Leges, Praha 2022, 253 s., 490 Kč.

Autory recenzované publikace tvoří renomovaná trojice pedagogů z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kteří se zkoumanou problematikou zabývali již ve své předchozí výzkumné činnosti. Své poznatky proto dále rozvíjejí, rozšiřují a doplňují v nové monografii, která zaujme čtenáře důrazem na komparaci a analýzu tří vybraných zahraničních právních úprav z pohledu právní teorie a aplikační praxe (Spojené státy americké, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spolková republika Německo). Vzhledem k rozsahu materie se jedná o pochopitelnou volbu, která zahrnuje státy patřící do kontinentálního i anglosaského systému.

Analýza dalších právních řádů (např. Kanady) by měla za následek značný nárůst rozsahu knihy, což by zjevně nebylo v souladu s autory deklarovaným cílem, předložit vzorové řešení zkoumané problematiky, které by mohlo být přínosné de lege ferenda pro vývoj právní úpravy v České republice. Z přehledu použité literatury (str. 227-249) je patrné, že autoři provedli důkladnou rešerši odborné literatury týkající se tématu publikace. Recenzent se domnívá, že mohly být při zpracování knihy reflektovány i některé další monografie [např. Arthur B. Laby a Jacob Hale Russell (ed.): Fiduciary Obligations in Business, Cambridge University Press 2021], byť je třeba respektovat výběr autorů při volbě zdrojů informací, ze kterých bylo čerpáno.

V úvodu monografie se nachází vymezení výzkumných otázek a použitých metod. Kniha se dále člení do celkem šesti kapitol. První čtyři kapitoly obsahují národní zprávy týkající se čtyř zvolených právních řádů (Spojené státy americké, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Spolková republika Německo a Česká republika). Následují dvě kapitoly zaměřené na povahu fiduciární pozice a fiduciární povinnosti. Monografie je zakončena stručným závěrem.

V první kapitole (Velká Británie) zpracované Petrem Tomáškem dochází k vymezení fiduciárních vztahů a relevantní odborné terminologie ve vazbě na jednotlivé koncepce, které se projevují v právní nauce a judikatuře. Jako klíčové se jeví vymezení pojmu správce cizího majetku (trustee), s čímž se pojí nutnost definování trustu, včetně způsobu jeho vytvoření a správy. Dále jsou konkretizovány povinnosti správce podle názorů vyslovených právními teoretiky i soudci anglických soudů. Pozornost si zaslouží především pojednání o členech správní rady obchodní společnosti (str. 37 a násl.) v souvislosti s jejich fiduciární povinností, jejíž složky jsou předmětem analýzy s po­užitím právní úpravy (zejména se jedná o Companies Act 2006).

Ve druhé kapitole (Spojené státy americké) mohou zaujmout čtenáře především podkapitoly věnované povinnosti loajality a porušení této povinnosti. Přestože je podle autora této kapitoly obtížné provést kategorizaci porušení povinnosti loajality, lze označit způsob, jakým bylo provedeno rozdělení Alešem Borkovcem, za zdařilý. Autor této kapitoly i přes jeho konstatování ohledně rizika překrývání jednotlivých kategorií instruktivně a s použitím odborné terminologie (str. 79 a násl.) uvedl jednotlivé varianty porušení povinnosti loajality za pomoci rozhodovací praxe amerických soudů. Autor tak např. provádí rozbor institutu bezohledné lhostejnosti, která znamená naprosto zásadní porušení povinnosti fiduciáře jednat s potřebnou loajalitou.

Autorka národní zprávy za Německo Lucie Josková již v úvodu třetí kapitoly konstatuje, že v německé právní úpravě téměř nejsou používány pojmy fiduciární povinnost a fiduciární vztah s tím, že právní úprava regulace správy cizích zájmů je roztříštěná. Z tohoto důvodu používá v textu pojem Treuhand, pod který je v německém moderním pojetí třeba subsumovat všechny právní poměry založené na správě cizích záležitostí. Zároveň konstatuje, že z pohledu různých autorů německé odborné literatury lze hovořit o rozdílném vymezení vztahů, které tito autoři pod pojem Treuhand zařazují. Za klíčové východisko pro pochopení rozdílů mezi pojmy trust a Treuhand považuje skutečnost, že Treuhand je na rozdíl od trustu závazkovým právním vztahem. V navazujícím výkladu autorka zmiňuje podoby a dělení Treuhandu. Postavení správce (Treuhänder) a jeho povinností je demonstrováno na povinnosti loajality členů volených orgánů, přičemž pozornost věnuje především jednotlivým prvkům povinnosti loajality členů představenstva a dozorčí rady akciové společnosti podle německého akciového zákona (Aktiengesetz z roku 1965).

Čtvrtá kapitola obsahuje pojednání o právní úpravě v České republice, přičemž východiskem rozboru se stala právní úprava správy cizího majetku a svěřenského fondu v zák. č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku. Ve vazbě na jednotlivá ustanovení občanského zákoníku je provedena i interpretace povinností správce cizího majetku. Jádro kapitoly představuje vymezení povinnosti péče a loajality (str. 151 a násl.). Po národních zprávách následuje charakteristika povahy fiduciární pozice v páté kapitole, která obsahuje i rozbor relevantního odborného pojmosloví. Na str. 181 a násl. je proto pojednáno o tom, jak fiduciární pozice vzniká a jaký je její obsah. V obsahově navazující šesté kapitole je kladen důraz na povinnost loajality a povinnost péče a jejich skladebné složky. Dílčí shrnutí (str. 216 a 217) se týká osoby fiduciáře a jeho povinností.

Knihu lze doporučit ke koupi nejen odborníkům z právní teorie i praxe, ale rovněž všem zájemcům o komparaci anglosaské a kontinentální právní kultury. Recenzovaná publikace nabízí vhled do problematiky, o které nebylo v české odborné literatuře v podobném rozsahu doposud pojednáno. Jedná se přitom o téma aktuální vzhledem k novelizacím i recentním diskusím týkajícím se právní úpravy svěřenských fondů v právním řádu České republiky.

JUDr. PETR DOBIÁŠ, Ph.D., MBA, MCIArb, odborný asistent na Katedře soukromého práva Vysoké školy CEVRO Institut a rozhodce