Nejlepší zájem dítěte má být cílem jednání všech subjektů, míní odborníci

Aktuální legislativní trendy rodinného a opatrovnického práva, výživné a jeho úprava, participační práva dítěte a jejich limity, tzv. patchworkové rodiny a problémy, které přinášejí, či bioetika – o těchto a mnoha dalších tématech hovořila celkem desítka expertů z oblasti justice, advokacie i akademické sféry a veřejné správy na semináři Právo rodiny v kontextu politiky a společnosti, pořádaném společností Havlíček Brain Team v rámci Pražského právnického podzimu 2024.

 

Po krátkém úvodu moderátora akce Karla Havlíčka se slova ujal první přednášející, soudce Ústavního soudu Jaromír Jirsa. Ten přítomné seznámil s aktuální judikaturou ÚS, přičemž se zaměřil na čtyři nálezy z poslední doby – jednak nález sp. zn. I. ÚS 1858/23, týkající se vnitrostátního únosu dítěte, na nález sp. zn. III. ÚS 3431/24 z 12. 7. 2024 k neústavnímu zvýhodnění jednoho z rodičů při předávání nezletilého, a konečně na dva nálezy z 2. 10. 2024 (sp. zn. I. ÚS 871/24 a I. ÚS 1760/24) ke zpětnému zvýšení výživného, a to jak u matky, tak u otce. U výživného se pak na chvíli zastavil, když hovořil o změně poměrů v rozsudku o výživném. „Lze doporučit obecným soudům, aby v rozhodnutích o vyživovací povinnosti dopředu avizovaly, kdy podle nich nastane při normálním běhu okolností další relevantní změna poměrů, odkdy by mělo být placeno vyšší výživné a jak by rodiče mohli novou výši výživného sami určit,“ uvedl. „Rodičům tak bude jednoznačně naznačeno, k jakému datu by měli uzavřít dohodu o placení vyššího výživného a co by mělo být jejím obsahem, čímž lze předejít soudním řízením, v nichž je zvýšení požadováno až po dlouhé době od změny poměrů ovlivňující odůvodněné potřeby dítěte.“ A zmínil dobrou praxi Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Ve svém příspěvku se věnoval také řešení opatrovnické problematiky, právům obou rodičů, asymetrické péči, rodičovství stejnopohlavních párů. Zdůraznil – v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte –, že „zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.“

U střídavé péče obou rodičů poukázal na průlomový nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 z 26. 5. 2014: „V případě rozhodování o svěření dítěte do střídavé východy rodičů je třeba vycházet z premisy, že zájem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů. Z toho plyne, že pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají zájem o jeho východu a pokud oba dbali řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní, svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, které vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte právě toto jiné řešení. Obecné soudy tak nemohou střídavou péči vyloučit z důvodu, že s tímto způsobem výchovy jeden z rodičů nesouhlasí, protože chce mít dítě ve výlučné péči.“ Jak řekl, narušený vztah mezi rodičem a dítětem neumí nikdo opravit.

 

Další z přednášejících, JUDr. Pavel Kotrady, předseda Okresního soudu ve Vsetíně, položil v průběhu svého vystoupeníČas hraje proti nám“ posluchačům k zamyšlení pár otázek z oblasti rozhodování opatrovnických sporů. Vybídl je ale také, aby se nebáli svým klientům, resp. soupeřícím stranám, nabídnout cestu k řešení situace. Konstatoval, že úprava rozhodování o předběžných opatřeních je roztříštěná. „Potřebujeme dostat rodiče na cestu, kde se dohodnou o péči o nezletilého. Předběžným opatřením dáme rodičům vědět, jak mohou o dítě pečovat spolu.“ Mluvil také o rozdílné situaci při posuzování kauz s malými dětmi a s teenagery, kteří již mají vlastní představu o tom, do čí péče chtějí být svěřeni. Jak ale řekl, „pokud rodiče fungují, mají právo rozhodovat o tom, jak to s péčí o dítě bude. Soudy by neměly jen akceptovat rozhodnutí dítěte“. „Není nic horšího, než když rodič udělá koalici s teenagerem proti druhému rodiči, “ dodal.

 

Advokátka Renáta Šínová z AK Havel & Partners se ve své prezentaciZměnit, či nezměnit?“ zabývala především vydáváním nových soudních rozhodnutí ve vztahu ke změně skutečností od vyhlášení předchozího rozhodnutí a možnostech jejich přezkumu (NS Cpjn 204/2008, Rc 52/2010). Jak řekla, „předpokladem pro změnu rozhodnutí je změna poměrů, která musí být jednak trvající, jednak podstatná, co se týče její intenzity. Je tedy povinností soudu posoudit nové poměry a srovnat je s poměry, za nichž bylo vydáno původní rozhodnutí“. Změna mezi těmito poměry musí být prokazatelná a podstatná, neboť „nové rozhodnutí představuje zásah do materiální právní pomoci“. Upozornila také na dohodu o změně poměrů, konkrétně na vliv okolností uzavření dohody a na potřebu zkoumání poměrů při podpisu původní dohody – a uvedla dva příklady z praxe týkající se širší péče otce o nezletilého, resp. úpravy výživného, kdy se jeden z partnerů fakticky finančně nepodílí na péči o dítě.

