K účasti obhajoby při schvalování dohody o vině a trestu soudem
Autor se v tomto článku věnuje účasti obhajoby při schvalování dohody o vině a trestu (dále také „DOVT“) soudem a kriticky se vyjadřuje k využívání odlišných pojmů při sjednávání a posléze při schvalování této dohody. DOVT může obviněný sjednat se státním zástupcem po splnění základní podmínky, kterou je prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán [§ 175a odst. 3 věta první, odst. 6 písm. e) tr. řádu]. Pokud však nedojde ke sjednání DOVT (§ 175a odst. 7 věta druhá tr. řádu), nebo soud tuto dohodu sjednanou státním zástupcem a obviněným neschválí, tak se v dalším řízení k prohlášení viny obviněným nepřihlíží (§ 314s tr. řádu). Obvinění pak nesouhlasí s tím, že jejich prohlášení „spáchal jsem skutek, pro který jsem stíhán“, je přeformulováno na „prohlášení viny“, i když takové prohlášení neučinili. V zájmu nápravy tohoto stavu přináší autor návrhy de lege ferenda, jež by mohly přispět i k častějšímu využívání DOVT.
Pokud došlo ke sjednání DOVT mezi státním zástupcem a obviněným, podá státní zástupce soudu návrh na schválení této dohody (§ 175b odst. 1 tr. řádu). Proto je v § 314q tr. řádu upraveno veřejné zasedání soudu o schválení DOVT. Pokud předseda senátu po přezkoumání návrhu na schválení DOVT nerozhodne o jeho odmítnutí [§ 314o odst. 1 písm. b) tr. řádu], nařídí veřejné zasedání soudu.
Autor se v tomto článku věnuje zejména účasti obhajoby při schvalování DOVT soudem a kriticky se vyjadřuje k využívání odlišných pojmů při sjednávání této dohody a při jejím schvalování nebo odmítnutí. Považuje za nesprávné, že „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“ [§ 175a odst. 3 a odst. 6 písm. e) tr. řádu] je v případě vrácení věci soudem do přípravného řízení považováno za „prohlášení viny obviněným“ (§ 314o odst. 3 nebo 5, § 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2 tr. řádu).
Proto přináší také návrhy de lege ferenda na využívání jednotného pojmu, který vychází z podmínky sjednání DOVT uvedené v § 175a odst. 3 a odst. 6 písm. e) tr. řádu.
Odklon od standardního trestního řízení
Dohoda o vině a trestu mezi státním zástupcem a obviněným může být sjednána v přípravném řízení (§ 175a),[1] při předběžném projednání obžaloby (§ 187 odst. 4) nebo po přezkoumání obžaloby, popř. i návrhu na potrestání. Na základě takové DOVT pak státní zástupce podá soudu návrh na její schválení. Pokud soud nebo předseda senátu nerozhodne o odmítnutí návrhu na schválení DOVT, tak předseda senátu, resp. samosoudce, nařídí veřejné zasedání [§ 314c odst. 2 druhá věta a § 314o odst. 1 písm. a)], ve kterém se rozhoduje o návrhu na schválení této dohody.
„Možnost státního zástupce sjednat s obviněným dohodu o vině a trestu, která podléhá následnému schválení soudem, představuje významný odklon od standardního průběhu trestního řízení, což se kromě jiných aspektů projevuje také v tom, že v rámci zjednodušení a zrychlení takového zvláštního způsobu řízení není ve věci konáno hlavní líčení, ale pokud není rozhodnuto jinak, je návrh projednáván ve veřejném zasedání.“[2]
V neveřejném zasedání rozhoduje soud jen o postoupení věci, zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání (§ 314r odst. 5).
K návrhu na schválení DOVT
O návrhu na schválení DOVT rozhoduje soud ve veřejném zasedání, k němuž předseda senátu předvolá obviněného, zatímco státního zástupce a obhájce obviněného, jakož i poškozeného, o době a místu řízení vyrozumí. Má-li poškozený zmocněnce, vyrozumí o veřejném zasedání jen tohoto zmocněnce. Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce (§ 314q odst. 1).
Veřejné zasedání o návrhu na schválení DOVT nelze konat bez účasti obviněného proto, že i před soudem musí obviněný projevit zájem dosáhnout zjednodušenou cestou výsledku trestního řízení předem sjednaného se státním zástupcem. Kromě toho soud za účasti obviněného kontroluje dosavadní průběh řízení a ověřuje splnění nezbytných podmínek sjednání dohody (§ 314q odst. 3, 5). Obviněného je proto třeba k veřejnému zasedání předvolat a předvolání mu doručit do vlastních rukou. Pokud není možné obviněnému předvolání k veřejnému zasedání doručit, soud trestní stíhání přeruší (§ 314r odst. 5 věta druhá).
Návrh na schválení DOVT musí být obviněnému doručen soudem nejpozději s předvoláním k veřejnému zasedání a obhájci s vyrozuměním o konání veřejného zasedání. Protože tuto povinnost nemá soud výslovně uloženu v § 314q, vychází se z ust. § 233 odst. 1 věty poslední, podle něhož předseda senátu k předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl dán podnět k veřejnému zasedání, jímž je návrh na schválení DOVT. K tomuto postupu dochází, jen pokud předseda senátu nerozhodl o odmítnutí návrhu na schválení DOVT podle § 314o odst. 1 písm. b) nebo senát po předběžném projednání obžaloby neučinil některé z rozhodnutí podle § 314p odst. 3 nebo 4, mezi než patří i zastavení trestního stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 1 nebo 2. Totéž platí i v případě, že rozhoduje samosoudce. V praxi obhajoba vesměs obdrží návrh na schválení DOVT již od státního zástupce, nejčastěji ve stejnou dobu, kdy jej zasílá soudu.
