Následující článek pojednává o svěřenských fondech zřízených za soukromým účelem. Cílem autorů je komplexně shrnout argumentaci, proč je statut svěřenského fondu změnitelný, a současně se vypořádat s argumenty, které plédují za nezměnitelnost. Záměrem je nastínit problematiku svěřenského fondu a jeho statutu z pohledu svěřenského fondu jako funkčního nástroje pro účely správy majetku, který je v praxi hojně využíván. Přestože jsou akademické spory a teoretické názory přínosné, je potřeba nezapomínat, že svěřenský fond je nástrojem určeným k praktickému použití.

Obecně ke statutu svěřenského fondu

Statut je základním stavebním kamenem svěřenského fondu a jeho znění je pro náležitou správu majetku ve svěřenském fondu klíčové.[1] Jedná se o dokument, ve kterém je primárně vyjádřen účel a pravidla fungování svěřenského fondu a který vzniká z vůle zakladatele. Z funkčního hlediska plní statut stejnou funkci jako jakékoliv jiné zakladatelské právní jednání právnických osob, zejm. fundací, které mají z hlediska svého fungování a účelu ke svěřenskému fondu nejblíže.[2] Statut je obligatorním dokumentem svěřenského fondu, pro který je zákonem stanovena forma veřejné listiny.[3] Vedle statutu zakladatelé často sepisují další dokumenty obsahující vyjádření vůle zakladatele ohledně správy majetku ve svěřenském fondu, nejčastěji tzv. letter of wishes, jehož účelem je specifikace a upřesnění pravidel obsažených v samotném statutu.

Od statutu svěřenského fondu je nutné diferenciovat právní jednání, které vede ke zřízení svěřenského fondu, tj. obvykle zřizovací smlouva mezi zakladatelem a svěřenským správcem, nebo v případě svěřenského fondu mortis causa pořízení pro případ smrti.[4] Statut může být nicméně přímo obsažen již ve zřizovacím právním jednání, a v takovém případě se tedy bude jednat o jediný dokument (smlouvu se svěřenským správcem, popř. pořízení pro případ smrti).[5]

Změna statutu před vznikem svěřenského fondu

Lze si představit situaci, kdy zakladatel statut již sepsal, svěřenský fond nicméně ještě nevznikl[6] a zakladatel se za této situace rozhodne sepsaný statut změnit. Před prvozápisem do evidence (popř. před smrtí zakladatele) ze své povahy nemůže být změnou statutu zásadně nikdo dotčen, a proto není důvod, aby nebylo možné statut bez jakýchkoliv omezení měnit. Tedy i za předpokladu, že si zakladatel takové právo ve statutu nevyhradil. Pokud již byla uzavřena smlouva se svěřenským správcem, změna statutu nesmí jednostranně zasáhnout do smluvního vztahu se svěřenským správcem, ledaže by s tím vyjádřil správce souhlas či by smlouva uzavřená se správcem pro takový případ předvídala možnost ukončení smluvního vztahu.[7]

Stejně tak by měl být před vznikem změnitelný i statut svěřenského fondu zřízeného mortis causa, jelikož taková změna z logiky věci nemůže zasáhnout do existujících právních poměrů či legitimního očekávání budoucích obmyšlených. Pro tento závěr hovoří i zásada „ambulatoria est voluntas defuncti usque ad vitae supremum exitum“ (vůle zůstavitele je proměnlivá až do posledního okamžiku života), ze které v právním řádu najdeme pouze málo výjimek. Jednou z nich je např. dědická smlouva, kterou jednostranně (bez svolení druhé strany) měnit nelze, a tudíž by nebylo možné jednostranně měnit ani zakladatelské právní jednání, které by bylo její součástí.[8]

Změna statutu po vzniku svěřenského fondu

Diskutovanými způsoby změny statutu po vzniku svěřenského fondu jsou změny provedené soudem, zakladatelem, popř. jinou oprávněnou osobou, určí-li tak ve statutu zakladatel.

Změna statutu soudem

Zákon výslovně upravuje pouze změnu statutu soudem, a to za předpokladu, že:

• taková změna bude respektovat zakladatelův původní úmysl, vyjádřený zejména prostřednictvím účelu svěřenského fondu vymezeného ve statutu, a
• daná změna umožní lépe dosáhnout účelu fondu či zvýší prospěšnost fondu vzhledem k jeho účelu.[9]

Kumulativně tedy musí být naplněna podmínka respektu k historické vůli zakladatele (vůle daná při zakládání, resp. sepsání statutu) vyjádřené zejména prostřednictvím účelu svěřenského fondu a změna musí danému účelu prospívat. Současně má soud povinnost si před rozhodnutím vyžádat stanovisko zakladatele nebo jeho právního nástupce, svěřenského správce, obmyšleného a toho, komu nad správou svěřenského fondu náleží dohled, pokud nejsou navrhovateli.[10]

Lze uzavřít, že ohledně možnosti změny statutu soudem není za splnění výše vymezených podmínek pochyb. Lze však z výslovného zakotvení možnosti změny statutu soudem usuzovat, že jiný způsob změny statutu je vyloučený?

