Justiční akademie ve spolupráci s Kanceláří veřejného ochránce práv zorganizovala v polovině října kulatý stůl na téma přístupnosti justice pro lidi s postižením. Na jednom místě se tak sešli zástupci justice, advokacie, akademické obce, Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením i soudní znalec v oblasti psychiatrie. Své zkušenosti přednesli také přímo lidé s postižením. Společně diskutovali o problémech, se kterými se účastníci soudních řízení potýkají, nebo o opatřeních, která již nyní zavádí některé soudy.

Právnička Barbora Antonovičová představila výsledky svého výzkumu zaměřeného na materiálně technickou přístupnost soudů pro lidi s tělesným postižením, pohybovým a smyslovým znevýhodněním. Upozornila, že podstatná část soudů má stále co zlepšovat. Přístupnosti se podle ní musí – s ohledem na různorodé potřeby lidí s postižením – věnovat odpovídající pozornost. Předseda Krajského soudu v Brně Milan Čečotka a ředitel správy soudu Zdeněk Tonar společně představili konkrétní kroky, které přispějí k zajištění odpovídajícího a důstojného přístupu k soudu. Jde například o zveřejňování informací o přístupnosti na webových stránkách soudů, podobně jako to dělá právě Krajský soud v Brně. Jak uvedla Jana Koláčková Zapletalová, Justiční akademie v současnosti připravuje jednoduchý formulář, ve kterém by mohl každý účastník řízení označit úpravy a podporu, které bude v řízení potřebovat.

Dva sebeobhájci z Uherského Hradiště, Tomáš Červený a Lukáš Kudlička, se s účastníky podělili o svou zkušenost s řízením o svéprávnosti. „Cítil jsem se jako méněcenný člověk,“ shrnul Tomáš Červený, který se coby sebeobhájce snaží aktivně veřejně upozorňovat na problémy, se kterými se v běžném životě potýkají lidé s psychosociálním postižením. Spolu s Lukášem Kudličkou na kulatém stole kritizoval přístup soudů, které během řízení o svéprávnosti jednaly pouze s rodinnými příslušníky či navrhovateli, nikoliv však přímo s nimi. Nikdo jim navíc nevysvětlil, co přesně pro ně z rozhodnutí soudu vyplývá. S tím by mohli do budoucna pomoci sociální pracovníci na soudech, kteří v rámci pilotního projektu Justiční akademie pracují na několika okresních soudech. Jejich fungování v praxi představila místopředsedkyně Okresního soudu v Kroměříži Petra Vidmuchová a sociální pracovník Pavel Juraň.

Sebeobhájci také shodně uváděli, že ačkoliv měli v řízení ustanovené procesní opatrovníky – advokáty, ti se s nimi před soudním jednáním vůbec nesetkali. Advokát Vítězslav Dohnal potvrdil, že v praxi není stanoven minimální rozsah úkonů, které musí advokát jako procesní opatrovník učinit. Řada advokátů podle něj bohužel nepřistupuje ke klientům s psychosociálním postižením jako k běžným klientům. To by mohlo změnit doporučení, které veřejný ochránce práv připravuje ve spolupráci s Českou advokátní komorou.

V posledním bloku se účastníci věnovali zpřístupňování informací a dokumentů. Soudní tlumočnice do znakového jazyka Naďa Hynková Dingová přiblížila rozdílné komunikační systémy lidí se sluchovým postižením a také poukázala na to, jak kvalita tlumočníka může ovlivnit výsledek soudního řízení. Prezident SONS ČR Luboš Zajíc upozornil na některé časté chyby, kterých se úřady či soudy dopouští při komunikaci s lidmi se zrakovým postižením. Camille Latimier ze Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením (SPMP ČR) a Jan Strnad z organizace Rytmus se nakonec podělili o praktické zkušenosti při zjednodušování textů do formátů přístupných lidem s mentálním postižením a představili materiály, které v jednoduchém jazyku přibližují řízení o svéprávnosti.

Autorky: Romana Jakešová, vedoucí Odboru ochrany práv osob se zdravotním postižením, Kancelář veřejného ochránce práv, a Zuzana Durajová, právnička Odboru ochrany práv osob se zdravotním postižením, Kancelář veřejného ochránce práv
Foto: archiv Kanceláře VOP