V případě bezdůvodného odepření přijetí předvolání k veřejnému zasedání obviněným to má za následek fikci doručení předvolání (§ 64a). „Pokud by se obviněný skrýval a vyhýbal se tak převzetí předvolání k veřejnému zasedání, vyvolával by tím případně i důvod pro důraznější formy zajištění jeho účasti ve veřejném zasedání.“[3] V praxi se obviněný zásadně nevyhýbá převzetí předvolání k veřejnému zasedání soudu o schválení DOVT, protože při jednání se státním zástupcem s dohodou již souhlasil, a proto vesměs očekává její schválení soudem. Pokud se obviněný v ojedinělých případech vyhne převzetí předvolání, tak je to pro soud důvod ke zpochybnění konsenzu týkajícího se DOVT mezi obviněným a státním zástupcem v průběhu vyšetřování, což má za důsledek neschválení sjednané dohody. K tomu dochází především proto, že obviněný, který sjednal dohodu se státním zástupcem, následně změní svůj postoj, což také může učinit ve veřejném zasedání soudu, k němuž byl předvolán.
Institut DOVT byl přijat zákonem č. 193/2012 Sb. S účinností od 1. 9. 2012 musel mít dle § 36 odst. 1 písm. d) obviněný obhájce už v přípravném řízení při sjednávání DOVT. Proto tuto dohodu sjednával státní zástupce s obviněným vždy za účasti obhájce (§ 175a odst. 3 věta druhá). Vzhledem k tomu měl obviněný možnost se po celou dobu jednání o DOVT radit se svým obhájcem, bez jehož účasti nebylo možné dospět ke sjednání dohody se státním zástupcem. Tento právní stav trval jen do 30. 8. 2020.
Zákonem č. 333/2020 Sb. bylo ust. § 36 odst. 1 písm. d) zrušeno, což mělo za důsledek novelizaci § 175a odst. 3 věty druhé, která má od 1. 9. 2020 toto znění, v němž je nový tučně tištěný text: „Dohodu o vině a trestu sjednává státní zástupce s obviněným, jde-li o případ nutné obhajoby, sjednává státní zástupce dohodu o vině a trestu s obviněným za účasti obhájce.“ Vzhledem k tomu již není nutná účast obhájce ani při veřejném zasedání o návrhu na schválení DOVT, kromě případů nutné obhajoby dle § 36 odst. 1 písm. a) až c).[4]
Schvalování DOV
Veřejné zasedání soudu o schválení DOVT se koná za stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce (§ 314q odst. 1 poslední věta). I když zákon výslovně nevyžaduje přítomnost obhájce obviněného, je jeho přítomnost na veřejném zasedání soudu o schválení DOVT v zájmu obviněného.
Po zahájení veřejného zasedání přednese státní zástupce návrh na schválení DOVT (§ 314q odst. 2).
Po přednesení návrhu na schválení DOVT „vyzve předseda senátu obviněného, aby se k návrhu vyjádřil“, a dotáže se jej, zda:
a) rozumí sjednané DOVT, zejména zda je mu zřejmé, co tvoří podstatu skutku, který se mu klade za vinu, jaká je jeho právní kvalifikace a jaké trestní sazby zákon stanoví za trestný čin, který je v tomto skutku spatřován,
b) prohlášení o tom, že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil dobrovolně a bez nátlaku a byl poučen o svých právech na obhajobu,
c) jsou mu známy všechny důsledky sjednání DOVT, zejména že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým by soud DOVT schválil, s výjimkou důvodu uvedeného v § 245 odst. 1 větě druhé (§ 314q odst. 3).
Komentář Wolters Kluwer k § 314q odst. 3 uvádí: „Ve veřejném zasedání soud obviněného zásadně nevyslýchá, pokud k tomu neshledá zvláštní důvod, který je uveden v § 314q odst. 5. Po přednesu návrhu na schválení dohody o vině a trestu státním zástupcem však předseda senátu obviněnému umožní, aby se k návrhu vyjádřil. Přestože nejde o výslech, musí být obviněný před svým vyjádřením poučen podle § 33 odst. 1, 2, aby mu bylo umožněno plné uplatnění jeho práv. Obviněný v žádném případě nesmí být k vyjádření donucován (§ 92 odst. 1 per analogiam).“[5] Také podle Beckova komentáře k § 314q odst. 3 „obviněný v žádném případě nesmí být k vyjádření donucován (§ 92 odst. 1 per analogiam)“.[6]
Obviněný dostává od předsedy senátu pouze možnost vyjádřit se k návrhu na schválení DOVT, přestože je k vyjádření vyzván. Proto pokud se vyjádřit nechce, potom je třeba, aby to uvedl i před soudem. O tom by měl být poučen obhájcem, pokud jej má, již při přípravě na veřejné zasedání soudu. Hájí-li se obviněný sám, tak se mnohdy nutí k vyjádření, které jej právě napadne. Pak záleží na předsedovi senátu, aby srozumitelně poučil obviněného, že vyjádření k dohodě je jeho právem, nikoliv povinností. Proto obviněný nemá povinnost vyjádřit se k návrhu na schválení DOVT, pokud se vyjádřit nechce, a záleží jen na něm, zda tak učiní, či nikoliv. Pojem výzva, který je užit v § 314q odst. 3, je nevhodný.
V praxi se zvyšuje počet předsedů senátu, kteří obviněnému v souladu s komentáři k trestnímu řádu objasní, že mu dávají možnost vyjádřit se k návrhu na dohodu o vině a trestu.
Již při přípravě na veřejné zasedání soudu o schválení DOVT by měl obviněný od obhájce vědět, že jej předseda senátu vyzve, aby se vyjádřil k návrhu na schválení DOVT. V tomto vyjádření se může obviněný soustředit nejen na skutečnosti, které jsou obsaženy v DOVT sjednané se státním zástupcem, nýbrž se může věnovat také důvodům, pro které přistoupil na její sjednání. Záleží na obviněném, zda vyjádření přednese, a pokud ano, v jakém rozsahu.
Pokud soud považuje vyjádření obviněného za nedostatečné, zejména není jasné, zda rozumí sjednané DOVT nebo mu nejsou známy její důsledky, potom mu předseda senátu klade otázky, které jej mohou překvapit, není-li na ně obhájcem připraven. Je možné, aby obviněný již ve svém vyjádření uvedl to, co by jinak musel uvést na dotazy předsedy senátu obsažené v § 314q odst. 3 pod písm. a) až c). Pokud to neučiní, tak mu předseda senátu tyto otázky položí.
