V průběhu minulého roku jsme měli možnost ve veřejném prostoru sledovat debatu o právu děkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické (VŠE) doc. Miroslava Ševčíka veřejně projevovat své názory na společenská (politická) témata a o mantinelech, které těmto projevům dává imperativ nepoškozovat zájem vysoké školy (její fakulty).[1] Tato diskuse byla prozatím ukončena rozhodnutím rektora VŠE o odvolání doc. Ševčíka z děkanské z funkce; další dějství se bude odehrávat u správního soudu, jelikož odvolaný děkan dané rozhodnutí napadl žalobou.[2] V následujícím textu se zamyslíme nad tím, jaké meze jsou stanoveny pro veřejné projevy děkana coby jednoho z představitelů veřejné vysoké školy a jaké jsou možnosti akademických orgánů vysoké školy (její fakulty) v případě, že dojdou k závěru, že tyto hranice byly překročeny.

 

Děkan a rektor

Děkan stojí v čele fakulty, která není samostatným subjektem práva, ale pouze součástí veřejnoprávní korporace – veřejné vysoké školy.[3] Její hlavou je rektor.[4] Děkan fakulty veřejné vysoké školy je vždy zaměstnancem této školy (kterým se stal nejpozději jmenováním do své funkce)[5] a zároveň se v jejím rámci podílí na výkonu veřejné moci (jako samosprávný akademický orgán součásti vysoké školy, která coby vykonavatel veřejné správy zajišťuje ve veřejném zájmu mj. poskytování vysokoškolského vzdělání).[6] Děkanovi jsou přitom v jakémsi systému dělby moci mezi jednotlivé orgány (univerzitní a fakultní) akademické samosprávy[7] svěřeny klíčové pravomoci – jedná a rozhoduje ve věcech fakulty, má rozsáhlá jmenovací a odvolací oprávnění a v neposlední řadě je oprávněn rozhodovat ve věcech uchazečů o studium a studentů fakulty.[8] Již jen z tohoto „mocenského potenciálu“ děkanské funkce je patrno, že děkan není pouze jakýmsi „náměstkem“ rektora působícím ve vztahu k jím vedené fakultě.[9] Vnímáme-li pak děkana (zejména) jako představitele fakultní samosprávy,[10] který při samosprávné činnosti fakulty (nutně) kooperuje také s jejími dalšími samosprávnými orgány (zejména s akademickým senátem fakulty, který je na rektorovi nezávislý),[11] je zcela opodstatněn závěr, že děkan má mít schopnost značné „rezistence“ i vůči samotnému rektorovi.[12]

 

Odvolání děkana na návrh akademického senátu fakulty

Vztah děkana a akademického senátu fakulty je, potažmo musí být postaven na vzájemné spolupráci. V opačném případě fakulta nebude mimo jiné schopna rozdělit přidělené finanční prostředky, nepřijme své vnitřní předpisy (jejich změny)[13] a ani neustanoví členy ostatních samosprávných akademických orgánů.[14] Odlišnost představ děkana a akademického senátu ohledně směřování fakulty a její správy, ale také stran nesamosprávné činnosti fakulty^[15] či výkonu státní správy (§ 87 a násl. ZOVŠ)^[16] tedy bude efektivní fungování fakulty značně ztěžovat, ne-li prakticky znemožňovat.

Za jeden z hlavních úkolů děkana je proto potřeba pokládat sjednocení komunikace fakulty (jejích samosprávných akademických orgánů) dovnitř i navenek – a to co do obsahu i do formy. Děkan, který není schopen či ochoten dosáhnout konsensu s fakultním senátem, svůj úkol „sjednocovat komunikaci“ neplní a zpravidla tak poškozuje zájem fakulty (potažmo vysoké školy) na jejím řádném (vnitřním či vnějším) fungování.[17] Akademický senát fakulty proto má v tomto případě podat návrh na odvolání děkana z funkce, kterému rektor vysoké školy zásadně vyhoví, a to bez ohledu na důvody („podstatu sporu“), které k tomuto návrhu vedly.[18]

 

Odvolání děkana z vlastního podnětu rektora

V případě (komunikačního) sporu mezi děkanem a fakultním akademickým senátem tedy pravidelně převáží vůle (kvalifikované většiny členů) akademického senátu,[19] kterou může rektor korigovat v zásadě jen tehdy, jde-li o exces. Jak tomu však bude tehdy, jestliže mezi fakultním senátem a děkanem panuje shoda?

