Leges, Praha 2024, 220 stran, 460 Kč.

Nakladatelství Leges přináší čtenářům odbornou publikaci Evaluativní přístupy v mediaci (pro právní a další profese), jejímiž autorkami jsou zkušené mediátorky a expertky na alternativní řešení sporů Martina Doležalová a Andrea Matoušková. Co do svého zpracování je kniha rozdělena na několik částí, po stručném úvodu do historie mediace následuje srovnání jednotlivých způsobů mimosoudního řešení sporů a výklad právní úpravy mediace v České republice. Užitečné je též přiblížení mediace v mezinárodních věcech, které čtenáře upozorní na možná úskalí jak právní povahy, např. s ohledem na vymáhání mediačních dohod, tak i na otázky vyjednávacích technik při vedení mediace se stranami z různých národnostních kultur. Hlavní pasáže jsou pak věnovány pojmu mediace jako takové a souvisejícím praktickým aspektům, jako je vhodnost sporu pro mediaci, výběr mediátora, příprava stran na mediaci a také popis jednotlivých fází procesu mediace, včetně úlohy advokáta v mediaci a problematiky vykonatelnosti mediačních dohod.

Kniha se nevyhýbá ani otázkám etiky mediátora a podrobně rozebírá klíčová témata, jako je nezávislost mediá­tora, riziko střetu zájmů a mlčenlivost mediátora. Čtenářům v této souvislosti přijde vhod, že publikace má jako své přílohy obsaženy Etický kodex advokáta – zapsaného mediátora a také Etický kodex zapsaných mediátorů vydaný Ministerstvem spravedlnosti ČR. Závěrečná část knihy je pak věnována komparativnímu pohledu na transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/52 ES o určitých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech, v osmi evropských státech, a to konkrétně v Rakousku, Itálii, Nizozemsku, Německu, Francii, Belgii, Slovensku a ve Velké Británii. Porovnávány jsou jednotlivé aspekty mediačního procesu, jako např. předmět mediace, problematika mlčenlivosti mediátora i stran sporu, předpoklady pro výkon funkce mediátora, vykonatelnost mediačních dohod či statistické údaje o mediaci v daném státě. Toto mezinárodní srovnání považuji osobně ze velmi přínosné, neboť z této perspektivy lze snadněji identifikovat jak přednosti, tak i nedostatky české právní úpravy mediace. Závěrem je pak obsažen výběr ze zahraniční judikatury týkající se problematiky mediace.

Text publikace je věcný, srozumitelný a čtivý. Rád bych v této souvislosti vy­zdvihl pasáž týkající se mlčenlivosti mediá­tora, která tento stěžejní princip mediace rozebírá ve vztahu jak k mlčenlivosti mediátora stanovené zákonem o mediaci, tak ve vztahu k mlčenlivosti stran, která jim sice není uložena zákonem, ale mohou se k ní zavázat v dohodě o provedení mediace. Sluší se poznamenat, že k této otázce se nedávno vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 4. 2024, č. j. 33 Cdo 1815/2023–190, tak, že pokud dle dohody stran jsou informace poskytnuté v průběhu mediace důvěrné, je porušení důvěrnosti informací možné sankcionovat smluvní pokutou, a to i tehdy, pokud jsou takové informace následně poskytnuty soudu v rámci soudního řízení. Lze však předpokládat, že uvedené rozhodnutí není v publikaci zmíněno jen z toho důvodu, že se jedná o rozhodnutí nedávné, k jehož uveřejnění došlo až po odevzdání díla do tisku.

Čtenáři jistě uvítají popis jednotlivých mediačních stylů s akcentem na výhody, ale i rizika evaluativního přístupu, při kterém mediátor používá prvky hodnocení případu a jenž své využití nalezne zejména v obchodních či občanskoprávních sporech. Méně vhodný je tento styl např. pro spory rodinné či komunitní, kde se setkáváme spíše s facilitativním přístupem, při kterém mediátor usiluje o obnovení dialogu mezi stranami jako prostředku k dosažení dohody.

Autorky se nevyhýbají ani tématům diskusním, na která nepanuje mezi odbornou veřejností shoda, jako je např. otázka určení odměny mediátora v závislosti na výsledku mediace. Zde autorky v souladu s Etickým kodexem advokáta – zapsaného mediátora a také v návaznosti na širší mezinárodní praxi vyjadřují přesvědčení, že odměna mediátora určená podle úspěchu mediace je sice se souhlasem všech stran sporu přípustná, nicméně výše samotné odměny závislé na výsledku by měla být určena až po skončení mediace, neboť jen tak bude dodržena zásada, že mediátor by neměl být ovlivněn výsledkem své činnosti. Obdobně se autorky zabývají problematikou využití metody med-arb v mezinárodním kontextu a možnostmi její aplikace v podmínkách českého právního prostředí, včetně souvisejících rizik, z nichž nejvýznamnějším je problematika možné podjatosti rozhodce, který ve věci dříve působil jako mediátor, a to zejména za situace, kdy se ve věci konala oddělená jednání, a rozhodce tak z doby mediátorského působení může mít o věci určité informace sdělené mu jednou ze stran sporu, které nemá k dispozici druhá strana. Autorky dospívají k závěru, se kterým lze souhlasit, že pokud po ukončení mediace, ale ještě před zahájením fáze rozhodčího řízení, obě strany potvrdí, že nadále mají v osobu budoucího rozhodce důvěru a že s dalším působením mediátora v roli rozhodce souhlasí, měla by být podstatná část takto popsaných rizik vyřešena.

S ohledem na její rozsah a zaměření lze uvedenou publikaci doporučit jako užitečnou a praktickou pomůckou pro mediátory, advokáty, interní právníky či pracovníky justice, zkrátka pro všechny ty, kteří se s mediací setkávají nebo se o tento alternativní způsob řešení sporů zajímají.

Mgr. DUŠAN SEDLÁČEK, advokát a zapsaný mediátor v Praze