Změna statutu bez ingerence soudu

Změna statutu bez ingerence soudu je dle autorů zásadně přípustná, nicméně má to své hranice a nelze generálně říct, že ke kaž­dé změně je potřeba přistupovat stejně a že každou změnu lze provést. Zásadní aspekty, které by měly být před provedením změny posouzeny, jsou podle názoru autorů následující: zakotvení možnosti změny ve statutu a obsahová stránka změny statutu. Změna musí být současně s ohledem na formu statutu provedena formou veřejné listiny, tedy notářského zápisu.[11]

Zakotvení možnosti změny ve statutu

Odpověď na otázku, zda lze měnit statut bez ingerence soudu, se liší primárně v závislosti na tom, zda je tato možnost předem ve statutu zakladatelem vyhrazena.[12] Není-li tato možnost a priori zakotvena, tak s ohledem na absenci zákonného ustanovení, které by toto právo některé z osob přiznávalo, bezpochyby není možné tyto změny provádět. Současně proto po vzniku svěřenského fondu toto právo není možné již do statutu vtělit. Dosavadní soudní rozhodnutí, zabývající se v nějaké míře možností měnit statut, se nejčastěji týkala právě případů, kdy se navrhovatelé snažili toto ustanovení zakotvit.[13]

Zda je možnost změny předem ve statutu vyhrazena či nikoliv, považuje za zásadní i Okresní soud ve Vsetíně, který uvedl následující: „Lze jistě připustit, aby v původním statutu bylo toto ustanovení obsaženo a potom by samozřejmě mohlo fungovat i do budoucna. Není však možné jej dodatečně soudním rozhodnutím do statutu vnést, neboť neobsahuje-li statut jiná pravidla, lze jej měnit pouze postupem podle § 1469 odst. 2 o. z., tedy rozhodnutím soudu.“[14]

Hranice změny statutu

Změna by měla být učiněna vždy v souladu s původním záměrem zakladatele, který je vyjádřen primárně prostřednictvím účelu svěřenského fondu. Autoři proto zastávají názor, že změna účelu možná není[15] a není ani možné si toto právo ve statutu vyhradit. Uvedenému závěru odpovídá i formulace právní úpravy umožňující provedení změny statutu soudem, která stanoví, že změna musí účelu prospívat či musí být možné účelu vymezeného zakladatelem na základě provedené změny lépe dosáhnout. Pro vyloučení pochybností považujeme za vhodné možnost změny účelu při zakotvování pravidel změny statutu výslovně vyloučit.

Změna statutu rovněž nemůže být tak rozsáhlá, aby vytvořila v podstatě nový svěřenský fond (tzv. resettlement), proto by principy, na kterých svěřenský fond stojí a byl vybudován, měly být vždy zachovány. Změna současně musí respektovat práva třetích osob, zpravidla obmyšlených. Je-li však možnost změny statutu vyhrazena, není možné hovořit o existenci zcela nenarušitelného legitimního očekávání obmyšlených. K obdobnému závěru dojdeme u diskrečního svěřenského fondu, jelikož zde je právo na plnění, resp. jakékoliv právo obmyšleného, založeno na rozhodnutí svěřenského správce, a tedy nelze dovozovat legitimní očekávání „obmyšleného“, který často ani neví, že obmyšleným v budoucnu bude.[16]

Argumenty pro změnitelnost

Pro výklad statutu svěřenského fondu jsou stěžejní ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týkající se výkladu právních jednání, na základě kterých primárně zjišťujeme vůli jednající osoby, tedy zakladatele.[17] Zakotví-li zakladatel ve statutu oprávnění jej měnit, neshledáváme důvod, pro který by vůle zakladatele neměla být respektována. Opoziční názory kolegů s rigidním názorem, že změna je možná za všech okolností pouze dle § 1469 o. z., autoři s ohledem na pojetí současné právní úpravy a účel institutu nepovažují za uplatnitelné.

