Robert Krč, Jan Vaněček: Zákon o zadávání veřejných zakázek

C. H. Beck, Praha 2021, 1008 stran, 1990 Kč.

 

Dne 1. října 2021 uplynulo pět let od účinnosti zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, který je po tuto dobu aplikován bez větších změn. Zákon transponoval tzv. zadávací směrnice, které byly uveřejněny v roce 2014. Na sklonku roku 2021 představila nový komentář autorská dvojice Robert Krč – Jan Vaněček, vydaný v nakladatelství C. H. Beck, v edici tradičních šedých „beckovských“ komentářů, formálně vydávaný v roce 2022.

Přibližně tisícistránkový komentář Roberta Krče, tentokrát vydaný ve spoluautorství s Janem Vaněčkem, má klasické komentářové členění, jádrem tedy je klasický výklad jednotlivých paragrafů zákona a – jak bývá u komentářů Roberta Krče pravidlem – zejména detailní přehled judikatury.

K autorům lze uvést, že JUDr. Robert Krč, Ph.D., je advokátem specializujícím se na veřejné zakázky, který před svou advokátní praxí pracoval deset let jako právník na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.  Mgr. Ing. Jan Vaněček, MBA, se věnuje tématu veřejných zakázek 12 let jako specialista veřejných zakázek financovaných převážně z fondů EU statutárního města Plzně, v současné době se zaměřuje na analýzy v rámci rozpočtové kontroly institucí EU.

Komentář zahajuje kapitola „Aktuální otázky a obecně k zákonu“, první je aktuální otázka nemoci covid-19. Předmětnou kapitolku bych vnímal jako nadčasovou. Nyní se sice již všichni radujeme nad ústupem epidemie, ale neočekávané negativní události se v praxi bohužel vždy budou znovu opakovat. Praktický a rozhodně aktuální je přehled stanovisek Evropské komise a národních orgánů[1] k růstu cen stavebních hmot. Autoři v úvodní kapitole také shrnují dosavadní novely zákona, a to včetně těch nepřímých.

Napříč komentáři k jednotlivým paragrafům si čtenář uvědomí, kolik rozsudků Soudního dvora EU, Nejvyššího správního soudu a správních rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže bylo vydáno. Jestliže řada komentářů dodnes zůstala u vydání z prvních let účinnosti zákona, je třeba k nim (přes veškerou úctu k odbornosti jejich autorů) dnes již přistupovat kriticky.

Komentářový text k jednotlivým paragrafům shrnuje základní fakta o právní úpravě, což ocení nejen neprávníci, ale jistě i advokáti, kteří tuto normu pravidelně neaplikují. U citované rozhodovací praxe bych chtěl pochválit, že má vždy tučným písmem stručnou právní větu, která vyjadřuje řešený problém a velmi usnadňuje orientaci v jednotlivých judikátech a rozhodnutích. Naopak bych vytkl příliš krátké citace, čtenář se bude muset v řadě případů seznámit se základním skutkovým stavem, aby mohl lépe porozumět citovaným právním větám. Na obranu autorů je nicméně třeba uvést, že šedý komentář má a patrně dle zadání měl mít cca 1 000 stran. Rozhodnutí je opravdu hodně, čtenář má tedy velkou šanci nalézt rozhodnutí k tématu, které hledá. Věřím, že nejeden praktik je raději za třeba i diskutabilní rozhodnutí, než „jen“ za právní názor autorit v oboru.

Aktuálnost komentáře bych chtěl demonstrovat na příkladech dvou často používaných ustanovení.

U ustanovení § 48 jsou citována správní rozhodnutí o použitelnosti institutu mimořádně nízké nabídkové ceny ve zjednodušeném podlimitním řízení[2] i ve zjednodušeném režimu[3]. Neurčité právní pojmy v nových fakultativních důvodech pro vyloučení účastníka zadávacího řízení osvětluje hned šest rozsudků Soudního dvora EU. Tři evropské rozsudky autoři nabízejí i k souvisejícímu institutu obnovení způsobilosti účastníka zadávacího řízení (tzv. selfcleaningu) dle § 76 zákona.

U ustanovení § 222 zákona, změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, autoři nejprve citují počátek institutu, rozhodnutí Evropského soudního dvora C‑454/06 ze dne 13. listopadu 2006 Pressetext Nachrichtenagentur GmbH proti Rakousku. Povolenému zápočtu méněprací a víceprací ve vztahu k procentním limitům dle § 222 zákona se věnuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 2 As 265/2018-43, jakkoli je otázka, zda by v případě spolufinancované veřejné zakázky nebylo z hlediska poskytovatele dotace rozhodné přísnější stanovisko založené na názorech Komise EU[4].

Autoři dále poukazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2019, podle kterého nevymáhání smluvní pokuty představuje nedovolenou podstatnou změnu závazku; ano – závazek a jeho případnou změnu je třeba chápat materiálně. Logicky je obdobně třeba jako nedovolenou podstatnou změnu závazku posoudit i dohodu o narovnání, jak uvádí rozsudek Soudního dvora EU C-549/14, Finn Frogne A/S ze dne 7. 9. 2016. Dále je uvedena řada starších rozhodnutí, která jsou nicméně s ohledem na stabilní základ v rozsudku Pressetext dodnes použitelná.

Komentář je díky své aktuálnosti a rozsahu přehledu rozhodovací praxe významným počinem, který si zaslouží pozornost každého zakázkáře.

 

Ing. Mgr. Radek Vršecký, Ph.D., autor působí jako vedoucí odd. Realizace veřejných zakázek (odb. Veřejných zakázek) Ministerstva financí
Foto: beck.cz

 


[1] Sdělení Komise (EU). Pokyny Evropské komise k používání rámce pro zadávání veřejných zakázek v mimořádné situaci související s krizí covid-19 (2020/C 108 I/01); Neoficiálny preklad znenia správy od EK –DGGROW. Zmena prebiehajúcich zákaziek verejného obstarávania v kontexte krízy covid-19 a Společné stanovisko ÚOHS a MMR k problematice nárůstu cen stavebních materiálů ve veřejných zakázkách.

[2] Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 31. 12. 2020, č.j. 42019/2020/521/OPi.

[3] Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21. 11. 2020, č.j. ÚOHS-R0162/2019/VZ-31952/2019/322/PJe.

[4] Srovnej k tomu Herman Pavel, Fidler Vlastimil a kolektiv: Komentář k zákonu o zadávání veřejných zakázek, 2. vydání. Aleš Čeněk s.r.o.: Plzeň 2017, výklad k § 222.

Go to TOP