Obhájce by měl obviněnému při přípravě na veřejné zasedání vysvětlit, že pokud se vyhne odpovědím na dotazy předsedy senátu obsažené v § 314q odst. 3 pod písm. a) až c), nebo je není s to zodpovědět, i když se o to snaží, může to být důvodem, proč soud navrhovanou DOVT neschválí. Nemělo by dojít ani k tomu, že obviněný ve veřejném zasedání soudu svým nepřipraveným vyjádřením zpochybní dohodu sjednanou se státním zástupcem, zejména pokud popře či zpochybní své prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán (§ 175a odst. 3), které bylo podmínkou sjednání DOVT. V důsledku takového improvizovaného vyjádření obviněného soud navrženou DOVT nemusí schválit (§ 314q odst. 2). Také v dalších případech soud neschválí sjednanou DOVT, zejména pokud usoudí, že sjednaná dohoda není v souladu se zjištěným skutkovým stavem, a věc vrátí usnesením do přípravného řízení.
Obhájce by při poradě předcházející veřejnému zasedání měl obviněnému objasnit, že dostane možnost vyjádřit se k návrhu na sjednání DOVT, a také mu sdělit, nač se ho bude předseda senátu dle § 314q odst. 3 dotazovat. Je-li obviněný připraven obhájcem na dotazy, které mu může položit předseda senátu ve smyslu § 314q odst. 3, pak nemá ve veřejném zasedání problém se vyjádřit ani zareagovat na dotazy. Pokud však obhájce podcení, či dokonce zanedbá přípravu na veřejné zasedání, pak je obviněný nepřipraven na své vyjádření, stejně jako na otázky předsedy senátu, na něž odpovídá nejasně, vyhýbavě a nejednou si protiřečí. Takto nepřipraven je v naprosté většině případů obviněný, který se hájí sám a není dostatečně poučen státním zástupcem při sjednávání DOVT.
Ojediněle dochází k tomu, že se obviněný ve veřejném zasedání o návrhu na schválení sjednané DOVT začne hájit tak, jak by to měl činit jako obžalovaný v hlavním líčení, pokud by na něj státní zástupce podal obžalobu. I za účasti obhájce dochází ve veřejném zasedání k tomu, že obviněný v rozporu se sjednanou dohodou, stejně jako s prohlášením dle § 175a odst. 3, uvede, že nespáchal skutek, pro který je stíhán, a chce začít prokazovat, že se nedopustil trestné činnosti, pro niž na něj podal obžalobu státní zástupce, což mu však předseda senátu neumožní. Tuto situaci zapříčiní v praxi obhájce tím, že dostatečně nepřipraví obviněného na veřejné zasedání o návrhu na schválení sjednané DOVT a nepoučí ho, že soud nebude provádět dokazování, které by se konalo až v případě nařízení hlavního líčení. Hájí-li se obviněný sám, pak takto dokladuje, že nepochopil základní podmínku DOVT a zaměnil probíhající veřejné zasedání o návrhu na schválení sjednané dohody s hlavním líčením.
Vesměs je však vyjádření obviněného ve veřejném zasedání o schválení DOVT v souladu s návrhem státního zástupce a soud z něj usoudí, že sjednaná dohoda je v souladu se zjištěným skutkovým stavem. Z toho někteří obhájci dovozují, že následné dotazy předsedy senátu na obviněného ve smyslu § 314q odst. 3 písm. a) až c) již nemohou zpochybnit sjednanou dohodu. Obviněný ve veřejném zasedání zpravidla sdělí, že rozumí sjednané dohodě, uvede, že prohlášení o tom, že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil dobrovolně a bez nátlaku, a konstatuje, že jsou mu známy všechny důsledky sjednání dohody.
Někdy je však nedostatečně připravený obviněný ve veřejném zasedání soudu udiven, když se ho předseda senátu dotazuje, zda si je vědom, že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, pokud soud DOVT schválí, s výjimkou důvodu uvedeného v § 245 odst. 1 větě druhé tr. řádu. Údiv vyjadřuje obviněný, který o tom není dostatečně poučen vyslýchajícím policejním orgánem před prvním výslechem (§ 91 odst. 1, 3), státním zástupcem v průběhu sjednávání dohody ani obhájcem. Proto je ve veřejném zasedání soudu překvapen, když jej předseda senátu poučí, že již nemůže podat odvolání proti rozsudku, jímž soud schválí DOVT, s výjimkou případu, že rozsudek není v souladu s DOVT, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl (§ 245 odst. 1 věta druhá).
K možnosti vyslechnout obviněného
Ve veřejném zasedání o návrhu na schválení DOVT soud neprovádí dokazování, a tím se zásadně odlišuje od hlavního líčení konaného při standardním průběhu trestního řízení. Takto dochází k výraznému procesnímu zjednodušení průběhu trestního řízení, protože soud může rozhodovat o skutku, jeho právní kvalifikaci, přiměřenosti trestu, ochranném opatření a nároku na náhradu škody pouze v rozsahu uvedeném v DOVT. V tom je zásadní rozdíl veřejného zasedání od hlavního líčení.
Pokud je vyjádření obviněného dle § 314q odst. 3 nejasné a soud má pochybnosti o tom, zda porozuměl sjednané DOVT, pak jej může předseda senátu před rozhodnutím soudu vyslechnout a také opatřit potřebná vysvětlení (§ 314q odst. 5), pokud to považuje za potřebné buď pro své rozhodnutí ve veřejném zasedání, nebo pro stanovení dalšího postupu. Soud může vyslechnout obviněného i v případě, kdy zamýšlí rozhodnout o řádně a včas uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 228. Pak soud vyslechne obviněného k uplatněnému nároku a k opatřeným důkazům obsaženým ve spise, na základě kterých hodlá rozhodnout.
Pokud to soud považuje za potřebné, tak si může vyžádat také vysvětlení od různých osob, které však nevyslechne jako svědky, protože dle § 314q odst. 5 věty první dokazování neprovádí. Soud si může vyžádat od osob, které jsou přítomné veřejnému zasedání, ústní vysvětlení přímo v jednací síni. Od nepřítomných osob, např. od probačního úředníka, si pak může vyžádat vysvětlení v písemné podobě.
Nepříliš často dochází k tomu, že obviněný ve veřejném zasedání o návrhu na schválení DOVT zpochybní důvodnost trestního stíhání, zejména pokud popře, že spáchal skutek, pro který je stíhán, nebo dokonce uvede, že se nedopustil trestné činnosti, pro niž je stíhán. Takto obviněný vyjádří nesouhlas s DOVT sjednanou se státním zástupcem, i když o ni usiloval, nebo s ní alespoň vyslovil souhlas před státním zástupcem. Potom soud nemůže sjednanou dohodu schválit, a proto má možnost vyslechnout obviněného, pokud výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují závěr, že se skutek stal, je trestným činem a spáchal jej obviněný.
