Již 190 let od narození a 110 let od úmrtí zakladatele české civilistiky JUDr. Antonína rytíře Randy a 160 let od založení Jednoty českých právníků si připomněli účastníci konference, uspořádané 4. listopadu 2024 v prostorách Vlasteneckého sálu pražského Karolina Jednotou českých právníků a Spolkem českých právníků Všehrd ve spolupráci s Randovou nadací při Spolku českých právníků Všehrd, stejně jako účastníci následného pietního aktu u Randova hrobu na vyšehradském hřbitově.

Úvodem přítomné představitele všech právnických profesí přivítal předseda Jednoty českých právníků a emeritní předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský, dr. h. c., který vyjádřil naději, že rokování o Randově osobnosti přispěje k utužení společné odpovědnosti všech právníků za ideje, na nichž stojí právnické společenství – spravedlnosti a demokratického právního státu.

Odbornou část konference zahájil ředitel Muzea družstevnictví v Praze Mgr. Pavel Černý, který nejdříve krátce připomněl základní údaje z Randova života. Zakladatel moderní české právní vědy Antonín Randa se narodil 8. července 1834 v Bystřici nad Úhlavou. Svá středoškolská studia zahájil v Klatovech, ukončil je v Praze. Ve vzdělávání pokračoval na právnické fakultě pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. V rámci svého studia liberálního hospodářství a z praktického poznání hospodářského vývoje v různých západních zemích dospěl k názoru, že nejdůležitější pro vytváření národního hospodářství je právní stav a legální zaručení privátního vlastnictví všem občanům. Na závěr univerzitních studií si proto zvolil jako oblast odborného zájmu soukromé, a především majetkové právo. Právnickou fakultu absolvoval v roce 1856, o dva roky později získal titul doktora práv a roku 1860 obhájil na Právnické fakultě v Praze habilitační práci.

Již roku 1862 byl Ant. Randa jmenován mimořádným profesorem občanského, obchodního a směnečného práva a začal se plně věnovat pedagogické a vědecké práci na univerzitě; jako první začal přednášet česky. Roku 1868 byl jmenován řádným profesorem. Po rozdělení pražské univerzity byl v roce 1883 jejím druhým rektorem, dvakrát byl zvolen děkanem české právnické fakulty. Roku 1898 byl panovníkem povýšen do rytířského stavu. Byl členem a od roku 1908 prezidentem České akademie pro vědy, slovesnost a umění, jejíž byl od roku 1908 prezidentem. V letech 1904-1906 byl ministrem krajanem v Koerbrově vládě. Od roku 1908 byl Randa předsedou správní rady Hlávkovy nadace, tuto jeho činnost přerušila až náhlá smrt 6. října 1914 v Dobřichovicích.

Jak magistr Černý dále uvedl, Antonín Randa byl ale rovněž autorem prvního rakouského družstevního zákona – tedy zákona č. 70/1873 ř. z., o výdělkových a hospodářských společenstvech, který v našich zemích platil do roku 1954 a v Rakousku platí s úpravami dodnes. Randa koncipoval osnovu zákona již v polovině šedesátých let 19. století, ale teprve krach na burze v roce 1873 a následná celosvětová hospodářská krize vytvořily podmínky pro jeho přijetí. Zákon upravil základní družstevní principy (opomněl jen jejich funkci společenskou) a bohužel další české úpravy družstevnictví až dodnes podle Černého nedosáhly jeho kvality.

Jako druhá vystoupila doc. JUDr. Michaela Hendrychová Zuklínová, CSc., z Katedry občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, se zamyšlením, proč Randa věnoval začátek své akademické kariéry právě tématu „der Besitz“ (držení, právu vlastnickému, v moderní češtině držbě). Randa se tématu „držení“ věnoval již ve své doktorské i habilitační práci a v roce 1865 pak vychází v Lipsku první vydání jeho práce Der Besitz nach österreichischem Rechte mit Berücksichtigung des gemeinen Rechtes, des preußischen, französischen und sächsischen Gesetzbuches.

Randovou inspirací byly podle Hendrychové dvě významné publikace dvou významných právních odborníků – průkopnická kniha „Právo držby“ (Das Recht des Besitzes) Friedricha Carla von Savignyho z roku 1803, a System des Oesterreichischen Allgemeinen Privatrechts Josepha Ungera jehož první díl z roku 1856 byl věnován výkladu obecné části soukromého práva, na níž Randa navázal právě rozborem držby.