K odvolání děkana bez návrhu akademického senátu fakulty má rektor přistoupit jen výjimečně,[20] jelikož tento krok bude vždy znamenat podstatný zásah do fakultní samosprávy a systému dělby moci v rámci vysoké školy. Důvodem pro odvolání děkana z vlastního podnětu rektora přitom může být pouze to, že děkan závažným způsobem neplní své povinnosti nebo závažným způsobem poškozuje zájem vysoké školy nebo fakulty. Procesními podmínkami pro vydání tohoto rozhodnutí jsou souhlas akademického senátu veřejné vysoké školy a – toliko – předchozí vyjádření akademického senátu fakulty;[21] druhá z uvedených podmínek pak bude splněna i tehdy, jestliže se fakultní senát k rektorovu záměru odvolat děkana z funkce nevyjádřil, ačkoliv se vyjádřit mohl a jeho nevyjádření se lze tedy přičíst na vrub jen jeho pasivitě.[22]

V souladu s požadavky na přezkoumatelnost správního rozhodnutí musí být z rozhodnutí o odvolání děkana zřejmé, v čem rektor protiprávnost jednání děkana anebo jeho jiné pochybení spatřuje.[23] Má-li tedy být naplněn shora uvedený postulát o děkanově schopnosti „rezistence“ vůči rektorovi, pak v případě, že dochází k odvolání děkana z rektorova vlastního podnětu (tedy bez návrhu fakultního senátu), je nutno trvat na tom, aby rektor (přímo) ve svém rozhodnutí přesně vymezil, jakým jednáním děkan naplňuje skutkovou podstatu právní normy (vyjádřenou v § 28 odst. 3 ZOVŠ), resp. čím konkrétně závažným způsobem poškozuje zájmy vysoké školy nebo fakulty či z jakého důvodu závažným způsobem neplní své povinnosti.[24]

 

Odvolání děkana Národohospodářské fakulty VŠE

V případu, který je zmíněn v úvodu tohoto článku, došlo k odvolání děkana nikoliv na návrh fakultního senátu, ale z vlastního podnětu rektora. Jak je patrno z rozhodnutí rektora o odvolání děkana Národohospodářské fakulty VŠE doc. Ševčíka,[25] bylo důvodem pro tento krok děkanovo opakované závažné poškozování zájmu VŠE (ale i její Národohospodářské fakulty), jehož se měl děkan dopouštět svým vystupováním ve veřejném prostoru (v médiích a na demonstracích).[26]

Záležitost se někdy vykládá prizmatem svobody projevu doc. Ševčíka,[27] to ale není úplně přesné. Se svobodou jde vždy ruku v ruce odpovědnost. Je-li někdo svobodný v tom, co činí, nese též následky své činnosti (morální, právní, ekonomické a další). V některých případech se však tyto následky (de iure či de facto) přenášejí na jiné subjekty neboli (řečeno ekonomicky) jednání určité osoby vytváří negativní externality dopadající na osoby jiné. Je pak zcela legitimní poskytnout dotčeným subjektům adekvátní nástroje k ochraně vlastních oprávněných zájmů.[28]

Nejde tedy v podstatě o právo doc. Ševčíka na svobodný projev (to mu nikdo neupírá), ale o otázku ochrany zájmů vysoké školy a fakult, naznají-li, že se jich projevy děkana jedné z fakult nepříznivě dotýkají. Odvolání děkana tudíž nelze chápat jako trest za projevený názor, ale jako způsob, jak se může vysoká škola od projevů poškozujících její zájmy distancovat, popř. dalšímu takovému poškozování zájmů do budoucna zabránit.

