Limity poskytování právní pomoci – to bylo téma společné partnerské akce ČAK a Justiční akademie, která se uskutečnila 15. února 2022 v budově Justiční akademie v Hybernské ulici v Praze a na které se sešli zástupci advokacie, soudnictví, veřejné žaloby a dalších orgánů činných v trestním řízení, aby společně debatovali o tenkých hranicích poskytování právní pomoci či právní služby podle zákona o advokacii a páchání trestného činu v jakékoli formě účasti.

 

Prezentace konkrétních skončených věcí, ať už došlo k odsouzení advokáta či jeho zproštění, se zhostil ve svém příspěvku první přednášející – JUDr. Václav Vlk, advokát, člen Odvolací kárné komise ČAK a člen prezidia Unie obhájců.

Hovořil o tom, co advokát smí a nesmí v trestním řízení, což vychází z principu, že nesmí činit to, co je výslovně zakázáno, a je povinen dodržovat etické předpisy.

„Advokát je vázán dvěma podstatnými závazky, a to je závazek pravdivosti a závazek oddělení se od klienta. Pravdivě je advokát povinen mluvit o všech záležitostech, které jsou jeho informacemi. O cizích věcech může říkat jen to, co se dozvěděl, a může a smí v rámci obhajoby využít všechny prostředky, které jsou přípustné a které nejsou přímým návodem k páchání trestného činu. Pokud advokát odpoví podle pravdy na to, jaké důkazy existují a jakým způsobem jsou procesně využitelné, nemůže být nikdy nařčen z páchání trestné činnosti,“ uvedl mimo jiné.

Jako člen Odvolací kárné komise ČAK se zeširoka zabýval sankcemi vůči advokátům, které vycházejí ze zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, který v § 32 odst. 3 říká, že advokátovi lze za kárné provinění uložit některé z kárných opatření – napomenutí, veřejné napomenutí, pokutu až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy stanovené zvláštním právním předpisem (od 1. ledna 2022 je to 1 620 tisíc Kč), dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu od 6 měsíců do 3 let, nebo vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

„Tato množina sankcí je běžně při kárném řízení ČAK používána a advokátům udělována, přikračuje se k pokutám, stejně jako k dočasnému zákazu výkonu advokacie,“ uvedl JUDr. Vlk k profesním sankcím.

Připomněl také Etický kodex ČAK, který zavazuje advokáty k tomu, aby jednali poctivě, čestně a slušně, a tím přispívali k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, stejně jako judikaturu Městského soudu v Praze, který rozhodl ve věci sp. zn. 9Ad 23/2013 tak, že „Advokát nemůže být potrestán za to, že jeho argumenty vznesené v trestním řízení jsou zcela nepodložené či že se neopírají o objektivní základ. Posouzení důvodnosti námitek vznesených v trestním řízení je primárně úkolem trestního soudu a zásadně nemůže být předmětem rozhodování žalované o kárném provinění“.

Ze starší judikatury také vychází, že pokud je advokát vyzván policií k vydání věci a on má za to, že se k ní dostal v rámci výkonu advokacie, není povinen na tuto výzvu reagovat. Advokát je povinen sdělit orgánům státní moci jen jednu věc – nemohu nic říct, protože jsem vázán stavovským předpisem – a nemůže poskytnout ani informaci, jestli někoho zastupuje, nebo ne. Na to, co může říct a co ne, by se musel dotázat svého klienta, neboť je vázán povinností mlčenlivosti.

Uvedl také nejtypičtější prohřešky advokátů, ke kterým dochází a za něž jsou udělovány finanční sankce, například je to zasahování do objektivních důkazů, zasahování do znaleckých posudků, maření jednání soudu či policie. Typickými dalšími skutky jsou zveřejňování informací ze spisu či pořízení kopie spisu. „Poslední věcí je nevhodné jednání vůči soudu nebo policejnímu orgánu, což zpravidla zůstává v rovině napomenutí,“ dodal JUDr. Vlk.