V těchto případech si předseda senátu (samosoudce) při výslechu obviněného ve veřejném zasedání nejednou neodpustí kritiku na adresu obhájce, který dle jeho názoru neměl umožnit klientovi sjednat DOVT. Pokud obhájce vzhledem k příznivé důkazní situaci nedoporučoval obviněnému uzavření dohody se státním zástupcem a má o tom záznam ve spisu, pak může věcně uvést, že ke sjednání dohody došlo na výslovné přání klienta, v rozporu s nesouhlasným názorem obhájce.[7]
Jak může rozhodnout soud o návrhu na schválení dohody?
Obviněný by měl již před veřejným zasedáním od obhájce vědět, že soud může o návrhu státního zástupce na schválení DOVT rozhodnout tak, že buď dohodu schválí odsuzujícím rozsudkem, nebo ji neschválí, příp. navrhne její nové znění.
Soud schválí DOVT odsuzujícím rozsudkem v případě, že s ní souhlasí a neshledá při jejím sjednávání ani procesní pochybení, která by neumožňovala její schválení. Soud schválí DOVT odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvede výrok o schválení DOVT a výrok o vině a trestu, příp. ochranném opatření, v souladu s DOVT, příp. také výrok o uplatněných nárocích poškozeného (§ 314r odst. 4).
Odsuzující rozsudek, jimž soud schvaluje DOVT, obsahuje shodné náležitosti jako odsuzující rozsudek, kterým soud rozhoduje v hlavním líčení. Po úvodní části následuje, zpravidla pod bodem I., výrok rozsudku o schválení DOVT, pod bodem II. výrok o vině a trestu a dále příp. také další výroky (o ochranném opatření, o uplatněných nárocích poškozeného).
Výrok rozsudku o schválení DOVT může mít následující znění: „Podle § 314r odst. 4 tr. řádu soud schvaluje dohodu o vině a trestu, uzavřenou dne … v … mezi státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v … na straně jedné a obviněným XY, nar. …, trvale bytem …, zastoupeným obhájcem …, se sídlem advokátní kanceláře …, na straně druhé …“
Na vyhlášené výroky rozsudku navazuje stručné odůvodnění a poučení o možnosti podat proti rozsudku opravný prostředek. Vzhledem k tomu, že jde o rozsudek, kterým soud schvaluje DOVT, obviněný i státní zástupce se zpravidla vzdají práva podat odvolání (obviněný i za další oprávněné osoby), protože se na příslušných výrocích předem dohodli. Pokud nepožadují vyhotovení odůvodnění, může soud vyhotovit zjednodušený rozsudek (§ 129 odst. 2).
Soud neschválí DOVT, pokud na základě vyjádření obviněného, jeho odpovědí na kladené otázky nebo podle jiných skutečností zjistí, že je nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého trestu, příp. ochranného opatření, nebo je nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody. Dohodu soud neschválí ani v případě, že při jejím sjednávání byla práva obviněného porušena tak, že to brání schválení dohody, např. tehdy, když při sjednávání dohody nebyl v případě nutné obhajoby přítomen obhájce, nebo prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán, bylo na obviněném vynuceno.
Pokud soud neschválí DOVT, tak má dvě možnosti, jak postupovat. Především může dohodu neschválit podle § 314r odst. 2 a věc vrátí usnesením do přípravného řízení. Také může vznést výhrady k této dohodě a oznámit je státnímu zástupci a obviněnému podle § 314r odst. 3 a současně jim stanovit lhůtu k předložení nového znění DOVT, ve které budou odstraněny vytýkané vady.
V praxi jsou uvedená závažná pochybení často důvodem pro odmítnutí návrhu na schválení DOVT již při přezkumu dohody předsedou senátu [§ 314o odst. 1 písm. b)], stejně jako po předběžném projednání návrhu na schválení DOVT soudem [§ 314p odst. 3 písm. f)]. Někdy jsou tato závažná pochybení zjištěna až při veřejném zasedání soudu z vyjádření obviněného nebo z jeho odpovědí na otázky předsedy senátu (§ 314q odst. 3), a pak jde o důvod pro neschválení DOVT soudem ve veřejném zasedání dle § 314r odst. 2.
Usnesení soudu o neschválení DOVT může mít následující znění: „Podle § 314r odst. 2 tr. řádu soud neschvaluje dohodu o vině a trestu, uzavřenou dne … v … mezi státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v … na straně jedné a obviněným XY, nar. …, trvale bytem …, zastoupeným obhájcem … se sídlem advokátní kanceláře …, na straně druhé … Věc se vrací usnesením do přípravného řízení…“
Soud může navrhnout nové znění DOVT v případech uvedených v § 314r odst. 2 a místo jejího neschválení a vrácení věci do přípravného řízení oznámí své výhrady státnímu zástupci a obviněnému a umožní jim navrhnout nové znění DOVT. Za tímto účelem soud odročí veřejné zasedání, nelze-li dosáhnout nového znění dohody ihned. Není-li ve stanovené lhůtě soudu předloženo nové znění dohody, pak soud tuto dohodu ve znění, proti němuž měl výhrady, neschválí a věc vrátí do přípravného řízení (§ 314r odst. 3).
V praxi soud nejdříve přeruší veřejné zasedání, aby státní zástupce s obviněným mohli posoudit, zda k novému znění dohody, které zohlední výhrady soudu, lze dospět bez odročení. Po přerušení veřejného zasedání by se měl o návrhu soudu na nové znění dohody poradit nejdříve obviněný s obhájcem.[8] Souhlasí-li obhajoba s návrhem soudu, pak může společně se státním zástupcem posoudit, zda k novému znění dohody, které zohlední výhrady soudu, lze dospět bez odročení veřejného zasedání. Pokud se však obviněný s obhájcem v průběhu přerušení veřejného zasedání neshoduje, pak by měl obhájce požádat o odročení veřejného zasedání, aby obhajoba nemusela jednat nepromyšleně a ukvapeně. Také v případě, že strany nedospějí ke shodné reakci na výhrady soudu, přesto však o uzavření dohody mají nadále zájem, soud veřejné zasedání odročí.
