Leges, Praha 2024, 482 stran, 880 Kč.

Řekne-li se nám, „lidem od práva“, a zejména „lidem od rodinného práva“ jméno JUDr. Renáty Šínové, Ph.D., všichni víme, že se jedná o jednoho z nejlepších odborníků v oblasti práva procesního. A nejen to, jedná se o odbornici vždy ochotnou zamyslet se nad tím či oním problémem, které nám praxe vždy – někdy i nečekaně – přináší, a poskytnout nám pomoc a konzultaci.

Paní doktorka Šínová je velmi vzdělaná dáma s velkými znalostmi právní teorie, soudobého práva i předchozích právních úprav a celkové právní historie, evropského práva i norem Evropské unie – a to vše jí propůjčuje schopnost i komparatistických srovnávání, která jsou nebo mohou být pramenem našich úvah a naší inspirace.

Zpětný pohled k bohatému teoretickému základu jí také dává výkon její advokátní praxe, tedy řešení praktických případů a znalost celkového soudního prostředí. Proto se také může i v této publikaci na konkrétní poznatky odvolávat. To je cenné, neboť nepatří k těm akademikům, kteří jsou odtrženi od faktické realizace práva a vycházejí pouze ze svých teoretických znalostí.

Posuzovaná kniha má řadu předností:

Je zaměřena na témata, která musí zajímat soudce, advokáty, sociální pracovníky a všechny ty, kteří se právním postavením dětí a jejich ukotvením v rodinných vztazích zabývají, protože otázky rodičovství jako takového jsou vždy prioritní a v převážné většině na nich jsou budovány všechny další právní vztahy a souvislosti. Je psána čtivým jazykem a uspořádána velmi přehledně a srozumitelně.

S řízením o určení a popření rodičovství se setkáváme velmi často, samozřejmě mnohem častěji zaměřeným na otcovství než na mateřství. Proto mne zaujalo, že paní autorka začíná po obecných statích právě s mateřstvím. Její výklad je pro mne osobně cenný i proto, že jsem se sama na řešení otázek souvisejících s nejasnostmi ohledně mateřství podílela. Byla bych se snáze rozhodovala, kdybych už tehdy měla tuto publikaci k dispozici…

Jsou zde vynikajícím způsobem vysvětlena specifika a rozdíly v posuzování maternitních a paternitních otázek, mimo jiné z hlediska možnosti – nebo nemožnosti – popření mateřství a otcovství. S touto publikací by proto měli být seznámeni i pracovníci matrik, protože by získali informace o tom, co lze a co nelze do matriky zapisovat.

Komplexně a s velkou přesností jsou uvedena ve všech souvislostech maternitního i paternitního řízení procesní pravidla pro zahájení řízení, účastenství v řízení, postavení dítěte včetně uplatnění (nebo neuplatnění) participačních práv, forma soudního rozhodnutí, účinky rozhodnutí (ex tunc a ex nunc) a možnosti obrany proti němu a otázky nákladů řízení. To vše v propojení se současnou hmotněprávní úpravou, s historickými právními úpravami a srovnáním s právem a doktrínami v Německu, Slovensku a Rakousku.

Publikace se věnuje mnoha aspektům a problémům jak v otázkách mateřství, tak zajisté i v otázkách paternitních. Z každé této oblasti jsem tedy pro ilustraci vybrala jedno téma, které je – jako vše v této knize – řešeno a vysvětleno zajímavým a vyčerpávajícím způsobem:

Zaujala mne kupř. část týkající se nemožnosti popřít mateřství. Hmotné právo tento vztah opírá o porod dítěte, tedy o právní skutečnost, která je dána, která zcela nepochybně nastala a kterou tedy nelze popřít. Zatímco popření otcovství je založeno na popření právních domněnek, u mateřství nelze popírat právní skutečnost. Proto lze mateřství pouze určovat, nikoliv popřít, a to ani v případě nesprávně nebo podvodně zapsané matky v knize narozených v matrice – a tím by měla být také určena formulace výroku rozsudku.

Stejný přístup publikace obsahuje i v případě posuzování otázek paternitních, řešených v praxi v daleko širším počtu jak ze strany soudců, tak i advokátů, sociálních pracovníků i osob činných v nestátních institucích, zaměřených na rodinněprávní a sociálněprávní problémy. Zmiňuji to proto, že čím více případů tohoto druhu se publikace dotýká, tím více se zvyšuje její význam a jakási „užitečnost“, neboť tím více přispívá k edukaci příslušných pracovníků a správné aplikaci práva.

Její široký výklad všech aspektů určování otcovství i popírání otcovství je zaměřen na úskalí nedokonalé právní úpravy v českém právu, historické souvislosti a komparatistické srovnání. Také zde je kladen hlavní důraz na právo procesní tak, jak bylo naznačeno v případě posuzování otázek maternitních, avšak kromě výše uvedených oblastí musí být věnována pozornost i posuzování lhůt a rozhodování o nich, zde již i z hlediska nejlepšího zájmu dítěte jako předního rozhodovacího principu.

Pokud bylo uvedeno, že tato publikace slouží ke zkvalitnění soudních i správních rozhodování, jako jeden z mnoha příkladů ve věcech určování a popírání otcovství uvádím její výklad při odmítnutí ze strany účastníka podrobit se znaleckému zkoumání, což je situace, kterou zná mnohý soudce i advokát.

Autorka i v tomto směru zhodnotila současnou právní úpravu a poukázala na možnosti řešení, jakými lze donutit účastníka ke spolupráci se znalcem, dále na právní úpravu dle občanského soudního řádu z roku 1950, na právní stav ve shora uvedených zahraničních úpravách, na judikaturu především Ústavního a Nejvyššího soudu a také na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva. Zmínila možnost odebrat příslušný vzorek z tkání zemřelých a posouzení mravnosti tohoto postupu z hlediska tzv. postmortální ochrany. V úvahu připadá též trestněprávní postih pro spáchání přečinu pohrdání soudem. Vzhledem k tomu, že znalecký posudek je jedním – nikoliv jediným důkazem –, lze skutkový stav zjistit i jinými důkazy tak, aby bylo možné ve věci rychle rozhodnout. Takovými důkazy mohou být výslechy svědků, vyžádání zpráv, provedení důkazu fotografiemi nebo jinými obrazovými nebo zvukovými materiály atp. Pokud by v řízení nastal stav, kdy budou vznášeny námitky proti uvedeným důkazům a soud bude mít reálné pochybnosti o určení otcovství na jejich základě, o možnosti řádného odůvodnění takového rozhodnutí, otcovství určeno nebude.

Kniha nás seznamuje i s názory odborné veřejnosti jak u nás, tak i v zahraničí na mnohé problematické oblasti. Autorka uvádí v mnoha ohledech i protichůdné názory. Nezastírá odlišné nazírání, analyzuje všechny alternativy řešení a poté, kdy vysvětlí všechny jejich přínosy a všechna jejich úskalí, s otevřeností a sobě vlastní poctivostí v případě nesouhlasu s některými z nich napíše: „Toto není správné.“ Tato její otevřenost svědčí o schopnosti obhájit svůj názor při respektu k přesvědčení jiných odborníků, diskutovat o něm a projevit určitou sebedůvěru v sílu svých argumentů.

Publikace zde zmíněná je nepochybně velmi kvalitním a erudovaným přínosem jak pro justiční praxi, tak pro širší veřejnost a má reálný předpoklad rozhodování v uvedené oblasti výrazně usnadnit i obohatit.

JUDr. HANA NOVÁ, expertka na rodinné právo, emeritní opatrovnická soudkyně