Málokdo z Alsasanů i Čechů si uvědomuje, že z francouzské hranice na hranici českou je to necelých čtyři sta kilometrů. Když nejsou německé dálnice „ucpané“ (což je stav naprosto výjimečný, ale možný), dá se tato vzdálenost ujet autem za necelé čtyři hodiny, a to nemusíte jet nikterak rychle. Alsasko i Čechy mají stejného velkého souseda – Německo, pouze jednou je to soused východní a podruhé západní. I proto osudy těchto malebných zemí byly za druhé světové války značně podobné.

Ve Francii byl nacistickými okupanty zřízen jediný koncentrační tábor. V nadmořské výšce 800 metrů v krásných lesích alsaských Vogéz. O koncentračním táboru Natzwiller-Struthof jsme toho s manželkou do doby, než jsme začali bydlet v Alsasku, příliš nevěděli. Nezbylo než se do těchto míst se smutnou historií vypravit. V památníku, jenž byl po válce vybudován a slavnostně otevřen v roce 1980, jsme zjistili, že zde za nelidských podmínek byli vězněni nejen Francouzi, ale lidé ze všech koutů Evropy včetně Čechoslováků. Přímo v táboře zemřelo více jak dvě stě občanů Československa. Další našli smrt během transportu celého tábora v září 1944 do Dachau anebo přímo v tomto daleko známějším koncentračním táboře nedaleko Mnichova. V Natzwiler-Struthof (na snímcích níže) se nacházela stejně jako v Osvětimi plynová komora. Vězni tu nebyli zplynováni masově, ale pouze selektivně – ti, kteří byli vybráni k neskutečně zvrhlým „medicínským“ a „antropologickým“ pokusům s lidmi. Nebudu dále vypisovat, co všechno hrozného jsme se tam se ženou před lety dozvěděli, ale stále považuji za nezbytné takováto místa navštěvovat a nevymazávat je z paměti.

Já osobně tyto skutečnosti mám v paměti zakódovány od malička. Vyrůstal jsem totiž v Litoměřicích, odkud je to pouhé tři kilometry do Terezína. Malou pevnost přeměněnou za druhé světové války v obdobný koncentrační tábor jsem navštívil mnohokrát. A jako v Natzwiller-Struthof umírali lidé z mojí vlasti, tak v Terezíně (na snímku) bylo vězněno a zemřelo množství Francouzů. A umírali nejenom tam, ale také přímo v Litoměřicích. Při výstavbě a v rámci provozu největší podzemní továrny v Čechách, která se jmenovala Richard. Vězni zde pod dozorem jednotek SS vyráběli od podzimu 1944 především součásti spalovacích motorů pro tanky a stíhače tanků pro německou armádu, byť ta již byla postupně porážena na všech frontách.

Chtělo by to trochu něco optimističtějšího v tomto vyprávění, já vím. Nuže pojďme na to. I v těchto temných dobách mnozí vězni jak v Alsasku, tak v Čechách neztráceli naději a dokázali jí vyjít vstříc. Nevěříte?

V prosinci roku 1944 z koncentračního tábora v Terezíně úspěšně utekli pánové Josef Mattas, Miloš Ešner a František Maršík. Podařilo se jim získat žebřík a přelézt v nejnižším místě valy Malé pevnosti. Počasí bylo více než příhodné, foukal vítr, padal mrznoucí déšť, a navíc vše uskutečnili za tmy. Všichni tři se dožili osvobození v květnu 1945.

Ještě pozoruhodnější je příběh z Alsaska. A podstatnou roli v něm opět hrál Čech – Josef Mautner-Brixi (na snímku vlevo). Společně s dalšími čtyřmi vězni se v srpnu 1942 převlékl do uniformy SS, poté se jim podařilo odcizit osobní automobil jednoho z německých důstojníků a projet strážemi hlídanou hlavní branou ven z tábora Natzwiller-Struthof. Nacistům se bohužel jednoho z nich podařilo později chytit, ale další čtyři se dostali až do jižní Francie. Český důstojník Josef Mautner-Brixi o tom všem po příjezdu do Londýna napsal obsáhlou zprávu, a to nejenom o útěku, ale i o poměrech v nacistických koncentračních táborech. V roce 1942 bylo takovéto přímé svědectví nesmírně důležité.

Nezbývá než k těmto neskutečným příběhům lidské odvahy dodat, že nacističtí zločinci jak z Natzwiller-Struthof, tak z Terezína a Litoměřic byli po druhé světové válce souzeni a řádně odsouzeni. Nevím, zda skutečně všichni, ale co vím zcela jistě, jejich zločinné jednání bylo a – pokud z oněch neodsouzených ještě někdo žije – je nepromlčitelné.

JUDr. Aleš Pejchal, emeritní advokát a soudce ESLP
Foto: canva.com (hřbitov a pevnost Terezín), WIKIPEDIE (Natzweiler-Struthof/ foto Mathieu Kapple, Deporation Resistance), repro ÚSTR (Mautner-Brixi) a archiv AD