Nejednou dochází k tomu, že státní zástupce a obviněný ani po odročení veřejného zasedání nestihnou předložit nové znění DOVT ve lhůtě stanovené soudem. Mají-li i nadále zájem na sjednání dohody a pouze potřebují více času na jednání, mohou požádat i opakovaně o prodloužení lhůty, neboť jde o lhůtu soudcovskou, a nikoliv zákonnou. Pokud však soud usoudí, že je pouze oddalováno rozhodnutí ve věci samé, pak na žádost o prodloužení lhůty nepřistoupí a rozhodne o vrácení věci do přípravného řízení.[9]
Dojde-li ke shodě na novém znění návrhu DOVT mezi obviněným a státním zástupcem, ať již po přerušení, či po odročení veřejného zasedání, lze jej předložit soudu v jím stanovené lhůtě, jsou-li splněny všechny náležitosti dle § 175a. Neshodne-li se obhajoba se státním zástupcem na novém znění návrhu na DOVT, a proto nové znění dohody není soudu předloženo, pak soud podle § 314r odst. 2 původně předloženou dohodu neschválí a věc usnesením vrátí do přípravného řízení. Proti takovému usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Po vrácení věci do přípravného řízení může dojít k následnému sjednání nové DOVT (§ 314s věta druhá). Hlavním důsledkem vrácení věci do přípravného řízení je, že se nadále již nepřihlíží k dříve sjednané DOVT ani k prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán (§ 175a odst. 3). Pro obviněného je podstatné, že toto jeho prohlášení učiněné za účelem dosažení odklonu v podobě DOVT nemůže později sloužit jako usvědčující důkaz proti němu.
Věc se vrací do přípravného řízení již v rámci přezkumu návrhu na schválení DOVT předsedou senátu dle § 314o, jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení DOVT učiněné předsedou senátu dle § 314o odst. 1 písm. b) nabylo právní moci (§ 314o odst. 3). K vrácení věci do přípravného řízení dochází také zpětvzetím návrhu na schválení DOVT učiněným státním zástupcem (§ 314o odst. 5). Věc se vrací do přípravného řízení po předběžném projednání návrhu na schválení DOVT soudem také tehdy, jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody učiněné podle § 314p odst. 3 písm. f) nabylo právní moci (§ 314p odst. 6).
Soud ve veřejném zasedání věc vrátí do přípravného řízení, pokud DOVT neschválí (§ 314r odst. 2), protože je nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého trestu, příp. ochranného opatření, nebo je nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, anebo zjistí-li, že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání této dohody. Věc se do přípravného řízení vrací také tehdy, jestliže soud dle § 314r odst. 2 oznámí státnímu zástupci a obviněnému své výhrady ke sjednané DOVT, ti však ve stanovené lhůtě dohodu v novém znění soudu nepředloží (§ 314r odst. 3).
K neschválení DOVT soudem a k zastavení trestního stíhání
V praxi dochází k tomu, že se státní zástupce s obviněným shodnou na textu DOVT a návrh na její schválení zašle státní zástupce soudu. V rozporu s očekáváním obhajoby však předseda senátu nenařídí veřejné zasedání o schválení dohody, nýbrž nařídí předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. c), protože shledá okolnosti, které odůvodňují zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1. Pak soud po předběžném projednání obžaloby v neveřejném zasedání rozhodne o zastavení trestního stíhání obviněného dle § 188 odst. 1 písm. c).
Nezřídka obhájce označí toto rozhodnutí za výrazný úspěch obhajoby, a to přesto, že se o zastavení trestního stíhání obviněného nezasloužil obviněný ani jeho obhájce. Tak je tomu zejména tehdy, když obhajoba po skončení vyšetřování ani v návrhu na předběžné projednání obžaloby nepodala návrh na zastavení trestního stíhání obviněného, i když pro to existoval důvod dle příslušného písmene § 172 odst. 1. Rozhodnutí soudu o zastavení trestního stíhání obviněného pak dokladuje, že obhájce neměl souhlasit s tím, aby obviněný sjednal DOVT se státním zástupcem. Tak je tomu vždy, když byl důvod pro podání návrhu na předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. c) a na rozhodnutí soudu dle § 188 odst. 1 písm. c), vzhledem k tomu, že existovaly okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání obviněného dle § 172 odst. 1, nejčastěji dle písm. c), protože vyšetřováním nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. V těchto případech obhajoba zpravidla podlehla ve vyšetřování umně skrývanému nátlaku policejního orgánu i státního zástupce na sjednání DOVT a pominula, že jsou důvody pro zastavení trestního stíhání obviněného.
Odlišná situace je v případech, kdy obviněný dal svému obhájci po skončení, příp. i v průběhu, vyšetřování pokyn ke sjednání DOVT se státním zástupcem (§ 16 odst. 1 zákona o advokacii). Pokud s tím obhájce projevil důrazný nesouhlas, který mu řádně odůvodnil, a může to dokladovat záznamem v klientském spisu, pak pouze plnil pokyn klienta, jímž byl vázán.
Také v případě, že soud neschválí DOVT a rozhodne o přerušení trestního stíhání obviněného, nebo podmíněně zastaví trestní stíhání nebo rozhodne o schválení narovnání, jde o rozhodnutí, které měl iniciovat obhájce obviněného v návrhu na předběžné projednání obžaloby podle příslušného písmene § 186.
Obhájce by měl pečlivě zvažovat každý případ, kdy předseda senátu nenařídí veřejné zasedání o schválení DOVT, nýbrž nařídí předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. c), protože jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 nebo pro jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307.
Důsledky vrácení věci do přípravného řízení
Byla-li věc vrácena soudem do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5, § 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2, v dalším řízení se ke sjednané DOVT vč. prohlášení viny obviněným nepřihlíží. Vrácení věci do přípravného řízení nevylučuje sjednání nové DOVT. Je-li obviněný ve vazbě a soud zároveň nerozhodl o propuštění obviněného na svobodu, pokračuje vazba v přípravném řízení, která však nesmí spolu s vazbou již vykonanou přesáhnout lhůty uvedené v § 72a odst. 1 až 3 (§ 314s).
