K diskusi: Úmysl založit Sekci pro advokátní koncipienty České advokátní komory ve mně něco zlomil. Nápravu dovedu sjednat jen tím, že budu chvíli ventilovat. Budu nespravedlivý. Soudit věc dříve, než měla šanci se předvést, je nefér. Moc si zároveň přeji, abych se mýlil a lidé se mi po letech smáli (to klidně můžete rovnou), jak mimo jsem byl. Zamýšlená Sekce je ale… zvláštní.

 

Zvláštním se rozumí…

Záměr má hned několik problémů:

1. způsob výběru koncipientů,
2. přínos,
3. kdo o kom a kdo s koho,
4. nezbytná vložka,
5. kontext vzniku.

1) Výběr koncipientů, kteří mají v sekci působit, není výsledkem volby koncipientů – jmenuje je jeden z regionálních představitelů Komory. Od představenstva až k vybranému koncipientovi neobsahuje celý řetězec jediný článek, který by naznačoval, že koncipient mluví za jiného. Stran legitimity má komentář koncipienta v diskusi na Facebooku stejnou váhu, jako názor kteréhokoli vybrance. Problém je podtržený tím, že v tuto chvíli nic nenaznačuje transparentnost procesu: kdo se hlásí, podle čeho se kandidáti posuzují, aj. Komora přitom sama lamentuje nad nedostatkem zájmu o dění ze strany advokátů (kteří si své orgány volí), je pak otázkou, jaký zájem čeká od koncipientů, kteří se na tvorbě sekce nijak nepodílejí, logicky je tedy nereprezentuje.

2) Názor by vypadal jinak, kdybychom kladně mohli odpovědět na otázku: Má sekce nové nástroje, kterými může Komoru obohatit? Nemá. Je toliko poradním orgánem, což vybízí k dalším otázkám: Kdo představenstvu radil dosud? Sledoval někdo dění mezi koncipienty? Jak s tímto pozorováním bylo naloženo? Bude zřizovaná sekce jediným zdrojem, ze kterého představenstvo čerpá? Pokud nebude… jaký je její přínos? Co koncipienti chtějí (resp. bylo by pro ně objektivně příznivé) Komora ví, či by vědět mohla a měla.

3) Pohledem koncipienta Komora sdružuje tři skupiny: jeho zaměstnavatele, potencionální zaměstnavatele a některé ze zkoušejících, rozhodujících o tom, zda se stane, či nestane advokátem. Česká republika je malým rybníčkem _­– pokud si v Praze kýchnete, v Brně řeknou „Pozdrav pánbůh“. Jako samozřejmí kandidáti do Sekce pro koncipienty se tak nabízejí dvě skupiny – první bez rozumné míry pudu sebezáchovy, druhá s umírněnými až nekritickými postoji, které nejsou dobrým motorem změny. Z mé konverzace s hrstkou kamarádů-koncipientů vyplynulo, že se všichni shodnou v jednom: Proč na sebe na trhu a před zkouškami upozorňovat v pozici, která vyžaduje být kritický?

Na odstavec se musím zastavit u třetí skupiny. V českém prostředí máme tendenci moc zkoušejícího na ústní zkoušce zanedbávat (či dokonce popírat, že ji má). Dokud někdo neskočí z okna[1]. Byť oblékáme stejné taláry, můžeme proti sobě dokonce stát na stejném jednání, jenom jeden z nás se dostane do pozice, kdy může v nepřezkoumatelném[2]^,[3] procesu ovlivnit rozhodnutí o osudu druhého. Nemyslíme na to, protože kdyby ano, musíme se zamyslet nad celým systémem vzdělávání a ověřování tohoto vzdělání.

4) Nakonec k načasování. Ne věc nejzávažnější, přesto můj osobní favorit. Krok založit Sekci pro koncipienty jde ruku v ruce s krokem zákazu vstupu koncipientů na sněm Komory[4], místo, kde se doopravdy rozhoduje o jejím dalším směřování. Zapojení koncipientů do dění tedy jen „odsaď pocaď“.