Na konci svého příspěvku pak zveřejnil statistiku podnětů – v roce 2021 bylo podáno 6 podnětů státními zastupitelstvími a 12 podnětů Policií ČR, na jejich základě byly podány tři kárné žaloby. České advokátní komoře pak bylo doručeno celkem 1050 stížností. „Stížností je vzhledem k počtu advokátů relativně dost, takže je velká šance, že nějaká stížnost na každého advokáta někdy přijde. ČAK je však pro ně vhodným konzultačním místem,“ uvedl závěrem JUDr. Vlk a jako člen Odvolací kárné komise ČAK vyzval všechny, kteří budou svědky pochybení advokáta, nebo budou mít podezření, aby se obrátili na Českou advokátní komoru, která umí efektivně prověřovat a vyšetřovat a má dostatečné mechanismy ke zjednání nápravy.

Jako druhý vystoupil JUDr. Marek Nespala – advokát, předseda Výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů ČAK (VOPOZA) a člen prezidia Unie obhájců, který uvedl, že téma limitů právní služby obecně má interdisciplinární pojetí ve sporných řízeních od civilního, správního až po trestní. Limity pak rozdělil do tří kategorií. „První je „dolní – pasivní“, kdy advokát neposkytuje klientovi pomoc v řádné míře, nechrání jeho práva, což přináší riziko kárné odpovědnosti nebo odpovědnosti za škodu. Druhým limitem je „boční“, kdy advokát bere potíže klienta za vlastní a snaží se mu pomoci za každou cenu, což je jako neprofesionální absolutně vyloučeno. A v poslední řadě „horní“ limit, který je až na hranici porušení stavovských, a dokonce i trestních předpisů, či spíš dokonce za ní,“ vysvětlil JUDr. Nespala.

Dále poukázal na kritická místa aktivní obhajoby, která jsou na hranici lege artis. Připomněl, že advokáti nikdy neobhajují činy klientů, ale jejich procesní postavení v řízení. Na praktických příkladech pak dokumentoval, že advokát musí vždy využít všech odborných znalostí k posouzení každého případu a vzít na sebe odpovědnost při rozhodování, zda klienta přijmout nebo odmítnout.

„Dalšími kritickými místy je obstarávání důkazů obhájcem. V této souvislosti bych připomněl článek z Bulletinu advokacie číslo 10/2020, strana 71, o Oprávnění advokáta vyhledávat, prověřovat, předkládat a navrhovat důkazy v trestním řízení. Ale jde i o maření spravedlnosti versus zákaz prověřování informace od klienta, ale i zadávání znaleckých posudků nebo využití služeb soukromých detektivů. Tady doporučuji maximální obezřetnost. Znalec je zprostředkovatelem informací mezi odborným kruhem a právníkem a je osobou podílející se na poskytování právní služby. Takže i on, stejně jako další poskytovatelé služeb, například zmínění soukromí detektivové, stejně jako třeba PR specialisté, kteří vytvářejí strategii komunikace a pomáhají dělat dobrý mediální obraz, by měli být vázáni mlčenlivostí,“ míní předseda VOPOZA, podle něhož je nejtěžší oblastí příprava verze obhajoby a výpovědi klienta.

Závěrem JUDr. Nespala shrnul všechny možnosti poskytování právních služeb ve třech zónách – od bílé, která je zákonem předpokládaná, přes šedou, která je zákonem nepředpokládaná, ale dovolená, a rozhodně varoval před černou – zákonem výslovně zakázanou, která hraničí s kárnou a trestní odpovědností v případě zapojení advokáta do trestné činnosti klienta.

 

Třetí přednášející byla vrchní státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze a čestná prezidentka Unie státních zástupců JUDr. Lenka Bradáčová, Ph.D., která připravila pohled na řádnou obhajobu a její limity z druhé strany, ze strany státních zástupců.