Beckův komentář k § 314s uvádí: „Hlavním důsledkem vrácení věci do přípravného řízení je, že se nadále již nepřihlíží k dříve sjednané dohodě o vině a trestu a ani k prohlášení viny učiněnému obviněným. Toto ustanovení chrání především obviněného jako slabší stranu, aby obviněný nebyl v pozdějším řízení vlastně sankcionován za to, že přistoupil při sjednávání dohody o vině a trestu na kompromisní uznání viny výměnou za mírnější trest, pokud taková dohoda o vině a trestu z nejrůznějších příčin soudem schválena nebude. Pokud by chyběla úprava vedoucí k nepoužitelnosti dříve sjednané dohody o vině a trestu a prohlášení viny obviněného, byla by právní úprava pro státního zástupce velmi snadno zneužitelná, neboť by mohl vylákat z obviněného doznání v prohlášení podle § 175a odst. 3, aby vzápětí vzal návrh na schválení dohody o vině a trestu zpět.“[10]
Také komentář Wolters Kluwer k § 314s shodně uvádí: „Byla-li věc vrácena do přípravného řízení, v dalším řízení se ke sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení viny obviněným, nepřihlíží. Uvedené je obdobou pravidla, že pokud nedojde mezi obviněným a státním zástupcem k dohodě o vině a trestu, k prohlášení viny učiněným obviněným se v dalším řízení nepřihlíží (§ 175a odst. 7). Jedná se o projev ochrany obviněného, pro kterého by sjednávání dohody o vině a trestu bez této pojistky bylo nevýhodné, když sjednaná dohoda následně nemusí být z mnoha důvodů soudem schválena, případně ji státní zástupce také může vzít zpět.“[11]
Základní podmínkou sjednání DOVT uvedenou v § 175a odst. 3 je „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“. Zákonodárce však tento pojem nepřevzal v § 175a odst. 7, ani v § 314s, kde užívá pojem „prohlášení viny obviněným“, což je formulace, z níž se v praxi dovozuje doznání obviněného. Podle § 175a odst. 3 je však podmínkou sjednání DOVT „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“, což nelze ztotožňovat s formulací „prohlášení viny obviněným“. Z praxe je známé, že se obviněný mnohdy nechce doznat ke spáchání trestné činnosti, stejně jako odmítá prohlásit, že se cítí vinným, avšak je ochoten prohlásit, zpravidla po poradě s obhájcem, že spáchal skutek, pro který je stíhán. Tímto prohlášením je obviněný chráněn před tím, aby v případě neschválení DOVT nebylo možné využít to, co uvedl ve svůj neprospěch při sjednávání dohody se státním zástupcem.
Mezi obligatorní náležitosti DOVT patří dle § 175a odst. 6 písm. e) „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán a který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu“. Ust. § 175a odst. 3 a odst. 6 písm. e) shodně užívají pojem „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“. Vzhledem k tomu není důvod, aby obviněný při sjednávání dohody se státním zástupcem prohlásil, že je vinen trestným činem, pro který je stíhán, tedy aby užil formulaci uvedenou v § 175a odst. 7 a také v § 314s. Podstatné pro obhajobu je to, že mezi podmínkami DOVT a mezi jejími obligatorními náležitostmi není uvedeno „prohlášení viny“ učiněné obviněným. Přesto je v § 175a odst. 7 a v § 314s použita formulace „prohlášení viny učiněné obviněným“ a v § 314s formulace „prohlášení viny“. Jedná se o zákonodárcem nevhodně zvolené formulace, které jsou dle názoru mnohých obviněných i obhájců shodné s „doznáním viny“ či s „doznáním k trestné činnosti“.
Pokud se obviněný nechce doznat k trestné činnosti, pak nemá důvod prohlásit, že je vinen z trestné činnosti, pro niž je stíhán. Obhájce musí i při veřejném zasedání soudu o schválení DOVT zabezpečit, aby „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“, nebylo označeno za jeho „prohlášení viny“. O to se musí obhájce postarat vždy, když obviněný v souladu s § 175a odst. 3 i odst. 6 písm. e) tr. řádu výslovně prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán.[12]
Beckův komentář k § 314s uvádí: „Kroky nezbytné k dosažení dohody o vině a trestu činí obviněný pod jistým psychickým nátlakem, že by mohl být potrestán, nebýt dohody o vině a trestu, přísnějším trestem v pozdějším řádném řízení; to je také důvod, proč na dohodu o vině a trestu přistupuje, proč se k činu doznává. Toto ustanovení proto poskytuje obviněnému při jeho rozhodování alespoň jistotu toho, že jeho prohlášení nebude později zneužito, pokud nedojde ke schválení dohody o vině a trestu, na kterou byl výměnou za mírnější potrestání ještě ochoten přistoupit.“[13]
Zneužití prohlášení obviněného dle § 175a odst. 3, že spáchal skutek, pro který je stíhán, zabraňuje § 314s, podle něhož se po vrácení věci do přípravného řízení v dalším řízení ke sjednané DOVT, vč. prohlášení viny obviněným, nepřihlíží. Vzhledem k tomu, že se nepřihlíží k prohlášení viny, nelze přihlížet ani k prohlášení obviněného dle § 175a odst. 3, že spáchal skutek, pro který je stíhán.
Pokud je na základě rozhodnutí soudu věc vrácena do přípravného řízení, je státní zástupce vázán vysloveným právním názorem soudu a jeho pokyny. Především musí odstranit vytýkané závažné procesní vady, aby mohl přistoupit ke sjednání nové DOVT. Také musí respektovat názor soudu týkající se nesprávnosti nebo nepřiměřenosti neschválené DOVT. Proto dojde-li v navazujícím přípravném řízení po vrácení věci k nápravě vytýkaných vad, nic nebrání tomu, aby státní zástupce sjednal s obviněným (a poškozeným) novou DOVT, jejíž schválení státní zástupce soudu poté navrhne a kterou soud také odsuzujícím rozsudkem schválí (§ 314r odst. 4).