 

O koncipientech a lidech

Informačním deficitem Komora netrpí. Všechny informace jsou volně dostupné např. ve facebookových skupinách, prostřednictvím známých instagramových profilů, nebo na různých networkingových setkáních.

Nadhodím jen pár frekventovaných témat: mzdy, pracovní podmínky, získaná praxe a vzdělávání.

Avšak jediná oblast, ve které má Komora autoritu, je vzdělávání. Může snadno zjistit, jestli se na školení (např.) odpřednášelo celé téma, či jen pětina: stačí se účastnit. Jde o nástroj, který by měl zahlazovat rozdíly mezi koncipienty, nehledě na jejich praxi. Dohled nad nimi však vykonává (alespoň se tomu zdá) A4 formulář s možností písemného a číselného hodnocení.

Dále však může významně pomoc i sběrem informací, resp. dat.

Je vlastně zarážející, že všechny průzkumy o mzdách koncipientů máme od třetích stran, buďto z recruitment společností[5], z katalogu národní soustavy povolání[6], nebo dokonce jen od individuálních koncipientů s Google forms[7]. Je to přitom Komora, která shromažďuje pracovní smlouvy advokátních koncipientů. Navzdory tomu, že mzda napříč regiony, ale i mezi zaměstnavateli[8], je naprosto zjevně významnou informací[9], stále neexistují žádná oficiální data, či pokus je získat.

Podobně již nyní existuje nástroj, kterým lze sledovat fluktuaci koncipientů u toho, či onoho zaměstnavatele. Vyžaduje ovšem ruční dlouhodobé sledování přes vyhledávač na stránkách Komory. Stačilo by málo, aby z tohoto vyšel datový výstup, který by v časových intervalech sledoval, jak dlouho koncipienti zůstávají u zaměstnavatele. Přece dovednost udržet své zaměstnance je také významná pro rozhodování koncipientů.

Historicky datový přístup k informacím nevnímáme příznivě[10]. Jde o nahlížení nám právníkům obecně cizí. Faktem ovšem zůstává, že každý případ je ojedinělý a jedinečný, je součástí statistiky, která má svá užití, i když příjemci není vysvětlen každý její percentil. Možná dezinterpretace informace je samozřejmá její samotnou existencí, zároveň má však snadnou prevenci: vysvětlení.

 

Problémy při pokládce dlažby dobrých úmyslů

Status quo je argumentačním perpetuum mobile. Jeho existence je důvodem k jeho zachování. Naopak veškeré návrhy ke změně procházejí bezskrupulózním vyšetřováním její potřebnosti. To mnohdy dává za výsledek novoty, které však nejsou změnami.

Sekce pro koncipienty stávající stav nemění, jen na něj upozorňuje. Formalizací procesu přijímání nápadů potřebnou změnu může spíše zpomalovat a vytvořenou dvojkolejností mezi koncipienty „uvnitř“ a „venku“ dává potenciál vzniku tření mezi konkurujícími si návrhy bez možnosti jej řádně řešit.

Já nevím. Možná jsou to bezesné letní noci, možná světově klesající důvěra v instituce[11]^{,[12],[13],[14]}, konkrétně jejich schopnost adaptovat se v proměňující se době, bránit samy sebe před mocenskou korozí, dostát svému účelu být potřebným společenským pilířem, a s tím přímo související schopnost a ochota podporovat/šlechtit ty, kteří jsou tím či oním způsobem jejich svěřenci… Pocitově se zkrátka zdá, že se zájmem o koncipienty začínáme po více než desetiletí[15] existence Komory a úvodníkem tohoto zájmu je imperfektní orgán slov organizačně oddělený od orgánu činů.

Nápad pro vznik sekce byl nejspíš veden dobrými úmysly, což je na místě ocenit.

To ale, podle mého názpru,  nestačí[16].

