Plošné preventivní testování zaměstnanců ve společnostech na přelomu loňského a letošního roku neodporovalo zákonu, naopak šlo o přiměřené a náležitě odůvodněné opatření. Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl svým rozsudkem 5 Ao 31/2021 – 34 zveřejněným dne 4. března 2022 návrh zaměstnavatele O. S. z Prahy, který k mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 20. 11. 2021, č. j. MZDR 42085/2021- 1/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření MZd ze dne 22. 11. 2021, č. j. MZDR 42085/2021-2/MIN/KAN, uplatnil řadu výhrad. Stěžoval si například na diskriminaci neočkovaných a celkově neviděl v testování žádný smysl.

„Opatření sleduje legitimní cíl, kterého lze preventivním testováním zaměstnanců dosáhnout; takové opatření je vhodné, není nepřiměřené ani nadbytečné,“ stojí v rozsudku NSS. Opatření Ministerstva zdravotnictví platilo od konce loňského listopadu do začátku letošního ledna. Zaměstnanci na pracovištích podstupovali antigenní testy na koronavirus. Očkovaní tehdy měli výjimku z povinnosti. Později ministerstvo opatření aktualizovalo a upravovalo.

Muž z Prahy tvrdil, že opatření zasahuje do pracovně právního vztahu mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci. Ukládá jim povinnosti nad rámec zákoníku práce a jiných předpisů. Poukazoval také na údajný zásah do vlastnického práva – testování ve společnostech s sebou neslo náklady, například na pořízení testů. Argumentace mířila také proti diskriminačním dopadům opatření, které stanovilo rozdílné podmínky pro očkované a neočkované, a to údajně bez vědeckého opodstatnění.

NSS však už dříve dospěl k závěru, že neočkovaní lidé, kteří onemocnění neprodělali, jsou z hlediska účelu ministerských opatření v jiném postavení než očkovaní a ti, kteří prokazatelně covid-19 měli. „Tento rozdíl spočívá v připravenosti imunitního systému na onemocnění covid-19. Přestože očkování slouží především k individuální ochraně každého jedince, jeho přínos pro společnost je širší, protože pomáhá (mj.) při snižování cirkulace viru v populaci,“ uvádí rozhodnutí soudu. Nešlo tedy o bezdůvodnou diskriminaci.

„Z širšího úhlu pohledu mělo preventivní testování v zaměstnání potenciál zabránit šíření onemocnění covid-19 obecně ve společnosti, jelikož osoba, která byla pozitivně testována rychlým antigenním testem, musela podstoupit konfirmační RT-PCR test a v případě potvrzení onemocnění covid-19 byla povinna podstoupit izolaci,“ stojí též v rozsudku. Ministerstvo tak podle NSS sledovalo legitimní cíl.

Nejvyšší správní soud podle rozhodnutí dobře ví o názorových střetech v odborných kruzích. Není prý ani reálné, aby ohledně řízení pandemie existoval celospolečenský konsensus. NSS se snaží dohlížet na to, aby přijatá opatření nebyla v rozporu se zákonem, a chrání před excesivními zásahy ze strany veřejné moci. Odborné otázky posuzovat nechce.

Rozsudek NSS 5 Ao 31/2021 – 34 naleznete ZDE.

Zdroj: ČTK, NSS
Foto: NSS