Obhájce by měl přimět obviněného k zamyšlení nad důvody, proč soud neschválil DOVT. Zejména by jej měl vybízet k obezřetnosti, vyjádřil-li soud výhrady k prohlášení viny učiněném obviněným, nebo pokud namítl nesprávnost nebo nepřiměřenost neschválené DOVT. V takovém případě by již obviněný neměl přistoupit na návrh ke sjednání nové dohody, obzvláště pokud se jeví výhodnou jen pro státního zástupce, např. z pohledu úspory času a prostředků, zejména proto, že se nebude muset účastnit hlavního líčení ani se na něj připravovat.
Uvedené účinky se uplatní též v řízení proti mladistvému, který již dovršil 18 let věku (§ 63 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže), i proti právnické osobě (§ 1 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim).
Závěr s návrhy de lege ferenda
V § 175a odst. 3 větě první jsou uvedeny dvě podmínky sjednání DOVT: První podmínkou je, že obviněný prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a druhou podmínkou je, že na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení.
DOVT může obviněný sjednat se státním zástupcem po splnění základní podmínky, kterou je „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“ (§ 175a odst. 3 věta první), která se promítá i v textu této dohody, která musí obsahovat „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“ [§ 175a odst. 6 písm. e)]. Beckův komentář k § 175a odst. 3 uvádí: „Určité prohlášení obviněného ohledně činu, který je mu kladen za vinu, je základním a obvyklým předpokladem pro uzavření dohody o vině a trestu prakticky ve všech úpravách, které tento institut znají, jde vlastně o jakousi obdobu prohlášení viny či přiznání (Plea of Guilty) ze systému angloamerického. Český zákonodárce ovšem nezvolil tu variantu, že obviněný má prohlásit vinu v celém rozsahu, pouze má prohlásit, že spáchal skutek, pro který je stíhán.“[14]
Komentář Wolters Kluwer pak k prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, uvádí: „Takové prohlášení může obviněný učinit již v návrhu na schválení dohody o vině a trestu nebo až při samotném sjednávání dohody. Prohlášení nemá podobu plného doznání, ale odpovídá formulaci užité zákonodárcem v případě narovnání (srov. § 309). Podstatné je, že pokud k sjednání dohody o vině a trestu nedojde, k tomuto prohlášení obviněného se v dalším řízení nepřihlíží. Na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení přitom o pravdivosti takového prohlášení nesmí vznikat důvodné pochybnosti. Prohlášení má stvrzovat již dříve učiněný závěr, že se skutek stal, že je trestným činem a že jej spáchal obviněný (§ 175a odst. 1).“[15]
Obě pasáže z citovaných komentářů jsou výstižné. Proto obviněný musí prohlásit, že spáchal skutek, pro nějž je stíhán, který je obsažen v usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. ve sdělení podezření, je-li proti němu vedeno zkrácené přípravné řízení.
Nedojde-li na základě výsledků vyšetřování ke sjednání DOVT mezi státním zástupcem a obviněným, provede o tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém případě se k prohlášení viny učiněnému obviněným v dalším řízení nepřihlíží (§ 175a odst. 7 věta druhá). Také pokud soud, který rozhoduje o návrhu na schválení DOVT, věc vrátí do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5, § 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2, v dalším řízení se ke sjednané DOVT, vč. prohlášení viny obviněným nepřihlíží (§ 314s).
Zřejmý je nesoulad ust. § 175a odst. 3 věty první, odst. 6 písm. e) s ust. § 175a odst. 7 větou druhou a s § 314s. DOVT může obviněný sjednat se státním zástupcem po splnění základní podmínky, kterou je prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán [§ 175a odst. 3 věta první, odst. 6 písm. e)]. Pokud však nedojde ke sjednání DOVT (§ 175a odst. 7 věta druhá), nebo soud tuto dohodu sjednanou státním zástupcem a obviněným neschválí, tak se v dalším řízení k prohlášení viny obviněným nepřihlíží (§ 314s).
Nesoulad zmíněných ustanovení je v trestním řádu s účinností od 1. 9. 2012, kdy byl zákonem č. 193/2012 Sb. vytvořen institut DOVT, který rozšířil možnosti uplatnění již existujících odklonů trestního řízení.
Nechtěným důsledkem odlišných formulací užitých v trestním řádu je stav, kdy z desítek tisíc obviněných stíhaných v ČR v průběhu jednoho roku pouze několik set prohlásí, že spáchali skutek, pro který jsou stíháni.[16] V roce 2022 dosáhl počet stíhaných osob a osob, proti nimž bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, 68 421 a z nich 632 sjednalo se státním zástupcem DOVT, což činí méně než 1 % stíhaných osob a osob, proti nimž bylo vedeno zkrácené přípravné řízení. Z toho plyne, že DOVT sjednala v roce 2022 se státním zástupcem jedna ze sta stíhaných osob a osob, proti nimž bylo vedeno zkrácené přípravné řízení. Tedy sjednání DOVT a návrhy na jejich schválení soudem není v praxi běžné, jak se mnohdy v rozporu se skutečností uvádí ve sdělovacích prostředcích, nýbrž spíše výjimečné.
Je to i proto, že se obvinění obávají, aby toto prohlášení nebylo v případě, že nedojde ke schválení DOVT soudem, považováno v hlavním líčení za prohlášení viny, tedy de facto za jejich doznání, i když v průběhu vyšetřování neprohlásili svoji vinu ani se k trestné činnosti nedoznali. Na tom nic nemění ani fakt, že jsou obvinění poučeni, že se k tomuto prohlášení viny učiněnému obviněným v dalším řízení nepřihlíží, pokud nedojde ke sjednání DOVT.
Zákonodárce v § 175a odst. 1 uvedl, že k zahájení jednání o DOVT může dojít, pokud výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se stal skutek, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný. Obviněný je informován, že DOVT může obviněný sjednat se státním zástupcem po splnění základní podmínky, kterou je „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“ (§ 175a odst. 3 věta první), a proto i ve sjednané dohodě musí být obsaženo „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“ [§ 175a odst. 6 písm. e)]. Podstatné je, že po obviněném není požadováno, aby prohlásil svoji vinu; jednak proto, že takový požadavek není v citovaných ustanoveních obsažen, jednak proto, že prohlášení viny ztotožňuje obviněný s doznáním, k němuž neshledá důvod.
V praxi jsou významné formulace obsažené v protokolu sepisovaném po jednání o DOVT. V protokolu sepisovaném státním zástupcem by měl obhájce prosadit formulaci, kterou jeho klient skutečně použil. „Obviněný prohlásil, že spáchal skutek, pro který je stíhán, podle § 175a odst. 3 věty první tr. řádu.“ Pak musí být ve sjednané dohodě obsaženo „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán podle § 175a odst. 6 písm. e)“.