Zákonem použité slovní spojení „poškozování zájmu vysoké školy závažným způsobem“ je podle Nejvyššího správního soudu nutno považovat za neurčitý právní pojem, který musí správní orgán (rektor) nejprve obecně vymezit a vyložit, poté jej poměřit s konkrétním skutkovým stavem v dané věci a nakonec usoudit, zda tento skutkový stav je podřaditelný pod neurčitý právní pojem.[29]

Zájmem vysoké školy je primárně nepochybně naplňování poslání vyjádřeného v § 1 ZOVŠ. K tomu se hlásí i preambule Statutu VŠE, zdůrazňující rovněž společenskou odpovědnost a výchovu k etickému chování.[30] Obdobně vyznívá i Mise VŠE.[31] Roli hraje i závazný Etický kodex VŠE, kterým se členové akademické obce „přihlašují k vyznačeným hodnotám při reprezentaci a zajišťování úkolů VŠE“ a který krom jiného obsahuje příkaz k zachovávání vysokého standardu dodržování mravních principů a etických zásad a odmítání jakéhokoli neetického chování. Člen akademické obce a zaměstnanec VŠE je povinen dbát na upevňování vážnosti a dobrého jména VŠE a svou činností i chováním se snažit k němu přispívat.[32]

Z rozhodnutí o odvolání děkana Národohospodářské fakulty VŠE vyplývá, že rektor spatřuje závažné poškození zájmu VŠE ve způsobu veřejného vystupování děkana. Rektor děkanovi vyčítá opakované porušování morálních a etických pravidel, jež pokračovalo i poté, co byl děkan na problematičnost svých projevů upozorněn. Děkan podle rektora projevoval disrespekt k názorovým oponentům, a to i za použití vulgárních výrazů, případně účelového komolení jejich jmen nebo poukazování na jejich fyzický vzhled. Ohledně své role při incidentu z 11. března 2023 mediálně známém jako „útok na Muzeum“ děkan podle rektora prokazatelně opakovaně veřejně lhal. V důsledku vystupování děkana může být dle názoru rektora VŠE viděna jako instituce podporující osoby zastávající kladný postoj k ruské agresi (což mj. odporuje Prohlášení České konference rektorů k válce na Ukrajině[33]). Rektor dále děkanovi vytýká některé výroky zpochybňující intelektuální kapacity studentů VŠE. Poškození zájmů VŠE se podle rektora již konkrétně materializovalo v podobě ukončení spolupráce s některými významnými sponzory a externími partnery VŠE a do budoucna se může projevit na sníženém zájmu o studium na VŠE.

Jinými slovy, rektor VŠE spatřuje závažné poškozování zájmu této vysoké školy a její Národohospodářské fakulty nikoliv primárně v obsahu děkanových vyjádření, ale v jejich formě. To dokumentuje i rektorovo vystoupení na jednání akademického senátu VŠE, kde žádal o vyslovení souhlasu s odvoláním doc. Ševčíka z děkanské funkce s tím, že „byl ten, který se zastával toho, že doc. Ševčík může mít jiný názor a může ho říkat studentům, kteří jsou natolik vyspělí, že si svůj názor utvářejí sami. Dodal, že je však nesmírně důležité, jakým způsobem se názory sdělují a v kontextu toho, kde se sdělují, s čímž souvisí chování, vystoupení. Právě to je věc, která je předmětem návrhu na udělení souhlasu s odvoláním děkana z funkce […] V té souvislosti poukázal na krásné vyjádření členky etické komise, dle níž by všichni po sobě měli chtít dvakrát tolik, co chtějí po studentech. Právě v tomto měl odlišný pohled na některé věci, které činil doc. Ševčík.“[34]

Rektor VŠE tedy vykládá zájem (této) vysoké školy jako (mimo jiné) zájem na kultivované veřejné prezentaci jejích představitelů, který mohou poškozovat (také) obsahově akceptovatelným, nicméně formálně nevhodným vystupováním.

 

Závěr

Odvolání děkana fakulty z vlastního podnětu rektora vysoké školy je krajním opatřením, u nějž na sebe narážejí protikladné zájmy a hodnoty. Ty jsou ale často chápány nesprávně.

Především údajný rozpor s realizací základních práv člověka zastávajícího děkanskou funkci je v podstatě falešný. Právo děkana na svobodný projev je relevantní jen potud, že (spolu)určuje účel institutu odvolání z funkce. Tímto účelem v žádném případě nemůže být postih za projevení názoru, nýbrž ochrana zájmů vysoké školy. Nejedná se tudíž o institut sankční, ale ochranný. Aby byl ochranný účel institutu naplněn, musí být zřejmé, které konkrétní legitimní zájmy vysoké školy (či jejích fakult) byly dotčeny a jakým konkrétním způsobem se to stalo.

