O možných přínosech, ale i rizicích změny definice trestného činu znásilnění založené na souhlasu debatovali trestněprávní experti nejen z ČR, ale i z dalších evropských zemí v úterý 17. ledna 2023 na půdě Poslanecké sněmovny.

„Slýcháme obavy, že zavedení redefinice založené na souhlasu může vést k zvýšení falešných oznámení, a proto jsme přizvali na dnešní konferenci zahraniční kolegy, kteří nás seznámí se svými poznatky a zkušenostmi po zavedení redefinice trestného činu znásilnění založené na souhlasu,“ uvedla na úvod předsedkyně podvýboru Ústavněprávního výboru PSP ČR pro problematiku domácího sexuálního násilí poslankyně Mgr. Ing. Taťána Malá.

Se zkušenostmi ze Švédska, kde byla redefinice trestného činu znásilnění založené na souhlasu zavedena v roce 2018, se podělila Stina Holmberg, docentka v oboru kriminologie a vedoucí vědecká pracovnice v Národní radě pro prevenci kriminality. „Po změně zákona jsme nezaznamenali nijak velký nárůst případů,“ uvedla na úvod. „Prostudovali jsme situaci detailně i na „vzorku“ 75 případů mezi mladými lidmi a došli jsme k tomu, že je třeba si klást otázku, kde je ta hranice, kdy je možné přesvědčit nebo zmanipulovat k sexu. Ono je třeba totiž si přiznat, že obě strany nemusejí mít stejnou moc a je velmi obtížné vyložit mocenské vztahy mezi oběma, a stejně tak je někdy například i chování spočívající v pasivitě nebo nezávazném flirtu, těžké posoudit. Pro soudy je mnohdy výklad velmi náročný v samotné praxi,“ dodala. Zákon přijala švédská veřejnost velmi vstřícně a aplikoval se rovněž bez problémů, strach určitých právních orgánů a institucí se nepotvrdil a během prvních 18 měsíců se ukázalo, že tato změna měla smysl. Experti ve Švédsku tedy hodnotí změnu veskrze jako pozitivní.

Upozornila dále i na to, že bez ohledu na změnu zákona je vždy dokazování na prvním místě. Podle jejího názoru je třeba dostatečně dokázat, že čin se stal. Nestačí, když oběť mluví o tom, co se stalo a jak, je třeba každý jednotlivý skutek dokázat. Poměrně hojně se začalo využívat důkazů jako sms, chaty, video toho, co se stalo apod. „Je velmi přínosné, že se pozornost upnula také k oběti a jejímu postavení,“ doplnila a dodala závěrem, že je třeba opustit staré názory a změnit přístup policie, rodiny znásilněné/ho a měnit celkový přístup k sexu a sexuální výchově ve společnosti.

Náměstkyně státního zástupce v Kodani Gyrithe Ulrich seznámila pak přítomné se zkušenostmi z Dánska, kde byla redefinice přijata před dvěma lety. Jak uvedla na úvod, obecně dánská úprava spočívá na premise, že pasivita není souhlas (spánek, bezvědomí, opilost apod). „Je důležité, že pokud chceme efektivní systém, je třeba zajistit důvěru obětí znásilnění ve státní orgány. Uvědomme si, že znásilnění moderní společnost vnímá jako opravdu těžký zločin,“ uvedla. Jak poznamenala dále, v Dánsku byla dříve řada případů odložena, ať už z jakýchkoli důvodů, a proto vytvořili systém, jak postupovat po ohlášení. Například začali nahrávat výslechy oproti dřívějšímu pouhému písemnému záznamu, což bylo náročné jak pro policii, tak pro oběť, ve které to často vyvolalo pocit, že to policii vůbec nezajímá, že má mít jen záznam „na papíře“ a tím to končí. Nyní má podle zkušeností dánských kolegů oběť mnohem větší pocit, že policii záleží na tom, co prožila, s čím se jí důvěrně svěřuje… Podle slov Gyrithe Ulrich je třeba klást důraz i na to, aby oběť nebyla více traumatizována, než je už samotným znásilněním, a to třeba už jen tím, že se najde způsob, jak s obětmi mluvit, jak k nim obecně přistupovat. „V Dánsku byly zavedeny nové policejní útvary, specializované přímo na tuto problematiku, jakož i na domácí násilí a sexualizované násilí, což jsou prostě témata, kterými je třeba se vážně zabývat a řešit je na celospolečenské úrovni,“ doplnila. Pokud jde o statistiky, v Dánsku zaznamenali po zavedení nové právní úpravy nárůst ohlášení znásilnění – cca o 50 procent, a odsouzení – cca 40 procent. Dříve neměla dánská společnost ani moc povědomí, co vlastně zákon upravuje, co je vlastně znásilněním, co lze už ohlásit a co nikoli. K větší informovanosti a povědomí dnešní (dobře komunikovaná, jasná a srozumitelná) úprava spočívající v tom, že je jasně deklarováno, že sex je možný jen se souhlasem, tedy, že je dobrovolný, napomohla.

Soudce Nejvyššího soudu a ředitel mezinárodního školení pro Justiční akademii Martin Picton představil situaci, která panuje v této problematice ve Velké Británii. Do roku 2003 v Británii chyběla jasná definice znásilnění, nevědělo se vůbec, jak nakládat se souhlasem/nesouhlasem k sexu. Zákon o sexuálně motivovaných činech přinesl konečně v uvedeném roce 2003 definici, podle které znamená souhlas „svobodnou volbu svobodně učiněnou“, a to nejen k sexu, ale i jiným sexuálním praktikám. „Upozorňuji, že manželství neznamená ano. Upozorňuji, že podvolení se není souhlas. Souhlas záleží na člověku a situaci,“ zdůraznil. V Británii platí důkazní presumpce, že souhlas chyběl – zejména bylo-li použito násilí, nebo pokud násilník vyvolal strach, nebo je-li oběť ve spánku nebo bezvědomí, či je-li omámena drogami. Je nutné se také zabývat otázkami, kdy násilník oběť obelhal nebo souhlas vylákal podvodem, například se vydával za někoho jiného, nebo k sexu došlo jiným způsobem, než bylo předpokládáno (sex s/bez kondomem/mu). Dále přítomnému auditoriu představil detaily britské úpravy a její aplikace v praxi, včetně otázek procesních. „Nemohu konstatovat, že by zavedení souhlasu v Británii nějak výrazně zvýšilo nápad,“ uvedl. Co je však důležité, je fakt, že soudci v Británii jsou v této problematice pravidelně, a hlavně povinně školeni k tomu speciálně založeným institutem, kdy školení zajišťují nejen právníci, ale i lékaři, psychologové, psychiatři a další odborníci. Tato povinnost v Británii platí minimálně již od 90. let minulého století a soudci tuto praxi vždy přijímali a přijímají velmi příznivě.

Tato konference ukázala, že otázek, které se zavedením redefinice znásilnění založeném na souhlasu souvisí, je více, než se může zdát, a že je třeba je detailně a zodpovědně zvážit. Například mnohdy může projednávání trestného činu způsobit další trauma, a to může mít dopad na další život oběti, ale třeba i falešně nahlášeného „násilníka“. Je nutné s těmito jevy velmi citlivě pracovat.

Redakce Advokátního deníku přivítá Vaše příspěvky do diskuse k tomuto aktuálnímu legislativnímu tématu na adrese advokatnidenik@cak.cz.

Redakce AD
Foto: redakce AD