Milé kolegyně a kolegové,

je listopad 2024. – A ve chvíli, kdy se vám tento Bulletin dostává do ruky nebo na screen, je výročí 17. listopadu už za námi. Letos bylo navíc půlkulaté, již třicáté páté. K výročí se vždycky dobře píše – je to pohodlné, můžeme si zavzpomínat, ba i slzu uronit. Na to, jací jsme byli. Z pohledu tehdejšího i dnešního. Ty dva pohledy se většinou budou trochu různit.

Jsou ale věci, které se ve své podstatě nemění. Přesto, co všechno se v našem pohledu na historii (a i 17. listopad je už opravdu historií) může měnit, existují věci, které se z pohledu advokacie ani během let nemění, ale stojí za to si je připomínat neustále.

17. listopad byl a je pro mnohé z nás spojen s principy a hodnotami, které je třeba dodržovat a hájit, protože bez nich by se jak naše individuální svobody, tak i svoboda společnosti mohly rozplynout. Myslím, že se shodnu s většinou z vás, že to je v první řadě demokracie založená na vládě práva a svobodě projevu. Demokracie, která je funkční, fungující a dlouhodobě udržitelná. A jedním dechem je třeba dodat, že demokracie bez práva a bez pravidel nedává smysl, a tedy nejde mít ani demokracii bez právníků, včetně advokátů. Připomínejme si tedy i v listopadu 2024, že advokacie není jenom podnikání, ale také profese a poslání (jakkoli nadneseně to někomu může znít). A že o udržení a dobré fungování právního státu a zachování svobody ve společnosti (včetně té svobody podnikat) se musíme neustále prát, my jako právníci zvláště.

Svoboda slova a názorů se dostává pod tlak periodicky a v posledním desetiletí v západní společnosti více než dříve. Problémem není kupodivu většinou tlak politický, ale společenský – nesoulad s obecně přijímanými vzorci chování. Advokáti musí u sebe i u ostatních vnímat, že ostrakizace jiných, odlišných názorů a vylučování „neladících“ hlasů z diskuse je začátek cesty do pekel. A i v rámci našeho stavu proto musíme zachovávat jak svobodu projevu, tak i vzájemný respekt, protože jedno bez druhého není schopné samostatné existence.

Úvodník je nevděčný útvar, protože je tak zatraceně krátký. Ale neodpustím si nakousnout ještě téma advokacie jako elity společnosti. Definujeme-li elitu jako menšinu, která má výjimečnou roli nebo odpovědnost ve společnosti, přičemž její rozhodnutí a činy mají často široký dopad na celou společnost, i těch pár zbývajících skromných advokátů by se leckdy v té definici našlo. Elita nabyla nezaslouženě až negativního nádechu. Pokud ji budeme vnímat jako označení skupiny lidí, která jde ostatním příkladem, ten negativní nádech odpadne. A obloukem se vrátím k demokracii – bez aktivní participace elit na politickém životě společnosti to s demokracií půjde z kopce. To zahrnuje ale i vzájemný respekt, ochotu dělat efektivní kompromisy a akceptaci existence různých názorů (včetně těch, které pokládáme za zcela nepřijatelné). Nestanovujme si tedy více hranic, než nezbytně potřebujeme, a jděme příkladem zbytku společnosti. I o tom je advokátní etika. Není to překážka byznysu, ale snaha o to, aby advokáti byli příkladem.

Exempla trahunt.

Mgr. KAMIL BLAŽEK, člen představenstva ČAK

Ilustrační foto: Pexels.com