Magistra Marie Janšová je respektovanou a vyhledávanou českou advokátkou specializující se již od počátku své profesní kariéry na pracovní právo, zaměstnanost a související právní obory. Je spoluzakladatelkou a předsedkyní představenstva spolku českých advokátů specializujících se na pracovní právo – Czech Employment Lawyers Association. Svým přístupem k pracovnímu právu přispívá nejen k jeho zlepšování v legislativní a aplikační rovině, ale motivuje i další právníky. Její práce je jednoznačně pozitivním přínosem pro celý obor pracovního práva.

 

Co pro Vás udělení ceny sv. Yva znamená?

Hlavně radost a překvapení. A pochopitelně také velký profesní závazek.

Celý svůj profesní život působíte jako advokátka – neměla jste někdy touhu vyměnit profesi?

Samozřejmě během profesního života máte i chvíle, kdy se zamýšlíte nad představou sebe sama v jiné právnické profesi – na soudu, ve firmě, ve škole, na úřadě. Nakonec jsem dospěla k závěru, že ke svému životu potřebuji velkou svobodu, a tu mi dává právě jen advokacie.

Čím byste byla, kdybyste nebyla právničkou?

Historičkou, archeoložkou. Hrabala bych se s malým štětečkem v hlíně a odhalovala tajemství životů našich předků.

Kdo ovlivnil výběr Vašeho směřování k právu?

Můj matikář, fyzikář a chemikářka, díky kterým jsem pochopila, že má cesta bude muset jít zcela mimo tyto obory. Na mé cestě k právu mě ale postupně ovlivňovaly všechny osoby, se kterými jsem se potkávala – rodina, učitelé, kamarádi, trenéři. Ač nebylo mým snem být právničkou, vím, že je to pro mě ta pravá profese.

Můžete stručně popsat, jak vypadá Váš běžný den?

Ráno rodina a děti. Kolem půl deváté pak začíná můj pracovní den v kanceláři espressem, plánem na celý den, přečtením e-mailů a vyřízením firemních záležitostí. Pak už je to sled schůzek s klienty i kolegy, ale také studium spisů, příprava dokumentů, soudních jednání a přednášek. Nejraději mám dny, kdy nikam nemusím – na soud, přednášku ani na jednání mimo kancelář, ale můžu celé hodiny tvořit a posouvat věci kupředu. Domů se dostanu před sedmou. A pak je ze mě na pár hodin už zase maminka a prožívám s dětmi jejich školkové a školní radosti a starosti celého dne. I v náročných pracovních dnech si ale umím vyhradit chvíle čistě pro sebe a rodinu.

Jste specialistkou a doporučovanou českou advokátkou v oblasti pracovního práva a expertkou na právo lidských zdrojů. Jak se pracovní právo v průběhu času změnilo?

Pracovní právo, stejně jako jiné právní obory, musí odrážet celospolečenský vývoj. To se děje, ale často s velkým zpožděním, kdy praxe je nucena hledat cesty a cestičky, jak fungovat v rámci aktuální legislativy. Zvláště poslední roky nám ukazují, že pracovní právo budeme muset proměňovat a uzpůsobovat jeho pravidla ještě více, než jsme byli zvyklí. Vyvíjí se totiž samotná práce a její formy. Život i práce se stále více přenášejí do světa digitálních technologií, mizí klasické výrobní a kancelářské prostory. Stírá se představa o zaměstnavateli, ke kterému se chodí pro práci do jeho prostor. Tomu všemu se musí nejen pracovní právo uzpůsobit. Musíme si klást otázky, co a v jakém rozsahu chceme a musíme právem chránit a kde je přísná ochrana zákoníku práce na újmu a co vše by mělo být – a za jakých podmínek – dáno na svobodné vůli účastníků pracovního vztahu.

Jaká podle Vás budou hlavní témata pracovního práva v nejbližších měsících a letech?

Určitě to bude digitalizace a nové formy práce při současné úvaze nad větším respektem ke smluvní svobodě stran. Nejsem příznivcem stále přísnější regulace (nejen) pracovněprávních vztahů, jakou máme v Evropské unii. Naopak bychom měli hledat rozumné cesty jejich rozvolnění, tak, aby Česko i Evropa zůstaly konkurenceschopné. V České republice bychom mohli začít alespoň tím, že si nebudeme zbytečně zpřísňovat pravidla přejímaná z evropské legislativy.

Prosím, zkuste vybrat ze své praxe Vaši nejzajímavější či něčím výjimečnou kauzu?

Každá kauza je svým způsobem nezapomenutelná a výjimečná. Zvláštní místo mají v mé paměti ty první, ještě koncipientské, kde jsem se seznamovala s tím, že advokacie není jen o paragrafech, ale i psychologii, taktice, předvídání a vidění za deset rohů dopředu. Hluboce na mne pak působí lidské příběhy, zvláště ty spojené s historickými osudy naší země. Nezapomenu tedy nikdy na restituční kauzy významných českých předválečných rodin, na kterých jsem s kolegy pracovala.

Co považujete za svůj vůbec největší dosavadní profesní úspěch?

To, že mě právo stále baví a mám tu svobodnou volbu dělat práci a kauzy, které chci, a s lidmi, se kterými si rozumím a se kterými se vzájemně obohacujeme. A to vše i jako máma dvou dětí.

Kde bude mít své místo Váš sv. Yvo?

O tom jsem ještě nepřemýšlela. Pokud mi to děti dovolí, tak si ho zřejmě odnesu k sobě do kanceláře.

 

Redakce AD
Foto: ČAK; archiv Mgr. Janšové