Častým argumentem ve prospěch nezměnitelnosti statutu svěřenských fondů je systematické zařazení svěřenských fondů mezi věcná práva.[18] Skutečnost, že se tento institut nachází mezi právní úpravou správy majetku a úpravou dědického práva, podle názoru autorů podtrhuje koncept tohoto institutu (zejm. skutečnost absence právní osobnosti), neomezuje však autonomii vůle zakladatele. Souhlasíme s argumentací prof. Ronovské, že ani z textace ustanovení upravujícího kogentnost absolutních práv „Od ustanovení této části se lze odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím osobám, jen připouští-li to zákon“,[19] nelze dojít k závěru, že by za každých okolností neměl oprávnění měnit statut někdo jiný než soud.[20] Zákon nestanoví, že by statut byl oprávněn změnit výlučně soud, a tedy nelze dovodit zákaz změny statutu bez ingerence soudu.[21]

Zakotvíme-li oprávnění statut měnit, pouze tak doplňujeme řadu dalších pravidel fungování svěřenského fondu. Stanovení pravidel fungování svěřenského fondu není v rozporu se zákonem, naopak s ohledem na útlou úpravu fungování svěřenského fondu je tento postup žádoucí a pro správné fungování fondu nezbytný.[22] Současně není pochyb o tom, že taková výhrada změny statutu není v rozporu s veřejným pořádkem, dobrými mravy ani úpravou osobního statusu, a nepříčí se ani podstatě svěřenského fondu, ba naopak.[23] Lze shrnout, že doplnění statutu o ustanovení, které zákon výslovně nevyžaduje, je v souladu s pojetím právní úpravy institutu svěřenského fondu v České republice, stejně tak jako s právní úpravou obdobných entit v zahraničí.[24]

K uvedenému obdobný názor zastávají JUDr. Pihera a prof. Ronovská, kteří v měsíčníku Trusts and Trustees uvádějí: „Some have held that the statute must be immutable for the life of the trust and can only be changed by court order. They justify their conclusions by a vague reference to Section 978 of the Civil Code, according to which the provisions of the section of the CC on absolute rights, which includes the regulation on trusts, “may be derogated from by an arrangement having an effect against third parties only if the law so permits”. However, it is not clear what kind of derogation would be involved; reserving the right to amend the statute does not in any way impair the court’s jurisdiction under Section 1469(2) of the CC.“[25] Nad rámec uvedeného autoři souhlasí s názorem, že statut upravuje primárně vnitřní záležitosti a třetí osoby se často nemají ani možnost se statutem seznámit, a proto se často ani nebude jednat o úpravy mající účinky vůči třetím osobám, o kterých právě § 978 o. z. hovoří, ale např. o úpravu interního fungování fondu.[26]

Svěřenské fondy se svým využitím nejvíce blíží institutu nadačních fondů,[27] ostatně tak hovoří i důvodová zpráva, která uvádí, že hlavním rozdílem mezi těmito dvěma instituty je nedostatek právní osobnosti svěřenského fondu, jeho dočasné trvání, větší variabilita účelu a zásadní nepřítomnost veřejnoprávního dohledu nad nimi.[28] Nelze proto opomenout, že u účelově nejpodobnějšího institutu, tedy nadačního fondu, je možné měnit jeho zakládací listinu a statut, o čemž není s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu pochyb.[29] Lze se však setkat s názorem, že svěřenský fond není koncepčně podobný nadačnímu fondu či nadaci.[30] Přesto by podle názoru autorů nemělo být zásadním rozdílem mezi těmito entitami omezení principu autonomie vůle.

Osoby oprávněné měnit statut

Diskusím je nejvíce podrobována změna statutu zakladatelem. Proti oprávnění zakladatele měnit statut zaznívá skutečnost, že vznikem fondu se vytváří oddělené a nezávislé vlastnictví,[31] a tedy současně zaniká původní vlastnické právo zakladatele. Uvedené je samozřejmě nesporně pravda. Je však třeba zdůraznit, že vyhradil-li si možnost změny zakladatel předem, učinil tak stále jako vlastník. Zakladatel si tedy oprávnění ke změnám ve statutu svěřenského fondu zakotvil před vznikem odděleného a nezávislého vlastnictví a před pozbytím svého vlastnického práva, a proto není důvod, proč by jej sobě, popř. jinému, nemohl vyhradit. Tento závěr je racionální i v kontextu dalších práv, kterými zakladatel disponuje, popř. může disponovat, jako příklad lze uvést oprávnění jmenovat obmyšlené, dohlížet nad správou svěřenského fondu či rozhodovat o osobě svěřenského správce.

Dalšími osobami, které může zakladatel pověřit změnou statutu, jsou např. obmyšlení svěřenského fondu a svěřenský správce. Vyhradil-li zakladatel správci nebo obmyšlenému toto právo, neexistují, s ohledem na autonomii vůle zakladatele, překážky pro jeho výkon. Vzhledem ke specifickému postavení těchto osob v personální struktuře svěřenských fondů autoři zastávají názor, že je potřeba současně vymezit části statutu, které mohou jednotlivé osoby měnit, popř. důvody, pro které mohou ke změně statutu přistoupit.[32]

Závěr

Autoři zastávají názor, že statut svěřenského fondu by měl být precizně vypracován již před vznikem svěřenského fondu, nesouzní však s názorem, že změna statutu svěřenského fondu po jeho založení není možná jinak než zapojením soudu.

