V dětství a mládí jsem doslova vyrůstal v galerii. Moje maminka totiž pracovala v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích, kde naše rodina bydlela. Maminka nebyla ani malířkou, ani kurátorkou, ale tzv. hospodářkou této galerie. Obrázky a sochy jsem tedy povětšinou prohlížel a objevoval sám, maminka se věnovala číslům a účtům. Výstavní sály – kromě toho, že byly úžasnou barevnou pastvou pro oči – mi nádherně voněly. Zcela jinou vůni mělo gotické umění v přízemí než konec prvního patra, kde jsem opatrně vdechoval Josefa Šímu nebo Emila Fillu. Když jsem povyrostl, v rámci studentských brigád jsem někdy prodával návštěvníkům vstupenky, jindy jsem pomáhal rámovat obrazy. A netušil jsem, že v budoucnu se stanu na více jak dvacet let právním zástupcem Národní galerie v Praze.

Ale po pořádku. V šestnácti letech jsem už nebydlel s maminkou v Litoměřicích, ale u babičky s dědy v Praze. Byť jsem v kreslení ani malování ve škole vůbec nevynikal, výtvarné umění jsem doslova hltal. I proto jsem koncem šedesátých let minulého století absolvoval mnoho kurátory komentovaných prohlídek v budovách Národní galerie v Praze. A nejvíce mi zůstal v paměti výklad před obrazem Růžencová slavnost (viz foto výše) od Albrechta Dürera ve Šternberském paláci. Panna Maria v modrých šatech s Ježíškem v náručí uprostřed kompozice byla překrásná a mladá kunsthistorička o vzniku a osudech obrazu zaníceně vyprávěla.

Už slyším námitku. Fajn, docela zajímavé povídání, leč Albrecht Dürer nebyl ani Čech, ani Alsasan, ba ani Francouz, ale Němec. Svatá pravda, jenomže jeho Růžencová slavnost visí v Praze a dostala se tam tak, že ji zakoupil známý milovník umění Rudolf II. Habsburský. Sám Albrecht Dürer se v roce 1492 do Alsaska vydal a měl velice pádný důvod. V kouzelném alsaském městě, kterému se také přezdívá „Malé Benátky“, tedy v Colmaru, žil v oné době Martin Schongauer, vynikající německý grafik, jenž je nyní v této výtvarné oblasti považován za předchůdce Dürera. A mladý Albrecht Dürer, bylo mu tenkrát jednadvacet let, to nejen věděl, ale chtěl se i u tohoto mistra něčemu přiučit. Měl však velikou smůlu. Krátce před jeho příchodem do Colmaru Martin Schongauer, měl něco málo přes čtyřicet, umřel.

Teď budu trochu fabulovat, ale jenom trochu. Albrecht Dürer mohl také v Colmaru (na snímku vlevo) procházet ulicí „rue des Marchands“ (nevím, zda se takto koncem patnáctého století jmenovala) a na rohu s ulicí „rue Schongauer“ (tak ta se v oné době rozhodně takto nejmenovala) mohl narazit na krásný hrázděný dům „maison Schongauer“, neboť ten byl vystavěn právě koncem patnáctého století a nepatřil nikomu jinému než rodině Schongauerů. Věhlasný německý grafik v něm s největší pravděpodobností sice ani netvořil, ani nebydlel, za vidění při návštěvě Colmaru však tento „monument historique“ určitě stojí (viz foto vpravo).

Vraťme se však k Růžencové slavnosti. Z Pražského Hradu se v roce 1793 dostala kousek vedle do Strahovského kláštera, kde sídlí premonstrátský řád. Pobyla zde poměrně dlouho, zažila v prostorách kláštera i vznik Československa v roce 1918, aby o deset let později začal premonstrátský řád jednat o prodeji obrazu nazpět do rukou státu. O šest let později, tedy v roce 1934 jej už československý stát vlastnil. Leč tím historie nekončí. V devadesátých letech minulého století, a tady se nám do umění vehementně plete právo, se premonstrátský řád  rozhodl soudit s Národní galerií o vlastnictví tohoto obrazu. Ano, byl jsem již v té době právním zástupcem Národní galerie a dostal jsem za úkol osvědčit před soudem svůj advokátský um. Výsledek sporu je znám, obraz zůstal v Národní galerii a je tam dodnes. Co však není známo, přes tento spor a sem tam rozdílné názory mne od těchto dob pojí krásné přátelství s knihovníkem Strahovské knihovny (na snímku vlevo).

Douška na závěr. Premonstrátský řád založil sv. Norbert z Xanten v roce 1120 a to v Prémontré, kterážto obec se nachází asi 17 kilometrů od krásného pikardského města Laon. Pikardie není sice součástí regionu Grand Est, ale stejně jako tento region tvoří část Francie…

JUDr. Aleš Pejchal, emeritní advokát a soudce ESLP
Foto: canva.com, WIKIPEDIE/obraz a portrét A. Dürera, Strahovská knihovna (Moyan Brenn) a Maison Schongauer (Krzysztof Golik) a archiv AD