Skutečný konflikt nastává mezi zájmem vysoké školy (či jejích fakult) na straně jedné a autonomií fakulty, jež s odvoláním svého děkana nesouhlasí, na straně druhé. Teprve v této fázi dochází k poměřování kolidujících principů a hodnot, jež konkrétně záleží v posouzení, zda poškození zájmů vysoké školy bylo dostatečně intenzivní na to, aby odůvodnilo zásah do fakultní samosprávy. Jinak řečeno, při ochraně zájmu vysoké školy je třeba respektovat hranice plynoucí ze zákona a ze samosprávného charakteru jak celé vysoké školy, tak jejích jednotlivých fakult. Pouze dostatečně intenzivní poškození zájmu vysoké školy ospravedlňuje vnější zásah do vnitřních poměrů fakulty. Opačný závěr by z děkana – představitele svébytné fakultní samosprávy učinil v podstatě jen rektorova podřízeného, který může být odvolán v zásadě kdykoliv, když rektor usoudí, že poškodil zájmy vysoké školy.

 

JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D., LL.M.
JUDr. Ing. Milan Vrba, Ph.D.
JUDr. Ing. Eva Daniela Cvik, Ph.D. et. Ph.D.   

Foto: wikipedia

 

---

 

[1] § 28 odst. 3 ZOVŠ

[2] Jde o řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 11/2024. V jeho rámci již bylo rozhodnuto o tom, že se správní žalobě nepřiznává odkladný účinek.

[3] Srov. § 2 odst. 2 ve spojení s § 22 odst. 1 písm. a) ZOVŠ.

[4] § 10 odst. 1 ZOVŠ

[5] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2011, č. j. 7 As 66/2010-119 (2597/2012 Sb. NSS).

[6] Srov. § 25 odst. 1 písm. b) ZOVŠ a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2011, č. j. 7 As 66/2010-119 (2597/2012 Sb. NSS).

[7] Základním pilířem akademické samosprávy na vysoké škole i fakultě je akademický senát, jelikož je to jediný orgán složeným z osob přímo volených akademickou obcí. Ostatní orgány, tedy rektor (děkan), prorektoři (proděkani), vědecká (umělecká) rada univerzity a fakulty, resp. disciplinární komise, se z něj odvozují. Všem těmto orgánům nicméně náleží v rámci akademické samosprávy pravomoci, které se vzájemně vyvažují.

[8] Srov.  rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2011, č. j. 7 As 66/2010-119 (2597/2012 Sb. NSS) anebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2022, č. j. 9 As 116/2021-59.

[9] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2011, č. j. 7 As 66/2010-119 (2597/2012 Sb. NSS).

[10] Do jejíhož rámce lze zařadit mimo jiné nakládání s finančními prostředky přidělenými fakultě, tvorbu vnitřních předpisů fakulty či stanovení podmínek pro přijetí ke studiu ve studijních programech uskutečňovaných na fakultě.

[11] § 25 odst. 1 ZOVŠ

[12] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2011, č. j. 7 As 66/2010-119 (2597/2012 Sb. NSS).

[13] S výjimkou jednacího řádu akademického senátu fakulty [viz § 27 odst. 1 písm. b) ZOVŠ].

[14] Tedy členy fakultní vědecké (umělecké) rady a disciplinární komise.

[15] Nesamosprávná činnost fakulty se obvykle soustředí na aktivity, které jsou prováděny mimo běžnou správu a provoz fakulty, ale stále jsou spojeny s jejími akademickými a výzkumnými cíli. Může jít například o spolupráci při přenosu technologií a znalostí z akademického prostředí do (mj. průmyslové) praxe.

[16] K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2009, č. j. 9 As 1/2009-141.

[17] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že s ohledem na rozhraničení kompetencí uvnitř fakulty bude fakultu poškozovat, pokud děkan nemá důvěru akademického senátu vlastní fakulty [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 As 210/2019-29 (3968/2020 Sb. NSS)].

