Lada Kloutvorová: Němčina pro právníky

Aleš Čeněk, Plzeň 2024, 270 stran, 390 Kč.

Nestává se často, že by předmětem recenze v Bulletinu advokacie byla učebnice, nadto jazyková. Němčina pro právníky autorky Lady Kloutvorové si to nepochybně zaslouží – již jen proto, že právě jazyková příprava je něčím, s čím české právnické fakulty, většinou ne vlastní vinou, poněkud bojují. Publikace si navíc zaslouží pozornost i proto, že navazuje na dlouhou tradici učebnic němčiny zpracovávaných na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy doktorkou Milenou Horálkovou.

Oproti obvyklým materiálům, jež jsou při výuce cizích jazyků využívány, se studentům dostává do rukou poněkud „jiná“ učebnice. Jejím základem není důraz na omezenou slovní zásobu, doplněnou cvičeními k utvrzení gramatických a lexikálních jevů. Základ totiž tvoří samy odborné texty poskytující studentům stručný přehled o německém právu, doprovázený průběžně srovnáním s analogickými instituty českého práva.

Takto zvolená struktura představuje zásadní klad učebnice. Texty, kterými každá kapitola začíná, neslouží jen jako obecný podklad pro výuku němčiny, nýbrž představují samy o sobě kvalitní výukový materiál týkající se německého práva. Jeho využití si lze mj. představit jako úvodní materiál pro volitelný předmět, jehož obsahem by byly základy německého práva. Cílem výuky cizích jazyků na právnické fakultě by totiž nemělo být pouhé zvládnutí obecného jazyka s doplněním odborné terminologie. Absolvent jazykové přípravy by měl ideálně odbornou terminologii nejen znát, ale také chápat význam konkrétních právních institutů, vč. jejich významu a zařazení ve struktuře cizího práva, jehož jsou součástí.

Obzvláště v právu se totiž nelze spokojit s prostým překladem. Totožně označený právní institut má často v jiném právu odlišný význam, čehož by si měl být každý, kdo pracuje s cizí právní terminologií, vědom. Předkládaná učebnice právě tento požadavek naplňuje, a tím z ní činí vcelku ojedinělý materiál. Činí to z ní publikaci, která nalezne své využití nejen mezi studenty právnických fakult, ale mezi širokou odbornou veřejností; advokáti ji tak využijí při komunikaci s klienty či partnerskými kancelářemi.

Pomůckou se druh textů, jaké učebnice obsahuje, může stát taktéž pro justici, která je konfrontována s nutností ve věcech s mezinárodním prvkem nejen mechanicky pracovat s překladem cizího právního předpisu, nýbrž také takový předpis pochopit v kontextu daného cizího práva, vč. požadavku na jeho použití způsobem, jakým by daný předpis při zohlednění výkladové judikatury aplikoval soud dotčeného státu. Jazykové znalosti a alespoň základní přehled o dotčeném právním řádu při tomto úkolu výrazně pomáhají.

Rozsah učebnice určené jinak pro čtyři semestry výuky zajišťuje, že ono nahlédnutí do německého práva není povrchní a současně se neomezuje jen na některé vybrané oblasti práva. Z tohoto pohledu je nutné kladně hodnotit skutečnost, že učebnice seznamuje čtenáře průřezově se všemi hlavními obory práva. Neomezuje se přitom na právo hmotné. Samostatné kapitoly se věnují jak civilnímu, tak trestnímu právu procesnímu. Stranou pozornosti nezůstává ani postavení evropského práva ve vztahu k národním právním řádům. Zohledněny jsou dále takové oblasti jako ochrana spotřebitele, zastoupení, ústavní právo, insolvenční právo nebo dědické právo, které při výuce jazyků často zůstávají jako příliš speciální či marginální stranou pozornosti.

Problematika občanského práva není pojednána v jednom celku. Samostatné kapitoly jsou věnovány jeho obecné části, věcným právům i závazkům. Obdobně je představena jak obecná část práva obchodních společností, tak se samostatně pojednává o jednotlivých typech obchodních společností. Ocenit je nutné, že studentům se taktéž dostává nahlédnutí do samotné výuky práva v Německu, včetně komparace s Českou republikou.

Dalším kladem je praktický přesah publikace. To se týká odborných textů uvozujících jednotlivé kapitoly i výukových (gramatických) částí. Jen jako příklad lze poukázat na (i) popis rozdílů mezi německým, rakouským a českým katastrem nemovitostí, (ii) přímé citace z německé ústavy, (iii) příklad formulace plné moci, vč. výkladu rozdílné terminologie při identifikaci českých, německých a rakouských právnických osob apod. Samozřejmostí je porovnání s českým právem.

Pro pochopení materie ze strany studentů je důležité, že praktická část jednotlivých kapitol se neomezuje na procvičování gramatických jevů. Publikace obsahuje množství cvičení zaměřených na porozumění textu. Ověřuje se také pochopení a osvojení si faktických odborných informací, které se v textech objevují. Studentům jsou na základě textů kladeny zcela konkrétní otázky vztahující se k probíranému právnímu odvětví.

Výše uvedené klady učebnice však paradoxně představují také její největší slabinu, kterou ale nelze klást k tíži autorce. To souvisí s již naznačenými problémy, které výuku cizích jazyků na právnických fakultách dlouhodobě provázejí. Na jedné straně jsou studenti konfrontováni s kvalitními odbornými texty. Ty jsou ale doprovázeny výukou gramatiky od zcela základní úrovně. Projevuje se zřejmý nesoulad mezi náročností úvodních textů a očekávaným stupněm obecných jazykových kompetencí. S otázkou jazykové vybavenosti studentů přicházejících na právnickou fakultu se musí vyrovnat učitelé snad všech jazyků kromě angličtiny. Výuka druhého cizího jazyka na středních školách má totiž značně odlišnou úroveň, přičemž maturitní zkouška se poté skládá převážně z angličtiny.

Vyučující vysokých škol tak nemohou počítat s tím, že studenti disponují stupněm znalosti němčiny, umožňujícím věnovat se od první hodiny výhradně odborné právnické terminologii. Je zřejmé, že i autorka se snažila o zachování rovnováhy mezi tím, aby učebnice nesloužila toliko k prohloubení znalosti obecné němčiny se zařazením základních odborných termínů, a současně aby byla zvládnutelná i pro studenty, pro které není němčina primárním cizím jazykem. Omezení přístupu k výuce cizích jazyků na studenty, kteří daným jazykem již plynně hovoří a pouze jim chybí odborný přesah, by de facto vedlo k situaci, kdy by se veškerá výuka zúžila na angličtinu. Jakýkoli jiný jazyk by mohl studovat pouze malý okruh studentů, kteří daný jazyk před angličtinou na střední škole upřednostnili. Takový přístup a výsledek by byl nepochybně nežádoucí. Přestože učebnici lze právě po této stránce považovat za nevyrovnanou, je současně nutné konstatovat, že v rámci objektivně daných možností se autorka s uvedenou problematikou vyrovnala se ctí.

V nabídce učebnic se jedná o publikaci velmi zdařilou. Využijí-li vyučující její plný potenciál, přispěje to k tomu, že do praxe nastoupí osoby schopné bez dalšího v německém jazyce plynně na odborné úrovni komunikovat a orientovat se v německém právu.

 

prof. Dr. ALEXANDER J. BĚLOHLÁVEK, advokát, rozhodce, soudní tlumočník a překladatel jazyka německého, pedagog na Katedře mezinárodního práva Fakulty Právnické ZČU v Plzni a na Katedře práva Ekonomické fakulty Technické univerzity Ostrava

 

Go to TOP