 

Mgr. Pavel Vevera, advokátní koncipient
Ilustrační foto: canva.com

 

---

[1] iRozhlas.cz. „Nebojíme se zkoušek, ale některých zkoušejících,“ zní z právnické fakulty po sebevraždě studenta. Online: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nebojime-se-zkousek-ale-nekterych-zkousejicich-zni-z-pravnicke-fakulty-po-sebevrazde-studenta-74156. 2019.

[2] Pokud nejste zrovna expremiér Gross, jehož advokátní zkoušky byly pod mediálním drobnohledem. iDnes.cz. Expremiér Gross složil reparát, může se živit jako advokát. Online: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/expremier-gross-slozil-reparat-muze-se-zivit-jako-advokat.A081215_115336_domaci_pje. 2008.

[3] Pan docent Šimíček připsal ke konci článku o případových studiích k přezkoumatelnosti ústních zkoušek na vysokých školách: „… obávám se, že zavádění (sic!) velmi sofistikovaných a racionálních přezkumných mechanismů zkoušek na vysokých školách povede i k určité ztrátě poezie studentského života. Studenti ani učitelé totiž nejsou stroje, mají svoje slabší a silnější stránky a nevyhnutelné zavádění uniformity do zkušebního procesu nepovede k ničemu jinému než k alibismu a k odbourání kouzla akademického prostředí. Upřímně řečeno, je pro mne příjemnější představa, že v některých případech ve studentovi zůstane pocit (třeba i důvodný), že jsem byl na něj nepřiměřeně přísný nebo naopak ‚hodný‘, než důsledné zavádění mechanismů, které by cíleně a systémově eliminovaly možná pochybení u zkoušek. Domnívám se totiž, že případná pochybení jsou jednoduše odstranitelná již v rámci stávajícího systému: existuje možnost volby zkoušejícího, jsou opravné termíny, je dáno právo na komisionální přezkum, je možno si stěžovat u orgánů fakulty či vysoké školy apod. Těmito způsoby se lze účinně bránit proti běžným pochybením. A pokud by se jednalo o pochybení závažnější (šikana, obtěžování apod.), zná náš právní řád dostatečnou paletu možností, jak je eliminovat.“ Domnívám se, že jde o názor populárnější i proto, že s ním souzním. Jak ale můžeme za „nápravu pochybení“ označit volbu jiného zkoušejícího? Copak nevíme, že ti notoricky nejvlídnější jsou obsazení první? Nebo tu volbu nelze vůbec provést? Bude člověk za námi, kterému zkoušející připadne, toto vnímat jako nápravu? Opravné termíny jsou důležité, ale co když nepřiměřeně přísný zkoušející je na posledním termínu? Je odpovídající, aby zkoušený vypadl z kola ven, když se „pouze“ přiměřeně připravil až na poslední pokus? Vyšší orgány vás mohou ochránit, ale pamatujme: Nehrajete na domácím hřišti – jako cizí jste přišli a ještě snadněji můžete odejít. Zkoušející zpravidla na svém místě funguje už roky, vy jste jednotkou ve stovkách. Roli by to hrát nemělo, ale hraje.  Jinepravo.cz. Soudní přezkoumatelnost zkoušek na vysoké škole podruhé. Online: https://jinepravo.blogspot.com/2010/06/soudni-prezkoumatelnost-zkousek-na.html. 2010.

[4] Ceska-justice.cz. Sněm advokátů se uzavřel, přístup nemají koncipienti ani novináři. Online: https://www.ceska-justice.cz/2017/09/snem-advokatu-se-uzavrel-pristup-nemaji-koncipienti-novinari/. 2017.

[5] Advokatnidenik.cz. Nástupní mzdy advokátních koncipientů a index jejich životní úrovně v ČR. Online: https://advokatnidenik.cz/2019/11/12/nastupni-mzdy-advokatnich-koncipientu-a-index-jejich-zivotni-urovne-v-cr/. 2019.

