Nejvyšší soud, senát občanskoprávního a obchodního kolegia, kterému předsedal JUDr. Pavel Simon, částečně vyhověl dovolání bývalého vysokého manažera banky, jenž se domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy. Ty mu měly vzniknout v důsledku trestního stíhání, které bylo následně, po necelých čtyřech letech, zastaveno s tím, že jednání tohoto bankéře nebylo trestným činem. Žalobce v řízení konkrétně požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 16 000 000 Kč s příslušenstvím (úroky), náhradu ušlého výdělku po dobu trestního stíhání ve výši 15 106 716 Kč s příslušenstvím (úroky) a náhradu budoucího výdělku ve výši 19 597 200 Kč s příslušenstvím.

Zatímco o požadovaném zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 16 000 000 Kč s příslušenstvím na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2021 znovu rozhoduje prvoinstanční Obvodní soud pro Prahu 2, žalobce napadl dovoláním ty zbývající pravomocné části rozsudku odvolacího soudu, kterými bylo téhož dne potvrzeno rozhodnutí prvoinstančního soudu o tom, že tento bývalý bankéř nemá nárok na náhradu ušlého výdělku po dobu trestního stíhání ve výši 15 106 716 Kč s příslušenstvím ani náhradu budoucího výdělku ve výši 19 597 200 Kč s příslušenstvím.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení na rozdíl od soudů nižších instancí v části, kde žalobce uplatňuje nárok na náhradu ušlého výdělku po dobu trestního stíhání, přisvědčil jeho argumentaci a dne 24. února 2022 vydal rozhodnutí, jímž zrušil část rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2021, kterou došlo k potvrzení zamítnutí žaloby co do částky 15 106 716 Kč s příslušenstvím jako náhrady ušlého výdělku, a část předchozího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. listopadu 2020, kterou byla žaloba v rozsahu částky 15 106 716 Kč s příslušenstvím původně zamítnuta.

Tyto zrušené částí původních rozsudků postavily oba nižší soudy prvotně na zjištění, že žalobce-bankéř, si usnesení o zahájení trestního stíhání, vydané dne 21. července 2014, převzal až 3. srpna 2014, přičemž ale dohodu o skončení pracovního poměru u svého zaměstnavatele, kde tou dobou pobíral průměrnou mzdu 440 424 Kč měsíčně, podepsal ještě před tímto „řádným doručením usnesení“, a to už k 31. červenci 2014. Jak Obvodní soud pro Prahu 2, tak i Městský soud v Praze, proto neshledaly příčinnou souvislost mezi zahájením trestního stíhání a rozhodnutím manažera banky odejít ze své pracovní pozice, s poukazem na to, že žalobce převzal usnesení až 3. srpna 2014, kdy už v řídící funkci v bance nepracoval. Soudy prvního a druhého stupně proto shodně konstatovaly, že dohodu o skončení pracovního poměru uzavřel manažer banky ještě před tím, než vůči němu nastaly účinky trestního stíhání.

Oba tyto soudy přitom odmítly vycházet z tvrzení bankéře, který argumentoval, že se o svém trestním stíhání dověděl už v posledních červencových dnech od spoluobviněných. Ti si na rozdíl od něj, protože pobýval na dovolené, měli možnost usnesení o zahájení trestního stíhání převzít hned v nejbližších dnech po jeho vydání 21. července 2014 a manažera banky o tom, že je spolu s nimi také trestně stíhán, neprodleně informovali. Žalobce-bankéř v soudním řízení opakovaně zdůraznil, že hodnověrnou informaci o zahájení trestního stíhání své osoby měl proto už před 31. červencem 2014 a obratem splnil povinnost seznámit s ní také svého zaměstnavatele. Tuto „oznamovací povinnost“ přitom vyvodil s ohledem na Obecné pokyny k posuzování vhodnosti členů řídícího orgánu a osob v klíčových funkcích, vydávané Evropským orgánem pro bankovnictví, podle kterých je každá banka povinna zajistit, aby členem jejího statutárního orgánu či osobou v řídící funkci nebyla osoba, která je trestně stíhána za trestný čin související s bankovnictvím.

Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil právní názor, podle kterého okolnost, že dohoda o skončení pracovního poměru časově předcházela okamžiku, kdy nabylo usnesení o zahájení trestního stíhání jeho řádným doručením účinky vůči žalobci, nemusí být pro posouzení nároku žalobce na náhradu ušlého zisku určující. Obecně je třeba souhlasit s odvolacím soudem v tom, že následek nemůže předcházet příčinu, tj. má-li trestní stíhání zapříčinit skončení pracovního poměru žalobce, musí jeho zahájení časově předcházet okamžiku uzavření dohody o skončení pracovního poměru. K tomu ale právě v této věci došlo, neboť usnesení o zahájení trestního stíhání se stalo vykonatelným (tj. trestní stíhání žalobce bylo zahájeno už dne 21. července 2014) před tím, než měl žalobce dohodu o skončení pracovního poměru uzavřít. Okolnost, že vůči žalobci nastaly účinky zahájení trestního stíhání až poté, co uvedenou dohodu uzavřel, nemusí být právně významná. Nejvyšší soud považuje za významnou argumentaci manažera banky, že se o zahájení trestního stíhání dověděl už před uzavřením dohody o skončení pracovního poměru a tato okolnost měla být tedy motivem pro její uzavření, neboť jeho pracovní poměr nemohl údajně po zahájení trestního stíhání z důvodu ztráty bezúhonnosti pokračovat.

Senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu tedy své rozhodnutí v části, kde vyhověl dovolání žalobce, postavil na názoru, že účinky zahájení trestního stíhání nastávají okamžikem vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, bez ohledu na to, kdy je obviněnému doručeno.

V návaznosti na to musel tedy Nejvyšší soud předchozí rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 i Městského soudu v Praze ve výše uvedených částech zrušit a věc vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.

V další části dovolání, týkající se nároku na náhradu škody za budoucí ušlý zisk ve výši 19 597 200 Kč s příslušenstvím, žalobce řádně nevymezil žádný dovolací důvod, a proto ani podmínky přípustnosti. Dovolání tak v části týkající se nároku na náhradu škody za budoucí ušlý zisk trpí vadami, pro které nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl.

Rozsudek ve věci sp. zn. 30 Cdo 3170/2021 je počínaje dnem 7. března 2022 vyhlašován na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu a úřední desce v budově soudu. Vyvěšen bude na těchto úředních deskách po dobu 15 dní. Následně po svěšení dojde k jeho pseudonymizaci a umístění ve webové databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.

Předseda senátu občanskoprávního a obchodního kolegia JUDr. Pavel Simon stručně rekapituluje, proč na rozdíl od odvolacího soudu Nejvyšší soud jednoznačně shledal příčinnou souvislost mezi vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání manažera banky a jeho okamžitou dohodou o ukončení pracovního poměru v bance: Zvukový záznam vyjádření JUDr. Pavla Simona 1

Jak dále vysvětluje předseda senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon, nižší soudy měly jednoznačně přihlédnout k tvrzení manažera banky, že o svém trestním stíhání věděl od spoluobviněných a právě proto byl nucen se dohodnout na ukončení pracovního poměru v bance: Zvukový záznam vyjádření JUDr. Pavla Simona 2

Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: NS, canva.com