Jak na DOVT radili odborníci z USA na dvou exkluzivních seminářích ČAK

S opravdu exkluzivními přednášejícími – třemi americkými federálními žalobci a jedním federálním soudcem – měli jedinečnou šanci diskutovat účastníci dvou seminářů na téma Dohoda o vině a trestu (DOVT) v USA, organizovaných Českou advokátní komorou ve spolupráci s Nejvyšším státním zastupitelstvímVelvyslanectvím USA; první se konal v úterý 28. února 2023Justičním areálu na MíčánkáchPraze, druhý o den později, 1. března, v Brně, v sídle Pobočky ČAK Kleinově paláci.

 

Semináře vedli tři federální žalobci – Gjon Juncaj, Anden Chow a Peter J. Ainsworth, a federální soudce Paul Gregory Byron, který byl mj. soudcem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii; všichni čtyři mají ve svém profesním životopisu, jak je v americkém právním systému obvyklé, rozmanitou praxi, včetně praxe advokátní.

 

 

Na pražském i brněnském semináři přivítal účastníky za Komoru člen představenstva ČAK JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M., který ve svém krátkém vystoupení vyjádřil naději, že se více dozvíme o využívání institutu, jehož aplikace se u nás příliš nedaří, v Brně ho úvodním slovem doprovodila i ředitelka brněnské Pobočky ČAK JUDr. Irena Schejbalová.

Za Nejvyšší státní zastupitelství pak promluvil JUDr. Pavel Zeman, bývalý nejvyšší státní zástupce, který připomněl Memorandum o součinnosti. To bylo podepsáno představiteli ČAK a NSZ dne 7. prosince 2018 právě s cílem podpořit komunikaci mezi státními zástupci a obhájci, a usnadnit tak co nejefektivnější využívání odklonů a uzavírání dohod o vině a trestu.

Pak se již slova ujal jeden z federálních žalobců, pan Gion Juncaj, který nejdříve krátce popsal systém, ve kterém on i jeho kolegové pracují. Jak řekl, Spojené státy americké mají 51 právních systémů, v každém státě Unie jiný, a ten jednapadesátý je právě ten „jejich“ – federální, který většinou řeší ty nejvážnější zločiny – vraždy, podvody, drogové delikty, ale federálním přečinem jsou i jednoduché přestupky v národních parcích. Více než 97 procent případů se v tomto federálním systému vyřeší dohodou o vině a trestu a kdyby tomu tak nebylo, systém by podle jeho slov zkolaboval a nebyl by zdaleka tak efektivní. Případy, které se před soud přece jen dostanou, pak ve více než devadesáti procentech skončí odsouzením. Uzavření dohody o vině a trestu je podle Juncaje výhodné pro všechny – vláda ušetří výdaje za proces, žalobci neriskují, že se jim nepodaří přesvědčit porotu, oběti nemusejí být znovu traumatizovány svědectvím a obviněný dostane díky dohodě nižší trest. Jak ale zdůraznil, „stíháme proto, že máme dost důkazů, ne proto, že spoléháme na doznání a uzavření dohody.“

Jak Gion Juncaj dále uvedl, dohody o vině a trestu představují prostě psané smlouvy, sepisované probačními úředníky, které obsahují popis skutku, trest, který za něj hrozí, charakteristiku obviněného, popis jeho chování, a pak je navrženo rozmezí trestu, o jehož výši pak definitivně rozhoduje soudce. Smlouva obsahuje i informaci o důsledcích uzavření dohody pro obviněného, který se jejím podepsáním vzdává práva na veřejné projednání případu, konfrontaci svědků i práva na odvolání. Smlouvu podepisuje obviněný, jeho obhájce, žalobce a probační úředník. Ty nejlepší dohody pak podle jeho slov „řeší všechno“, všechny tři komponenty trestu – obviněný vrátí to, co ukradl, či nahradí škodu, odevzdá případné výnosy ze zločinu a přijme trest. Jak ale Gion Juncaj poznamenal, tato komplexnost není to nutnou podmínkou pro uzavření dohody.

