Generace Y a Z v advokacii

Ondřej Trubač

Když jsem v roce 2015 psal článek o koncipientech generace Y (jak jsou označováni lidé narození přibližně mezi lety 1982-2000), pojal jsem to tehdy trochu (vlastně hodně) s nadsázkou. Popisoval jsem koncipienty, kteří píší všemi deseti a kolegovi, který to neumí, doporučí vhodný výukový software. Charakterizoval jsem je jako generaci, která umí v cuku letu vyčarovat judikát k čemukoliv a ve volných chvílích přemýšlí, zda partner kanceláře vůbec sedí na správné židli, resp. jestli na ní náhodou už dávno neměli sedět oni. Jejich suverénní weltmanství prakticky nezná hranic a kromě toho, že všechno ví a všude byli, tak se neváhají ke všemu fundovaně vyjádřit. Do restauračních zařízení všeho typu jezdí nejraději taxíkem a upřímně se diví, že jim tyto jízdy kancelář neproplácí. Na druhou stranu, když se nadchnou pro něco, co jim přijde smysluplné a užitečné, vůbec jim nevadí draftovat celý víkend, protože jim zkrátka stačí, že to prostě dává smysl.

Generace Z (což je označení pro generaci, která má v občanském průkazu jako rok narození rok 2000 a vyšší), která na místech studentů a koncipientů generaci Y pomalu, ale jistě začíná nahrazovat, je pak předchozí generaci v lecčems podobná, ale některé rysy jsou ještě výraznější. Kromě toho, že tato generace vyrostla s chytrým telefonem v ruce a život bez wi-fi a rychlého připojení k internetu si vlastně neumí ani představit, tak její zástupci kladou ještě větší důraz na životní prostředí, což se projevuje třeba tím, že do restauračních zařízení nejezdí taxíkem, ale rádi využívají nejrůznějších platforem pro sdílení kol a koloběžek. Stávající generace celkově mnohem více řeší mezilidské vztahy, rasismus a bez problémů a předsudků se hlásí k podpoře LGBT komunity. Každopádně metoda cukru a biče, která ještě tak možná platila na nás, Husákovy děti, ani na jednu z těchto generací neplatí. Otázka work life balance pro ně vlastně ani není téma, protože rovnováhu mezi osobním životem a prací berou jako samozřejmost, o které prakticky odmítají diskutovat.

A přesto, že se chovají a dělají věci jinak než my, vyplatí se jim naslouchat a nebát se s nimi spolupracovat. Navíc díky častým zahraničním studijním pobytům mají slušný rozhled, jazykovou vybavenost a zkušenosti, které jim ve skutečnosti možná tak trochu závidíme. Koncipienti a studenti těchto generací se proto stávají, resp. už stali nepostradatelnými a plnohodnotnými členy velké spousty advokátních kanceláří.

Asi nikdy v historii vedle sebe nežili zástupci tolika rozdílných generací, a to platí samozřejmě i pro advokacii. Z koncipientek a koncipientů generace Y se stali a postupně stávají advokátky a advokáti, kteří, jak ukázal poslední sněm, mají zájem se na působení Komory aktivně spolupodílet a určovat její směřování, což je určitě dobrá zpráva. Stejně tak zástupci generace Z už pomalu klepou na advokátní dveře. Proto pevně věřím, že zástupci všech generací a písmen spolu najdou společnou řeč (což se koneckonců už za minulých dvanáct měsíců od posledního sněmu stalo) a jejich vzájemná spolupráce a komunikace bude příslibem toho, o co by mělo všem advokátkám a advokátům bez rozdílu jít, tedy, že advokátní stav bude zase brzy veřejností vnímán jako skupina mravních lídrů s noblesou.

 

JUDr. ONDŘEJ TRUBAČ, Ph.D., LL.M., člen představenstva ČAK

Go to TOP