 

Čtvrtou přednášející byla prezidentka Unie rodinných obhájců a senátorka Daniela Kovářová. Tématem jejího příspěvku byly rozvody, rozchody a patchworkové rodiny. Doktorka Kovářová poukázala na problémy, které s sebou spojování rodin přináší. Podle ní „patchworkové rodiny násobí všechny problémy rodin běžných“. Doslova řekla, že „každá z oblastí života nové rodiny se může stát – s ohledem na předchozí vztah a v něm zažité zvyky – válečným polem“. Platí to o dárcích a financích, vyznávání jiných hodnot, trávení volného času apod. Hovořila i o problémech dnešních macech, které často přicházejí do nových rodin nepřipravené a ve snaze vycházet s dětmi partnera rezignují na jejich výchovu a uplácejí je. „V patchworkových rodinách se dnes děti nevychovávají, ala spíše uplácejí,“ konstatovala.

Na tomto místě zmínila knihu kolektivu autorů „Psychologické a právní aspekty patchworkových rodin“, která právě vychází a jež se věnuje lidskému prvku v rodinném právu. „Právo tvoří zanedbatelnou část vztahů v patchworkových rodinách, mnohem důležitější je individuální osobnost, lidský prvek, v každém vztahu,“ řekla Daniela Kovářová.

 

Další advokát v řadě, místopředseda Sekce ČAK pro rodinné právo Kryštof Janek, se ve svém referátu „Dítě – subjekt, objekt nebo oběť řízení o úpravu poměrů k nezletilému“ zaměřil na nezletilé, o nichž se v řízení rozhoduje. Jak hned v úvodu zdůraznil, „dítě je všechno. Je to nejdůležitější subjekt řízení. Nejlepší zájem dítěte má být středobodem jednání všech subjektů“. Musí mu být umožněno hájit se a je třeba poskytnout mu dostatečnou ochranu. Je tomu však v praxi skutečně? Je v moci orgánů OSPOD v roli kolizního opatrovníka plnit všechny povinnosti a úkoly, které to přináší? „Odborná úroveň pracovníků OSPOD se neustále zvyšuje, ale obávám se, že to není správná cesta, jak dítěti poskytnout odpovídající zastoupení,“ konstatoval Kryštof Janek. „To, co na ně stát naložil, je příliš, jen zřídka mají dost času a prostoru se věnovat zastoupenému dítěti podobně, jako se advokát věnuje klientovi/rodiči. Dítě je znevýhodněné. Navíc jsou pracovníci OSPOD často vystaveni tlaku ze strany rodičů.“ Zde se podle něj promítá veřejnoprávní aspekt, který je neslučitelný se zástupčí funkcí. Zástupce by měl být aktivní od počátku řízení. Dosavadní snahy o řešení problému zatím nepřinesly správné řešení. „Je to chyba systémová,“ řekl dále Janek. „Pokud má být dítě plnohodnotným účastníkem řízení, musí být plnohodnotně zastoupeno.“

V další části svého vystoupení mluvil o participačních právech dítěte. Jak uvedl, dříve se dítěte na nic neptali. Je ale současný přehnaný důraz na participační práva dítěte správný?, zeptal se. Je třeba hledat zlatou střední cestu. „Dítě by mělo být informováno o tom, co se děje, o čem je řízení. A poté bychom mu měli naslouchat. Následně by měli všichni účastníci řízení vyhodnotit, co dítě říká a jednat s respektem k jeho názoru, v jeho nejlepším zájmu,“ uvedl. „Je těžké ho najít a všechny účastníky s tím seznámit a najít shodu. Musíme se ale jako advokáti snažit korigovat klienta, pokud se jeho přání obracejí proti zájmům jeho dítěte. Neboť nejlepším zájmem rodiče je, aby jeho dítěti bylo dobře,“ pokračoval. Dítě je limitovaným subjektem řízení, musí za něj někdo jednat. V průběhu soudního řízení se stává i objektem – např. rodičovských projekcí, nebo vyřizování si účtů. „Jako advokát se setkávám se selektovaným výběrem – stále je převažující procento párů, klientů, kteří o dítě zápasí. Chápu klienty, vím, že negativní pocity a postoje zkreslují to, co je nejlepším zájmem dítěte. Ve chvíli, kdy se přes to nedokážou přenést, stává se z dítěte oběť. A my usilujeme o to, aby těch obětí bylo co nejméně,“ uzavřel své vystoupení Kryštof Janek.

