C. H. Beck, Bratislava 2023, 232 stran, 25 eur.

Publikace s názvem Určovacia žaloba z pera Kataríny Geškové vyšla v roce 2023, a třebaže se jedná o publikaci zaměřenou primárně na slovenskou právní úpravu, neměla by ujít pozornosti ani české odborné veřejnosti.

Téma určovací žaloby se na první pohled může zdát z hlediska teorie nepřitažlivé, uváží-li se, že právní úprava institutu určovací žaloby je v našem (českém) prostředí od roku 1950 nezměněna (a koncepční změny nepřináší ani věcný záměr civilního řádu správního z roku 2020). Zde je ovšem třeba upozornit, že na Slovensku toto konstatování již neplatí, když zákonem č. 160/2015 Z. z., civilný sporový poriadok (dále jen „CSP“), byla kromě „tradiční“ určovací žaloby o (ne)existenci práva [§ 137 písm. c) CSP] zavedena také žaloba o určení právní skutečnosti, tj. např. (ne)platnosti smlouvy [§ 137 písm. d) CSP]. Již tento aspekt činí publikaci zajímavou pro českého čtenáře, neboť mu otevírá možnost zkoumat určovací žalobu komparačním způsobem hned ze dvou úhlů pohledu. Jednak jde o možnost získat poznatky uplatnitelné i v českém civilním procesu, pokud jde o žalobu podle § 137 písm. c) CSP ve vztahu k „české“ určovací žalobě podle § 80 o. s. ř., jednak jde o možnost získání poznatků o žalobě o určení právní skutečnosti podle § 137 písm. d) CSP, jejíž protějšek nenacházíme v o. s. ř. (a ani ve věcném záměru civilního řádu správního).

První dvě kapitoly zaujmou důkladným doktrinálním rozborem institutu určovací žaloby a jejího historického vývoje. Ve třetí kapitole se pak již otevírá těžiště práce, v níž autorka detailně analyzuje určovací žalobu podle § 137 písm. c) CSP. Na základě tohoto detailního (a namnoze kritického) rozboru tenduje de lege ferenda k anglosaskému pojetí určovací žaloby, které předmět určení [právo, právní vztah (poměr)] vůbec neomezuje (Anglie, USA).

Nosnou myšlenkou čtvrté kapitoly, věnované žalobě o určení právní skutečnosti podle § 137 písm. d) CSP, je kritika jejich (neflexibilního) omezení pouze na případy, kdy možnost podání této žaloby plyne z právního předpisu. Autorka poukazuje i na další problém, který je s tímto druhem určovací žaloby spojen, totiž že mnohdy může činit problém rozlišit mezi tím, zda jde o určení práva, či právní skutečnosti, což soudní řízení zbytečně zatěžuje.

Kapitoly pět až sedm jsou věnovány detailní analýze problematiky naléhavého právního zájmu. Pátá kapitola se zabývá především pojmovým vymezením naléhavého právního zájmu a jeho účelu a obsahuje přehlednou typologii situací, kdy je naléhavý právní zájem dán. Z komparativního hlediska je zajímavý také exkurz k testu naléhavého právního zájmu, který vytvořila judikatura švýcarských soudů. V šesté kapitole se autorka zabývá právní povahou naléhavého právního zájmu (totiž jednak jako součásti žalobního nároku, jednak jako procesní podmínky) a upozorňuje na praktické důsledky této na první pohled čistě teoretické diskuse. Kapitola sedmá je věnována tvorbě judikatury týkající se naléhavého právního zájmu, kde autorka poukazuje na široké spektrum situací, jichž se problematika naléhavého právního zájmu dotýká, a proto pléduje za utváření ustálené rozhodovací praxe, typově, podle podobných skutkových situací, a jejich následné konkretizace v jednotlivých rozhodnutích.

V kapitole osmé se pak zabývá problematikou vymezení stran sporu (vč. případů procesního společenství) a věcné legitimace ve vztahu k určovací žalobě, a především k problematice naléhavého právního zájmu. Kapitola devátá je věnována principu subsidiarity určovací žaloby, s nímž autorka v určité míře kriticky polemizuje. V kapitole jedenácté pak polemizuje s názorem, že podání určovací žaloby nemá vliv na běh promlčecí lhůty. Konečně kapitola dvanáctá o vztahu určovací žaloby a žaloby na plnění se zaobírá problematikou (a polemikou) s řešením, které neumožňuje podání určovací žaloby po skončení řízení o žalobě na plnění na základě téhož skutkového základu.

Z uvedeného je zřejmé, že autorka se zpracování zvoleného tématu zhostila na výtečnou. V publikaci vyniká její schopnost skloubit přehledným a čtivým způsobem jak pohled doktrinální, vč. mnoha komparačních exkurzů do zahraničních úprav, tak i detailní (a kritickou) prací s relevantní judikaturou. Na základě důkladného a poctivě budovaného argumentačního aparátu se kriticky vyslovuje k mnoha zažitým postulátům, které má široká právnická veřejnost s určovací žalobou tradičně spojeny. Důkladný doktrinální fundus, přesahující hranice slovenské (a české) civilistiky, jakož i důsledná práce s judikaturou a na­mnoze kritická argumentace jsou dokladem mimořádně hlubokého vhledu autorky do této problematiky. Není pochyb o tom, že monografie Kataríny Geškové na téma určovací žaloby splňuje nejvyšší kritéria kladená na monografický výstup z vědeckého výzkumu.

doc. JUDr. DITA FRINTOVÁ, Ph.D., Katedra občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze