku, rozhodne tak, že oddlužení schválí.

Soud musí ve svém rozhodnutí určit očekávanou míru uspokojení pohledávek věřitelů a rozložit ji do měsíčních splátek [§ 406 odst. 3 písm. c) ins. zák.]. Stanoví tím osobní cíl, kterého má dlužník dosáhnout, aby mu soud po třech letech odpustil zbytek dluhů [§ 412a odst. 1 písm. b) ins. zák.].

Osobní cíl dlužníka se stává zřetelným opěrným bodem celého nově pojatého procesu oddlužení. Když dlužník nesouhlasí s hodnotou, jak ji určí soud, může proti rozhodnutí soudu podat odvolání. Odvolání podává přímo proti výroku, ve kterém soud stanovil jeho osobní cíl (§ 406 odst. 4 ins. zák.). Věřitelům se zde otevírá druhé časové okno, kdy mohou aktivně vstoupit do řízení. Mohou podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení, když se domnívají, že soud nastavil osobní cíl dlužníka příliš nízko.

Tady ale musím upozornit na to, že nová úprava doplnila podmínky odvolání jen u dlužníka. Co se týče věřitelů, ponechala je beze změn. Doslovným výkladem zákona tak lze dospět k závěru, že věřitel se může odvolat, jen když hlasuje proti přijetí schváleného způsobu oddlužení (§ 406 odst. 4 ins. zák.). Uvidíme, zda tento problém vyřeší soudní praxe, nebo věřitelé budou muset z procesní opatrnosti vždy hlasovat proti schválenému způsobu oddlužení.

Sankční prodloužení oddlužení

Jakmile soud určí závazným způsobem osobní cíl dlužníka a výši jeho měsíční splátky, rozbíhá se proces tříletého oddlužení.

Insolvenční správce dohlíží po celou dobu na to, jak dlužník plní své povinnosti. Kontroluje, zda dlužník platí měsíční splátky ve stanovené výši, a směřuje tak k tomu, aby naplnil osobní cíl, který mu stanovil soud. Podává o tom pravidelné zprávy soudu. Ty představují důležitý zdroj informací pro věřitele.

Když dlužník neplní své povinnosti, věřitelům se otevírá třetí časové okno, ve kterém mohou aktivovat proces sankčního prodloužení oddlužení. Tuto příležitost mají vždy jen jednou ročně, v propadné lhůtě dvou měsíců, která se počítá od uplynutí každých 12 měsíců plnění schváleného oddlužení (§ 36 odst. 3 ins. zák.).

Zákon neuvádí, kdo má aktivní legitimaci k podání návrhu na sankční prodloužení oddlužení. Používá formulaci „lze navrhnout prodloužení“ (§ 36 odst. 3 věta druhá ins. zák.). Toto právo ale jistě mají účastníci řízení, tedy jak dlužník, tak věřitelé (§ 14 odst. 1 ins. zák.), a také insolvenční správce. Ostatní procesní subjekty, snad vyjma státního zastupitelství (§ 9 ins. zák.), toto právo z logiky věci nemají.

Motivace věřitelů k podání návrhu je zřejmá. Více splátek dluhu pro ně znamená vyšší uspokojení pohledávek. Věřitelé ale mohou jít i dál. Mohou ve stejné lhůtě navrhnout, aby soud dlužníkovi oddlužení zrušil (§ 36 odst. 3 věta druhá a § 418 ins. zák.). Když soud návrhu vyhoví, znamená to, že dlužník nedosáhne odpuštění zbytku dluhů.

Z toho také plyne, jaký zájem může mít na prodloužení svého oddlužení samotný dlužník. Delší doba trvání oddlužení je pro něj výhodnější než jeho zrušení. Takže si lze představit, že dlužník sám navrhne prodloužení doby oddlužení v rámci obrany proti návrhu věřitele na zrušení oddlužení.

Soud rozhoduje o včas podaných návrzích „bez zbytečného odkladu“. Opožděný návrh odmítne. Včas podaný návrh zamítne nebo mu vyhoví. V takovém případě určí, o kolik měsíců se oddlužení prodlouží.[7] Lze čekat, že než se sjednotí soudní praxe, jednotliví soudci budou mít rozdílné názory na to, v jakých případech návrhu vyhoví a na jak dlouhou dobu oddlužení prodlouží.

Co je ale jisté, je to, že návrh věřitele musí obsahovat skutková tvrzení, ze kterých plyne, proč má být oddlužení prodlouženo a na jak dlouhou dobu [viz i § 412 odst. 1 písm. a) nebo h) a § 412a odst. 1 písm. b) ins. zák.]. A nestačí skutečnosti jen tvrdit, navrhovatel je musí soudu osvědčit. Může přitom vycházet ze zpráv insolvenčního správce, z obsahu spisu nebo z vlastních zjištění.

Závěr

Nový koncept oddlužení dává věřitelům do rukou nové nástroje, jak mohou dosáhnout vyššího uspokojení svých pohledávek. Jsou to ovšem právní nástroje, které vyžadují dobrou znalost nového konceptu oddlužení. Věřitelé musejí počítat s tím, že prostor pro uplatnění práv mají především v časových oknech, která se jim otevírají v přesně daných fázích insolvenčního procesu. Nové nástroje zkrátka předpokládají nejen proaktivní, ale i kvalifikované jednání věřitelů.

 

JUDr. Michal Žižlavský, působí jako advokát a insolvenční správce, je předsedou insolvenční sekce ČAK a členem představenstva ČAK.

Ilustrační foto: Pexels.com

---

[1] Odhlížím od agendy zpeněžování majetku a zaměřuji se jen na agendu splátkového kalendáře, která je v oddluženích dominantní.

[2] Nový informační nástroj je dostupný na stránce https://insolvence.justice.cz/prijmova-potencialita-dluznika/.

[3] K tomu slouží nově upravená část IX. závazného formuláře Insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, vydaného Ministerstvem spravedlnosti, který je dostupný na stránce https://insolvence.justice.cz/aktualizovany-formular-navrhu-na-povoleni-oddluzeni/.

[4] Insolvenční správci mají právo na informace od orgánů veřejné správy a nově také od poskytovatelů úvěrů, orgánů sociálního zabezpečení a zaměstnavatelů dlužníka (§ 43 a násl. ins. zák.). Ověřují také schopnosti, oprávnění a handicapy dlužníka, které uvedl v návrhu na povolení oddlužení, při osobním pohovoru.

[5] To platí, když se nekoná schůze věřitelů, což bývá zatím pravidlem.

[6] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 NSČR 25/2019.

[7] Lhůty dle § 412b odst. 6 ins. zák. jsou maximální. Soud je nemusí využít v plném rozsahu.