V letní atmosféře se mi nejeví jako vhodné rozebírat témata, která jsou pro advokacii aktuálně určující či bolestivá. Nebudu řešit advokátní tarif, novelu zákona o advokacii ani téma advokátních úschov či novelizace zákonů, zákoníků a řádů, které jsou aktuálně v různých stupních příprav legislativního procesu.

Pokusím se zamyslet nad tím, jak se k sobě v justičním prostředí vzájemně chováme, jak spolu vycházíme či nevycházíme a jak to vše lze nebo nelze zlepšovat.

Žijeme v době, kdy atmosféra ve světě připomíná zahřátý kotel. V našem geopolitickém prostředí prožíváme válečný konflikt na dohled od našich hranic, sledujeme politické a kulturní války vedené napříč společností. To vše vede k eskalaci konfliktů uvnitř společnosti, které se přenášejí i do odborných mikrospolečenství. Justiční společenství, v širším smyslu slova, tvoří nejenom soudci, ale i státní zástupci, advokáti, notáři, exekutoři, insolvenční správci a zaměstnanci, bez kterých by se žádná z těchto složek při své činnosti neobešla.

Agenda justice představuje řízený konflikt ve všech svých podobách, který reprezentují spory v celé své škále. Z logiky věci, všichni jako členové justiční rodiny máme a musíme mít vyšší odolnost vůči atakům v jakékoliv formě. Zároveň však máme vyšší odpovědnost za své chování, a to zejména k sobě navzájem. Etické a mravní standardy jsou upraveny, nikoliv náhodou, v předpisech, kterými jsou povinni se příslušníci jednotlivých justičních profesí řídit. Právě nutnost vzájemné úcty a respektu je nezbytná k řádnému výkonu práva a spravedlnosti, neboť pouze takové jednání garantuje důvěru klientů či – v širším kontextu – konzumentů spravedlnosti, v řádný výkon spravedlnosti.

Je naprosto jasné, že jde o ideál, který je nedostižný, a standardy vzájemných vztahů uvnitř justičního společenství jsou proměnné jak ve své kvalitě, tak i v čase. Přesto bychom všichni měli začít u sebe. Stačí si odpovědět na prostou otázku: je kolegiální a možné nařídit soudní jednání v rozsáhlé a komplikované věci na řadu dnů bez předchozí dohody s advokáty a žalobci? Možné to jistě je. Kolegiální vůči státním zástupcům a advokátům nikoliv. Bohužel tradiční vrchnostenský přístup vede k následným kolizím a z nich plynoucím konfliktům. Naopak je možné klást otázku, zda je od advokátů vůči soudcům a právníkům protistran kolegiální obstruo­vat jednání soudu, zasílat obsáhlá podání na poslední chvíli či předkládat je na místě, jen aby advokát uspokojil vlastní zájmy. Nehodnotím zde legitimní obstrukční jednání v zájmu klienta, ale jednání, které zavinil advokát ať již svou liknavostí, či sledováním svých soukromých zájmů. Takové jednání také logicky potencuje konflikt. A mohl bych pokračovat – od přetrvávajících nedůstojných bezpečnostních kontrol u některých soudů ve vztahu ke koncipientům, přes nemožnost komunikace se soudcem či dokonce kanceláří soudu, po nevybíravé projevy či nedůstojné ustrojení advokátů, kterým vyjadřují disrespekt k soudu jako instituci i soudci jako jejímu představiteli.

Zkusme všichni nejenom v teplém létě chladit emoce, jakkoliv to je často obtížné. Chovejme se kolegiálně, zdvořile a vstřícně. Jakkoliv meritum věci může být vyhrocené, zachovávejme si profesionální odstup a chladnou hlavu. Všichni, kdo se jakkoliv na jednání justice podílíme, tím uděláme službu sami sobě, ale především tím uděláme službu právu a spravedlnosti.

Hezké a kolegiální léto přeje

Mgr. LUKÁŠ TROJAN, člen představenstva ČAK

P.S. Každá drobnost se počítá. Právě jsem odeslal listinné důkazy zakládané soudu s předstihem právnímu zástupci protistrany a kolega mi již stačil slušně poděkovat. Takže to funguje.