Soudní dvůr EU zveřejnil dne 9. března 2023 stanovisko generálního advokáta Macieje Szpunara ve věci C-680/21 | Fotbalový klub Royal Antverpy, podle něhož jsou pravidla UEFA pro domácí hráče částečně neslučitelná s unijním právem. Systémy, ve kterých tzv. „domácí hráči“ zahrnují nejen hráče připravované dotčeným klubem, ale také hráče jiných klubů ve stejné národní lize, nejsou slučitelné s pravidly volného pohybu.

Od sezóny 2008/2009 vyžaduje Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) od fotbalových klubů, aby na zápasovou soupisku, která obsahuje maximálně 25 hráčů, zapsaly minimálně osm tzv. domácích hráčů. Domácí hráči jsou definováni jako hráči, kteří byli ve věku 15 až 21 let po dobu nejméně tří let připravováni svým klubem nebo jiným klubem téže národní ligy, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost. Z těchto osmi hráčů museli být alespoň čtyři hráči připravováni dotčeným klubem.

Na základě těchto pravidel přijala Union royale belge des sociétés de football association (URBSFA) v podstatě podobná nařízení pro fotbalové kluby účastnící se profesionálních fotbalových divizí. Na rozdíl od pravidel UEFA však belgická pravidla nevyžadují, aby čtyři z osmi domácích hráčů byli připravováni dotčeným klubem.

Před frankofonním soudem prvního stupně v Bruselu (Belgie) tvrdí UL (profesionální fotbalový hráč) a Royal Antverpy (profesionální fotbalový klub) v podstatě, že pravidla UEFA a URBSFA týkající se domácích hráčů narušují volný pohyb pracovníků v EU. Podle nich tato pravidla omezují možnost profesionálního fotbalového klubu přijmout hráče, kteří nesplňují požadavek místního nebo národního původu, a zařadit je do zápasu. Stejná pravidla také omezují možnost hráče být rekrutován a zařazen do zápasu klubem, vůči němuž se nemůže na takový původ odvolávat.

Ve stanovisku z 9. března 2023 generální advokát Maciej Szpunar připomněl především, že sportovní činnosti, které jsou součástí hospodářského života, spadají pod základní svobody Smlouvy.

Tvrdí, že pravidla týkající se domácích hráčů mohou vést k nepřímé diskriminaci státních příslušníků jiných členských států. Předpokládá se, že čím je hráč mladší, tím je pravděpodobnější, že bude mít bydliště v místě svého původu. Jsou to tedy nutně hráči z jiných členských států, kteří budou spornými pravidly nepříznivě dotčeni. Ačkoli jsou sporná ustanovení formulována neutrálně, zvýhodňují místní hráče oproti hráčům z jiných členských států.

Taková nepřímá diskriminace však může být odůvodněná: generální advokát přijímá argument, že sporná ustanovení jsou z podstaty způsobilá pro dosažení cíle výcviku a náboru mladých hráčů. Co se týče profesionálního sportu, generální advokát připomněl, že Soudní dvůr již od zásadního případu Bosman konstatoval, že vzhledem ke značnému sociálnímu významu sportovní činnosti, a zvláště fotbalu v Evropské unii, je třeba cíl spočívající v podpoře náboru a výcviku mladých hráčů uznat jako legitimní.

Generální advokát však má určité pochybnosti o obecné soudržnosti sporných ustanovení, pokud jde o definici domácího hráče. Pokud se za domácího hráče považuje, jak je tomu v případě pravidel UEFA i URBSFA, nejen hráč připravovaný samotným klubem, ale i hráč připravovaný jiným klubem v národní lize, klade si otázku, zda sporná ustanovení skutečně přispívají k dosažení cíle směřujícího k tomu, aby kluby připravovaly mladé hráče.

Tyto pochybnosti zjevně narůstají, pokud je dotčená národní liga významná. Pokud by si klub ve významné národní lize mohl „koupit“ až polovinu domácích hráčů, cíl spočívající v podpoře tohoto klubu v přípravě mladých hráčů by byl zmařen.

V důsledku toho, ačkoliv generální advokát považuje povinnost zapsat na zápasovou soupisku předem stanovený počet domácích hráčů za oprávněnou, nevidí důvod – z hlediska výcviku – pro rozšiřování definice domácího hráče na hráče působící mimo daný klub, ale v rámci příslušné národní ligy.

Tytéž úvahy platí i pro cíl zlepšit konkurenční rovnováhu týmů. Pokud by všechny kluby byly povinny provádět výcvik mladých hráčů na základě dotčených opatření, pak by se pravděpodobně celkově zvýšila konkurenční rovnováha týmů. Uvedený cíl je opět zmařen, pokud kluby mohou využívat domácí hráče z jiných klubů ve stejné lize.

Generální advokát došel k závěru, že sporná ustanovení nejsou soudržná, a tudíž nejsou způsobilá pro dosažení cíle výcviku mladých hráčů: domácí hráči nemají zahrnovat i hráče pocházející z jiných klubů než z předmětného klubu.

Úplné znění stanoviska se na stránce curia.europa.eu zveřejňuje v den, kdy je generální advokát přednesl.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: curia.europa.eu