Shrnula povinnosti advokátů a připomněla, že výkon advokacie, tedy řádný výkon, je definován zákonem o advokacii. Trestná činnost a páchání trestných činů není řádným výkonem advokacie a tyto dvě roviny oddělit je úkolem orgánů činných v trestním řízení, pokud to tak opravdu je. „Jsou skutky, kde je to jasné – účast na násilných trestných činech, zpronevěry, majetkové trestné činy, pornografie, ale například u nadržování, kde na počátku prověřování to nemusí být určitě zřejmé, může být obtížné najít přesný předěl, co je a co není trestný čin,“ uvedla úskalí procesu právní pomoci JUDr. Bradáčová.

Zastavila se u dokazování v trestním řízení a připomněla procesní práva a povinnosti obviněného, ale i práva a povinnosti obhájce, která nejsou v režimu trestního práva identická. Zabývala se také vyloučením advokáta v trestním řízení, které upravuje jednak trestní řád a konkretizuje jej zákon o advokacii. O vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce se rozhoduje tehdy, jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují. A to je podle vrchní státní zástupkyně jeden z největších prohřešků. Jestliže byl obhájce z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.

„Advokát může být angažován jinou osobou, než je ta, které právní služby poskytuje, ale podstatné je to, že nesmí jít o osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy obhajované osoby, respektive osoby, které jsou poskytovány právní služby. Takové jednání by zakládalo minimálně kárnou odpovědnost advokáta,“ uvedla JUDr. Bradáčová a na výše zmíněnou situaci aplikovala publikované usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1283/13, které říká, že „vznikne-li mezi spoluobviněnými zastoupenými stejným advokátem konflikt zájmů a advokát z tohoto titulu vypoví plnou moc jednomu z nich a ostatní dále zastupuje, je třeba zvažovat proti sobě stojící právo a právo na spravedlivý proces tohoto spoluobviněného, jemuž advokát pro konflikt zájmů vypověděl plnou moc. Tento konflikt bývá zpravidla třeba řešit pomocí institutu vyloučení obhájce všem spoluobviněným, ledaže tento obhájce ani teoreticky žádnými informacemi, které by mohly být použity proti spoluobviněnému, nemohl disponovat.“

Dotkla se také problematiky lží v obhajobě, které shrnula v jednoduchém sdělení, že advokát může klientovi radit, aby nevypovídal. Může klientovi radit i to, že nemusí vypovídat pravdivě, ale nikdy nemůže klientovi radit, co má vypovídat, pokud by touto radou byla konkrétní lež.

Svůj příspěvek ukončila tím, že na páchání trestné činnosti se advokáti mohou v různých formách podílet a také podílejí, ale stejné je to i v jiných justičních profesích – u soudců nebo i státních zástupců, jejichž etickými kodexy se prolínají stejná slova: čestné a svědomité jednání, náležitá úcta, zájmy klienta.

Posledním přednášejícím byl JUDr. Tomáš Durdík – předseda senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, který se zaměřil na limity obhajoby a poskytování právní pomoci z procesního hlediska. Vyzdvihl zejména problémy spojené s nesjednocenými postupy soudů a orgánů činných v trestním řízení či případné problémy při výkladu procesních norem. Zdůraznil rozdíl v postavení a roli advokáta při poskytování právní pomoci v průběhu trestního řízení, např. při podávání vysvětlení, a obhájce. Rovněž hovořil o limitech obhajoby obhájce ustanoveného výhradně pro potřeby doplnění a odstranění vad odvolání. Z hlediska advokátní praxe byl rovněž přínosný komentář k možným úskalím substitučního zastoupení advokátním koncipientem. Konečně hovořil rovněž o možnostech či limitech jednání obhájce proti vůli klienta, a to například v případech, kdy je trestní příkaz doručen obhájci a klientovi v odlišném časovém okamžiku.

 

Všichni účastníci společného setkání se shodli na tom, že výkon advokacie má své zákonné limity i etický rozměr, který má vždy v první řadě na paměti zájmy klienta, v jehož prospěch je také konán. A pokud se tu a tam stane nějaký exces, musí být spravedlivě potrestán.

 

Redakce AD
Foto: AD