Svěřenské fondy lze zřídit čistě k soukromoprávním účelům, pro které je autonomie vůle charakteristická, a bylo by tak zcela nelogické upírat zakladateli, popř. jiné osobě, kterou zakladatel určí, možnost statut měnit, bude-li změna respektovat účel svěřenského fondu.[33]

Dobře nastavený statut svěřenského fondu by měl být schopen pokrýt řadu scénářů, které mohou v každodenním životě nastat, nikdy však nelze pokrýt veškeré možné situace na desítky let dopředu. Změnou statutu svěřenského fondu bez ingerence soudu provedenou v souladu se záměrem zakladatele, resp. v souladu s účelem fondu, tak bude leckdy možné zajistit, aby fond nadále fungoval a naplňoval účel, ke kterému byl zřízen, a to bez časově a ekonomicky náročného soudního řízení.

 

JUDr. Jakub Hollmann, Ph.D., je advokátem a společníkem AK PORTOS v Praze.

Mgr. Lucie Krotilová  je advokátkou v AK PORTOS v Praze.

Ilustrační foto: Pexels.com

---

[1] Viz § 1452 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále „o. z.“.

[2] Srov. K. Ronovská, V. Pihera: Fundační principy a hranice jejich flexibility. K otázce možnosti dodatečných změn podmínek fungování svěřenských fondů a fundací, Právník č. 9/2018, str. 715.

[3] Viz § 1452 odst. 3 o. z.

[4] Viz § 1448 o. z.

[5] Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k ust. § 1448-1452 „Svěřenský fond se spravuje statutem obsaženým ve smlouvě, závěti či vydaným samostatně.“

[6] § 1451 odst. 2 a 3 o. z.

[7] J. Hollmann, D. Elischer, M. Šlejharová Flanderková: Svěřenské fondy pro praxi, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2022, str. 194.

[8] K institutu dědické smlouvy § 1582 a násl. o. z.

[9] § 1469 o. z.

[10] § 1470 o. z.

[11] Uvedené lze dovodit z vyžadované formy statutu svěřenského fondu, viz § 1452 odst. 3 o. z.

[12] Srov. op. cit. sub 2, str. 715-716.

[13] Např. usnesení OS Praha-východ ze dne 10. 2. 2021, č. j. 12 Nc 1401/2020-31 (řešena otázka, mj., zda lze zakotvit ustanovení o možnosti měnit statut po vzniku fondu).

[14] Usnesení OS Vsetín ze dne 13. 6. 2023, č. j. 52 NC 4201/2023-33.

[15] Výjimkou jsou změny prováděné v případě svěřenských fondů zřizovaných za veřejně prospěšným účelem, viz § 1469 odst. 1 o. z.

[16] K. Ronovska, V. Pihera, E. Dobrovolna: Rights of beneficiaries: building foundations and trusts, a Czech perspective, Trusts & Trustees, Vol. 29, No. 6, July 2023, str. 509-515.

[17] Viz § 1452 ve spojení s § 555 a násl. o. z.

[18] J. Svejkovský, V. Lederer: O principech svěřenského fondu, jeho flexibilitě a unikátnosti, Bulletin advokacie č. 5/2024.

[19] Viz § 978 o. z.

[20] Srov. op. cit. sub 2, str. 715.

[21] Op. cit. sub 16, str. 509-515.

[22] K tomu, co je vhodné dále zakotvit ve statutu, viz publikace Svěřenský fond – návod k použití: rozbor judikatury, nadace a fundace a daňové tipy a triky, 2. aktualizované a rozšířené vydání, PKF Apogeo Group, Praha 2024, str. 22.

[23] Op. cit. sub 7, str. 194.

[24] Srov. op. cit. sub 2, str. 716.

[25] Op. cit. sub 16, str. 315.

[26] Š. Klein: Ke změnám statutu svěřenského fondu, Ad Notam, dostupné online na: https://www.nkcr.cz/casopis-ad-notam/detail/39_814-ke-zmenam-statutu-sverenskeho-fondu.

[27] § 394 a násl. o. z.

[28] Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k ust. § 1448-1474.

[29] Viz NS ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3225/2016.

[30] Opačný názor zastávají např. op. cit. sub 18.

[31] § 1448 odst. 2 o. z.

[32] V detailu k problematice osob oprávněných měnit statut autoři odkazují na op. cit. sub 7, zejm. str. 191 a násl.

[33] K záměru právní úpravy svěřenského fondu taktéž op. cit. sub 16, str. 311-315.