Nejméně dvě pětiny lidí soudí, že za znásilnění mohou nést spoluzodpovědnost oběti tohoto trestného činu, například kvůli koketnímu chování, opilosti nebo vyzývavému oblečení. Podíl obyvatel s takovým názorem klesá, ještě před sedmi lety jich byly více než tři pětiny. Vyplývá to z průzkumu, který dne 6. prosince představila v Poslanecké sněmovně Irena Hůlová z organizace Amnesty International (AI). Podle ní je ale i nynější podíl stále vysoký.

„Vinu za znásilnění má ve všech případech jen a pouze pachatel. Jakékoliv přehazování viny z pachatelů na přeživší a oběti prohlubuje jejich traumatizaci, ospravedlňuje jednání pachatelů a zlehčuje takto závažný čin,“ uvedla Irena Hůlová. Z výsledků průzkumu, který pro AI provedla agentura Focus, také vyplynulo, že 52 procent lidí si myslí, že sexuální násilí je ve společnosti časté.

Podle Ireny Hůlové stále přetrvává mýtus, že násilníkem většinou bývá někdo cizí, byť ne v takovém rozsahu jako v minulosti. V roce 2015 si to myslelo 55 procent dospělých, o tři roky později 44 procent a nyní 37 procent. Ve skutečnosti podle ní oběť zná pachatele v devíti případech z deseti.

Irena Hůlová patří k zastáncům změny vymezení znásilnění v trestním zákoníku tak, aby znásilněním byl sex bez souhlasu. Sex bez souhlasu označilo v průzkumu za neospravedlnitelný 69 procent respondentů – 77 procent žen a 61 procent mužů. Nynější znění zákoníku pojednává o donucení násilím nebo pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy a o zneužití bezbrannosti oběti.

„Z průzkumu je jasně patrné, že povědomí české veřejnosti o problematice sexuálního násilí se rok od roku zvyšuje,“ komentovala výsledky předsedkyně sněmovního podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí Ing. Mgr. Taťána Malá. O změně vymezení znásilnění v právním řádu je podle ní nutné diskutovat, když současné znění skutku podle ní neumí postihnout všechna jednání.

Trestní zákoník v České republice nedefinuje znásilnění absencí souhlasu, ale donucením či zneužitím bezbrannosti. Taková definice ale není podle nevládních organizací i mezinárodního vývoje dostatečná, protože nezahrnuje velkou část případů, ve kterých přímo nedošlo k fyzickému násilí. Podle statistik až 70 procent obětí znásilnění tzv. zamrzne a z důvodu velkého šoku, stresu a strachu se nemůže bránit. Definici znásilnění založenou na souhlasu má v současnosti již 13 evropských států.

Znásilnění je jeden z nejzávažnějších a nejvíce zraňujících trestných činů. Často má dlouhodobé negativní zdravotní i společenské dopady. Zasahuje nejen oběť, ale i její okolí. S traumatem se většina obětí vyrovnává velmi dlouhou dobu, velká část dokonce celoživotně. K dlouhodobým následkům dochází až u 90 procent přeživších. Podle britského průzkumu se jedná o zločin, kterého se ženy obávají více než kteréhokoli jiného.
Více informací o kampani Chce to souhlas, která usiluje o nápravu definice znásilnění v trestním zákoníku najdete ZDE.

Zdroj: ČTK, AI
Foto: canva.com