Slova se pak ujal soudce Paul Gregory Byron, který na začátek zdůraznil, že ohromující čísla o 97 procentech případů uzavřených dohodou o vině a trestu neplatí u státních soudů, kde nejsou zdaleka tak vysoká a je mnohem více případů, kdy jsou obžalovaní osvobozeni, protože důkazy nebyly dostatečné. On sám jako federální soudce soudí jen asi patnáct případů ročně, a to civilní i trestní věci, přičemž jeden případ se projednává nejméně týden. Jak dále řekl, pokud on sám schvaluje dohodu o vině a trestu, většinou respektuje navržené rozmezí trestu, i když to není jeho povinností; pokud ale uloží vyšší trest, obviněný má právo se odvolat, pokud uloží trest nižší, má právo se odvolat žalobce. Důvodem vysokého počtu dohod v tomto federálním systému je podle něj skutečnost, že federální vyšetřování jsou proaktivní, nikoliv reaktivní, a získané důkazy jsou pak velmi kvalitní.

Dále ale po většinu času všichni čtyři přednášející odpovídali na různé dotazy advokátů z pléna; zpočátku se soustředily na vztah dohody o vině a trestu a spolupráce obviněného. Podle slov Gjona Juncaje to, že obviněný nespolupracuje, nemá na dohodu o vině a trestu žádný negativní dopad, ale dotyčný se tím vzdává významného benefitu, neboť při spolupráci s vyšetřovateli je možné očekávat snížení trestu až o polovinu.

Jak dodal jeho kolega Peter J. Ainsworth, když pracoval na velkých případech korupce, vždy tam byla dohoda o spolupráci, a protože se tyto kauzy většinou týkají více lidí, je vždy na zvážení, díky komu získá úřad nejvíce důkazů. „Takový případ nelze dělat bez někoho, kdo je uvnitř té organizace. A spolupráce není jen svědectví, ale i to, že ten člověk pro vás získá záznamy, informace, můžete mu dát odposlech,“ řekl.

Dále otázky směřovaly na práva obětí či ochranu svědků, logickou „advokátní“ otázkou pak byl dotaz jednoho z účastníků semináře, zda může být neúspěšné vyjednávání o dohodě zneužito proti obviněnému před porotou. Na to reagoval velmi jednoznačně Anden Chow, když uvedl, že něco takového by bylo důvodem pro zmatečnost řízení. „Něco takového prostě nemůže žalobce udělat. Vyjednávání jsou neveřejná, vedou se mezi obhájcem a žalobcem a neví o nich ani soudce, dokud se nepodepisuje dohoda,“ dodal.

Z dalšího jeho vystoupení byla nepochybně zajímavá jeho poznámka, že je nevhodné, aby žalobce dal nabídku a chtěl okamžitě slyšet odpověď. „Je třeba dávat realistické a přiměřené termíny na rozmyšlení. Já dám obhájci nabídku a k tomu dva či tři týdny, aby měl čas si to promyslet, a probrat s klientem,“ uvedl. Tato první nabídka je pak vždy nabídkou nejlepší, která se v tak výhodné podobě už nikdy neopakuje, což vždy jasně sdělí.

Anden Chow také obsáhle odpovídal na nepochybně ten nejpodstatnější dotaz, jak se tedy takové dohody v praxi dělají, jaké na to mají postupy. Jak úvodem řekl, ze začátku dohody nabízeli žalobci, dnes je to oboustranné, navrhují je často i obhájci; za základ takového vyjednávání pak označil vzájemnou důvěru, založenou většinou na zkušenosti. „My v tom vyrostli, my pořád mluvíme s obhájci telefonicky, píšeme si e-maily, přijdou za námi na úřad, vidíme se u soudu, na chodbě, i neformálně. Naučíte se to tím, že to děláte. Zkuste jim volat, začněte s nimi mluvit,“ řekl.

Na komentář jednoho z účastníků semináře, že pro české obhájce i státní žalobce je i téměř deset let od zavedení tohoto institutu do českého trestního práva obtížné překonat psychologické bariéry, které mají hluboké kořeny až v době komunismu, reagoval Anden Chow s typicky americkým pozitivním přístupem: „Vypadáte velmi mladě a máte před sebou ještě dlouhou kariéru. Buďte vy tím, kdo tu změnu ve společnosti odstartuje.“

Redakce AD

Foto: redakce AD + ČAK, Pobočka Brno

Go to TOP