Nejde-li o případ nutné obhajoby, pak státní zástupce sjednává DOVT jen s obviněným bez přítomnosti obhájce. V těchto případech se obviněný od policejního orgánu ani od státního zástupce nedozví, že v § 175 odst. 7 i v § 314s se hovoří o prohlášení viny obviněným. To se zpravidla dozví až v případě, že nedojde k DOVT se státním zástupcem (§ 175 odst. 7), nebo je sice dohoda sjednána, avšak soud ji v neveřejném zasedání neschválí (§ 314s). Mnozí obvinění pak nesouhlasí s tím, že prohlášení „spáchal jsem skutek, pro který jsem stíhán“, je přeformulováno na „prohlášení viny“, i když o své vině nehovořili, protože to § 175a odst. 3 věta první ani sjednaná DOVT nepožadovala [§ 175a odst. 6 písm. e)].
Zákonodárci nic nebránilo, aby při formulování § 175a odst. 7 věty druhé vyšel z § 314, týkajícího se narovnání, který má toto znění: „Nebylo-li narovnání soudem nebo v přípravném řízení státním zástupcem schváleno poté, co obviněný učinil prohlášení podle § 309 odst. 1, že spáchal skutek, pro který je stíhán, nelze k tomuto prohlášení v dalším řízení přihlížet jako k důkazu.“
De lege ferenda navrhuji novelizaci § 175a odst. 7 věty druhé, se změnou, kterou zde uvádím tučně: „Nedojde-li k dohodě o vině a trestu, provede o tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém případě se k prohlášení obviněného podle § 173a odst. 3, že spáchal skutek, pro který je stíhán, v dalším řízení nepřihlíží.“
Dále považuji za potřebnou novelizaci § 314s věty první, kde je v současnosti užita nevhodná formulace „prohlášení viny učiněné obviněným“, a to přesto, že obviněný učinil „prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán“, a to v souladu s § 175a odst. 3, odst. 6 písm. e).
De lege ferenda navrhuji novelizaci § 314s věty první se změnou, kterou zde uvádím tučně: „Byla-li věc vrácena do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5, § 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2, v dalším řízení se ke sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení obviněného podle § 173a odst. 3, že spáchal skutek, pro který je stíhán, nepřihlíží.“
Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., je expertem na trestní právo, působil jako advokát a vysokoškolský učitel.
Ilustrační foto: canva.com
[1] Není-li v textu dále uveden odkaz na konkrétní zákon v podobě zkratky, odkazuje se vždy na trestní řád.
[2] A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád, Komentář, II. díl, Wolters Kluwer ČR, Praha 2017, str. 831.
[3] P. Šámal a kol.: Trestní řád II. Komentář, 7. vyd., C. H. Beck, Praha 2013, str. 3665.
[4] Ust. § 36 odst. 1 má od 1. 9. 2020 toto znění:
„Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,
a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2),
b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena [s účinností od 18. 3. 2017 po novele provedené zák. č. 55/2017 Sb. písm. b) zní: je-li jeho svéprávnost omezena],
c) jde-li o řízení proti uprchlému.“
[5] Op. cit. sub 2, str. 832.
[6] Op. cit. sub 3, str. 3671.
[7] Vznik těchto situací ve veřejném zasedání soudu o návrhu na schválení DOVT zpravidla nezapříčiňují obhájci, nýbrž obvinění, kteří v průběhu vyšetřování i po jeho skončení měnili svůj názor a nebyli s to se rozhodnout, zda je v jejich zájmu sjednání DOVT, nebo konání hlavního líčení a v něm prokazování jejich neviny.
[8] Porada obviněného s obhájcem je v těchto případech velmi potřebná, protože umožňuje obhajobě shodnout se na reakci na návrh nového znění dohody, které zohlední výhrady soudu z pohledu obhajoby. Neosvědčuje se, pokud se obviněný s obhájcem nejdříve neporadí bez přítomnosti státního zástupce a nedospějí ke shodnému názoru. K poradě se státním zástupcem by obhajoba měla přistoupit až poté, co dospěje ke stanovisku, které je plně v zájmu obviněného.
[9] Op. cit. sub 3, str. 386-3687.
[10] Op. cit. sub 3, str. 3692.
[11] Op. cit. sub 2, str. 843.
[12] V praxi dochází k tomu, že obviněný při jednání se státním zástupcem o DOVT prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, v souladu s § 175a odst. 3. Následně však v návrhu soudu na schválení této dohody adresovaném soudu státní zástupce uvede, že obviněný učinil prohlášení viny, tedy užije pojem obsažený v § 175a odst. 7, i když jej obviněný nepoužil. K tomu dochází zejména v případech, kdy se nejedná o případ nutné obhajoby, a proto DOVT sjednává státní zástupce s obviněným bez přítomnosti obhájce.
[13] Op. cit. sub 3, str. 3692.
[14] Zpráva o činnosti Nejvyššího státního zastupitelství v roce 2022 ze dne 22. 6. 2023, 4 NZN 501/2023, str. 31-36. V plné verzi je dostupná elektronicky na webové adrese verejnazaloba.cz/zprava-2022.
[15] Od roku 2012 do roku 2018 byly každoročně sjednány pouze desítky dohod. Následně, od roku 2019 do roku 2022, se počet DOVT sjednaných ve vyšetřování státními zástupci s obviněnými v jednom roce zvýšil ze 160 na 632, tedy bezmála na čtyřnásobek. Z 632 DOVT uzavřených v roce 2022 bylo 613 sjednáno ve vyšetřování a 19 ve zkráceném přípravném řízení. Dalších 34 DOVT bylo v roce 2022 sjednáno v řízení proti právnickým osobám. Od roku 2019 se počet dohod sjednaných v řízení proti právnickým osobám zvýšil z 10 na 34, tedy více než na trojnásobek.
[16] V roce 2022 schválily soudy 561 DOVT sjednaných obviněnými se státními zástupci, což je 88 % z celkového počtu 632 dohod sjednaných státními zástupci s obviněnými. Srov. op. cit. sub 14, str. 31-36.