Na přednášku docentky Hendrychové pak navázal prof. JUDr. Zdeněk Kühn, Ph.D., LL.M. z Katedry teorie práva a právních učení PF UK, který ve svém příspěvku ocenil Randův v tehdejším středoevropském prostoru výjimečný historický a komparatistický přístup k právu a označil právě poctivý přístup k historické a komparativní metodě za Randovo dědictví.

Po přestávce konference pokračovala vystoupením děkana Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, advokáta a právního historika JUDr. PhDr. Stanislava Balíka, Ph.D., který připomněl něco z historie Jednoty českých právníků. Nejstarší právnický spolek „pro pěstění věd právních a státních jazykem českým“ – Jednota právnická, jejímž pokračovatelem je Jednota českých právníků, byl založen 15. prosince 1864 a jedním z jejích zakládajících členů byl i Antonín Randa. Jednota po svém vzniku převzala vydávání nejstaršího českého právnického časopisu Právník, takže týdenní schůze Jednoty plnily i funkci setkání redakční rady Právníka. Řada jejích aktivních členů se v roce 1882 stala jejími pedagogy nově vzniklé české právnické fakulty. Prvním starostou Jednoty byl zvolen Matěj Havelka, který tuto funkci zastával v letech 1864-1892, druhým starostou byl v letech 1892-1914 Antonín Randa. Největší akcí, pořádaných za Randova života Jednotou, byl I. sjezd českých právníků konaný v roce 1904.

Na působení Antonína Randy ve státním soudu a v říšském soudu, které dosud nebylo odborné zpracováno, pak upozornil ve své přenášce doc. JUDr. Vladimír Kindl z Katedry právních dějin PF UK. Státní soud, jehož čelenem byl Randa v letech 1879-1881, měl soudit ministry rakouské vlády, ale nikdy nezasedal, ani jím nebyl nikdo obžalován. Členem říšského soud byl Antonín Randa od roku 1881 až do konce života, od roku 1913 byl jeho místopředsedou a je nepochybně zajímavé, že Randa jako význačný civilista byl členem soudů veřejného práva. Jak poznamenal docent Kindl, bádání o Radově působení v říšském soudu pokračuje, ale výrazně je ztěžuje fakt, že příslušné materiály jsou ve vídeňských archivech.

Jako poslední přednášející se slova ujal bývalý starosta spolku Všehrd a člen správní rady Randovy nadace Mgr. Přemysl Kaucký, který pohovořil o vztahu Antonína Randy k Všehrdu, nejstaršímu českému studentskému spolku, který vznikl v roce 1868. V roce 1876, v době hospodářské krize, založil prof. Randa nadaci, jejímž cílem podpořit mladé nadané studenty práv, aby mohli dokončit svá studia. Nadace pokračovala ve své činnosti i po Randově smrti v roce 1914. Činnost Všehrdu i nadace byla přerušena dvěma totalitními režimy. Všehrd obnovil svou činnost v roce 1990, zároveň založil Randův pravnuk Jan Kruliš-Randa spolek na podporu českých studentů ve Švýcarsku „Randa Verein“. V roce 2001 pak vznikla Randova nadace, která každoročně udílí ceny za vynikající diplomové práce a jejím cílem je opět zejména podpora studujících práv a mladých talentovaných právníků.

V následné diskusi vystoupila mj. i praprapravnučka Antonína Randy PhDr. Helena Římovská, dcera advokáta JUDr. Jana Šuly, která jménem rodiny poděkovala všem organizátorům konference i všem přednášejícím. Konferenci ukončilo závěrečné slovo doktora Rychetského.

Odpoledne téhož dne pak Jednota českých právníků již tradičně uspořádala pietní setkání na Slavíně u Randova hrobu, kterého se zúčastnili i zástupci České advokátní komory – na snímku zprava  místopředseda Komory Ondřej Trubač, za Sekci pro advokátní historii Stanislav Balík a šéfredaktorka Bulletinu advokacie  a Advokátního deníku Hana Rýdlová.

Ivana Cihlářová, Hana Rýdlová

Foto: dtto