[6] NSP.cz. Advokátní koncipient. Online: https://nsp.cz/jednotka-prace/advokatni-koncipient. Nadčasové.

[7] Instagram.com. Mzdy koncipientů. Online: https://www.instagram.com/p/C3S593VtY9X/?img_index=1. 2024.

[8] Ostatně povinnost zveřejnit informaci o mzdě před pohovorem se blíží se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 ze dne 10. 5. 2023, zdaleka tak nejde o neslýchaný návrh.

[9] Otázce odměňování koncipientů se věnuje taktéž jiný dotazník, dostupný zde: https://tinyurl.com/ypdu7m8f. Ukazuje také jednu zásadní věc: citované průzkumy (možná s výjimkou prvního) jsou pro malý vzorek respondentů, se kterým nevyhnutelně dochází k větší výběrové chybě, pravděpodobně nepoužitelné. Přesto jsou stále viditelné snahy tyto informace získat a smysluplně systematizovat.

[10] iRozhlas.cz. Spolek zveřejnil žebříček advokátů. Komora zuří a volá na pomoc ochránce osobních údajů. Online: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/spolek-zverejnil-zebricek-advokatu-komora-zuri-a-vola-na-pomoc-ochrance-osobnich_1709150559_cib. 2017.

[11] Politico.eu. Western democracies face crisis of confidence ahead of big votes, poll shows. Odkaz: https://www.politico.eu/article/western-democracies-face-crisis-of-confidence-ahead-of-big-votes-poll-shows/. 2023.

[12] Economist.com. America’s trust in its institutions has collapsed. Odkaz: https://www.economist.com/united-states/2024/04/17/americas-trust-in-its-institutions-has-collapsed. 2024.

[13] Coe.int. Czechia must improve the effectiveness of its system to promote integrity and prevent corruption in the government and the police. Odkaz:https://www.coe.int/en/web/greco/-/czechia-must-improve-the-effectiveness-of-its-system-to-promote-integrity-and-prevent-corruption-in-the-government-and-the-police. 2024.

[14] Transparency.org. Corruption perceptions. Odkaz: https://www.transparency.org/en/cpi/2022/index/cze. Průběžně aktualizováno.

[15] A není to pěkné desetiletí. Respekt.cz. Kdo se může stát advokátem dle advokátní komory? Jen děti advokátů a bohatí? Odkaz: https://nemecpetr.blog.respekt.cz/kdo-se-muze-stat-advokatem-dle-advokatni-komory-jen-deti-advokatu-a-bohati/index.html. 2012. + Ceska-justice.cz. Konec některých koncipientů jako levné pracovní síly? Advokáti vítají novelu zpřísňující pravidla jejich školení. Odkaz: https://www.ceska-justice.cz/2016/08/konec-nekterych-koncipientu-jako-levne-pracovni-sily-advokati-vitaji-novelu-zprisnujici-pravidla-jejich-skoleni/. 2016.

[16] Pro odlehčení na konec. Jedna z prvních věcí, na kterou jsem si při čtení zpráv o Sekci vzpomněl, je scéna z britského komediálního seriálu Červený trpaslík. Posádka vesmírné lodi řeší, jak naložit s nelidskou hrozbou na jejich palubě, každý jinak v jiném absurdu. Rimmer navrhuje: „Trochu přitvrdíme. Čas vyjednávání vypršel. Říkejte si tomu extrém, ale navrhuji, abychom šli tvrdě a bez prodlení zaútočili skutečně masovou letákovou kampaní, a zatímco se z ní bude sbírat, nasadíme cirkusáky, alegorické vozy, pouliční divadlo a možná i dobročinné koncerty, ano? A pokud to bude málo, lituji, ale přijde čas triček: ‚Mutanti ven!‘, ‚Vesmírní chameleoni? Ne, děkuji!‘ … a pokud je tohle nevyžene, pak už nevím co…“