[18] Rozhodnutí, kterým návrhu akademického senátu nevyhoví, vydá rektor jen tehdy, pokud zjistí, že nejsou dány podmínky vytčené v § 28 odst. 2 ZOVŠ (např. hlasování akademického senátu fakulty, které vyústilo v návrh na odvolání děkana, trpělo procesními vadami), pokud shledá důvody pro odvolání podané akademickým senátem nejasnými nebo neurčitými, respektive pokud dospěje k závěru, že (naopak) odvolání děkana by hrubě poškodilo veřejnou vysokou školu nebo dotčenou fakultu [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2018, č. j. 10 As 60/2018-45 (3770/2018 Sb. NSS)]. Shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 As 210/2019-29 (3968/2020 Sb. NSS).

[19] Dle § 27 odst. 1 písm. g) ve spojení s odst. 4 věty druhé za středníkem ZOVŠ se pro návrh na odvolání děkana musí vyslovit nejméně tři pětiny všech fakultních senátorů.

[20] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 As 210/2019-29 (3968/2020 Sb. NSS).

[21] Viz § 28 odst. 3 ZOVŠ.

[22] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2020, č. j. 10 As 127/2020-54.

[23] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 As 210/2019-29 (3968/2020 Sb. NSS).

[24] Viz tamtéž.

[25] Rozhodnutí rektora Vysoké školy ekonomické ze dne 13. 12. 2023, č. j. VŠE/10416/9000/2023.

[26] Viz též zápis z 18. zasedání akademického senátu VŠE konaného dne 26. 6. 2023.

[27] Ústavním pořádkem chráněná svoboda projevu (čl. 17 LZPS) nesporně platí nejen pro informace nebo myšlenky přijímané příznivě či považované za neškodné či nedůležité, ale rovněž pro ty, které jsou nepříjemné, šokují či znepokojují nebo dokonce stát nebo část jeho obyvatel uráží [viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (Velký senát) ze dne 23. 9. 1998, sp. zn. 24662/94, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 72208/01, nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14 anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1286/2013]. Nejde-li o projevy zcela extrémní či nenávistné (tzv. hate speech – viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. III.ÚS 2696/21), lze je označit za fair a tedy požívající ústavní ochrany (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05 anebo nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 1990/08).

[28] V soukromém právu se např. protiprávní činy členů volených orgánů přičítají právnickým osobám (§ 167 OZ). Ruku v ruce s tím jde jednak odpovědnost člena voleného orgánu vůči právnické osobě, jednak možnost právnické osoby kdykoli člena voleného orgánu z funkce odvolat. Obdobně ve sféře veřejnoprávní je např. kárné provinění soudce definované jako zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů (§ 87 odst. 1 ZSS). Judikatura je přitom ustálena v závěru, že soudcem je dotyčný od okamžiku, kdy tuto funkci přijme, neustále, tedy nemůže tvrdit, že v určité chvíli vystupuje jako soukromá osoba. Z povahy věci tomu ani jinak být nemůže. Viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 11 Kss 6/2015, nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2609/16, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2007, sp. zn. 21 Cdo 612/2006. Totéž platí také pro státní zástupce, soudní exekutory, notáře (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2024, č. j. 8 As 136/2022-57), ale i advokáty (§ 17 AZ).

[29] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2012, č. j. 1 As 52/2012-242 (2703/2012 Sb. NSS); shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 1 As 210/2019-29 (3968/2020 Sb. NSS).

[30] Úplné znění Statutu Vysoké školy ekonomické v Praze ze dne 25. 10. 2022 je dostupné na https://www.vse.cz/predpisy/statut-vysoke-skoly-ekonomicke-v-praze-3/.

[31] Dostupná na htps://www.vse.cz/informace-o-vse/profil-skoly/mise-a-vize/.

[32] Úplné znění Etického kodexu VŠE je dostupné na https://www.vse.cz/informace-o-vse/informace-a-predpisy/eticky-kodex/eticky-kodex-uplne-zneni/.

[33] Dostupné na https://www.crc.muni.cz/dokumenty/usneseni/prohlaseni-ckr-k-valce-na-ukrajine.

[34] Viz zápis z 18. zasedání akademického senátu VŠE konaného dne 26. 6. 2023.