 

Advokátka Veronika Bočanová z AK Havel & Partners se ve svém příspěvku „Kam s nimi?“ věnovala problematice svěřování dětí do péče třetích osob. Hned na začátku připomenula nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2884/22 „Babička“, v němž názor dítěte převážil nad ústavním právem rodiče na péči o dítě a na jeho výchovu. Navzdory tomu, že nezletilá měla otce, který o ni mohl a chtěl pečovat, zůstala v péči babičky. Soud tak rozhodl pouze na základě názoru dítěte, které péči babičky preferovalo. Odlišné stanovisko vyjádřil soudce ÚS Jan Wintr, podle něhož soud porušil ust. § 953 o. z., a zasáhl tak do otcových ústavně zaručených práv.

Poté Bočanová uvedla ještě další příklady z praxe, které ne/byly příkladem dobré praxe a správné aplikace § 953 o. z. Podle ní „je obecně v nejlepším zájmu dítěte, aby o něj pečovali jeho rodiče – stát je povinen vynaložit maximální úsilí, aby tomuto závazku dostál. Ke svěřování nezletilých do péče třetích osob může dojít jen v krajních případech a v souladu se zákonem – nikoliv pouze na základě názoru dítěte. Soud musí při rozhodování vždy posuzovat nejlepší zájem konkrétního dítěte“.

Poukázala dále na problematické aspekty – práce soudu s vysloveným názorem dítěte a možnost odchýlení se od něj, možnosti rozpoznat manipulaci další osoby s názorem dítěte apod. Podle ní je možností k řešení probíhajícího rodičovského konfliktu, ke změně názoru dítěte, použití předběžného opatření.

 

V krátkém intermezzu přednesli své příspěvky zástupci hostitelské instituce, Krajského úřadu Středočeského kraje – Dušan Strakula představil účastníkům akce Aktuální koncepci podpory rodinné politiky Středočeského kraje, jeho kolega Jakub Šlajs pak pohovořil o roli KÚ středočeského kraje v sociální oblasti a o střednědobém plánu rozvoje sociálních služeb.

 

Poté se slova ujala Hana Konečná z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Její prezentace pojednávala o bioetice a legislativě dárcovství částí těla, resp. o tvorbě rodiny v asistované reprodukci a vývoji dárcovství gamet. Jak zdůraznila, „podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně by se měl pokrok v biologii a medicíně použít ve prospěch současných a budoucích generací, ochraně důstojnosti a svébytnosti lidské bytosti. Lidské tělo a jeho části nesmějí být jako takové zdrojem finančního prospěchu.“ Skutečnost je však jiná. Neexistují dostatečná ustanovení na ochranu dárců, což se stává v oblastech, jako je darování plazmy a vajíček, se silně rostoucí poptávkou a významnou komercializací stále důležitější. Existují také určité mezery v ochraně potomků narozených z darovaných spermií, vajíček nebo embryí. Myšlení společnosti doznalo velké změny – určitá skupina vnímá poskytování částí těla jako profesi (spojenou s kompenzací). Je třeba se v praxi důsledně zaměřit na všechny participující subjekty v tomto procesu – na dárce gamet, jejich příjemce a děti takto vzniklé, a poskytnout jim maximální podporu, a to ve všech oblastech. „To co potřebuje dítě nejvíc, je srozumitelný kontext, zdravé prostředí, jinak může trpět psychickou deprivací,“ zdůraznila na závěr Hana Konečná.

 

V závěru programu vystoupila advokátka Lucie Krotilová z AK PORTOS, která poukázala na možnou „roli“ svěřenských fondů v plnění vyživovací povinnosti rodičů. Nejprve přítomným představila strukturu a hlavní účel tohoto institutu a poté uvedla dva příklady z praxe, kdy se soudy k plnění prostřednictvím svěřenských fondů nepřiklonily a odmítly je. Podle Krotilové je plnění prostřednictvím těchto fondů – i s ohledem na flexibilitu při stanovování pravidel, zajištění diskrétnosti, ochraně majetku díky zřízení fondové struktury a odpovědnosti jednotlivých fyzických osob – do budoucna vhodným způsobem platby výživného.

 

Po skončení této části semináře pak ještě šéfredaktorka Kristýna Sokolová Kárová představila nový odborný měsíčník RODINA, „o rodině ze všech stran“.

V krátké závěrečné diskusi se pak hovořilo například o dárcovství gamet ve vztahu k zákonu o specifických zdravotních službách, o možnosti styku dítěte s druhým, „nepečujícím“ rodičem při rozluce nesezdaných párů, o návrhu rozvodové novely atd.

 

Redakce AD
Foto: dtto

 

Go to TOP