Výzev jsem se nikdy nebála. Nebojím se jich ani nyní, říká profesorka Karfíková

Dne 5. ledna 2022 byla uvedena do funkce ombudsmana skupiny Komerční banky, a. s., profesorka JUDr. Marie Karfíková, CSc., dlouholetá

Exkluzivně pro AD

Dne 5. ledna 2022 byla uvedena do funkce ombudsmana skupiny Komerční banky, a. s., profesorka JUDr. Marie Karfíková, CSc., dlouholetá advokátka, jedna z předních tuzemských odbornic v oboru finančního práva, vedoucí Katedry finančního práva a finanční vědy na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Profesorka Karfíková kromě toho zastávala a zastává celou řadu dalších významných funkcí v oboru. Vedle mnoha akademických funkcí je v současnosti rovněž, a jen například, členkou rozkladové komise České národní banky, členkou Prezidia Rady pro veřejný dohled na auditem, členkou Etického výboru České asociace pojišťoven apod. Její činnost se tak prolíná nejširším spektrem akademické i praktické činnosti, týkající se především finančněprávní oblasti a finančního trhu. V souvislosti s novou významnou a prestižní funkcí, kterou převzala na počátku tohoto roku, ji redakce Advokátního deníku pozvala ke krátkému rozhovoru.

 

Co je úkolem ombudsmana finanční instituce?

Ombudsman, minimálně ve skupině Komerční banky, a. s., představuje nezávislý mimořádný kontrolní institut, který hledá smírné řešení reklamací a stížností klientů celé obchodní skupiny banky. Jde vlastně o jakousi quasi-mediaci zaměřenou na skutkové a právní posouzení konkrétních problematických situací vzniklých ve vztahu ke klientům, a případně na zpracování návrhů na jejich řešení. Toto posouzení sice není pro účastníky sporu (samozřejmě sporu ve faktickém smyslu, nikoli z hlediska jakýchkoli obecně závazných procesních standardů) závazné ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí ombudsmana, nicméně podle tzv. Charty ombudsmana skupiny banky se jednotlivé společnosti v rámci bankovní skupiny zavázaly takové posouzení – rozhodnutí ombudsmana – respektovat. Jde tedy o dnes široce uznávaný institut, který je znám zdaleka ne pouze v bankovní praxi, resp. ve finančním sektoru. Takový institut a instituty jemu podobné se již velmi dlouho prosazují v nejrůznějších oblastech, mimo jiné třeba na poli sportu.

 

 

Co je na této činnosti podle Vás nejdůležitější?

Zjevně velkým problémem dnešní doby, zdaleka ne pouze v oblasti finančních služeb, je to, že běžné procesní nástroje nejsou schopny poskytnout rychlý nástroj pro řešení sporů v tom nejširším smyslu, tj. veškerých konfliktních situací, které na jakémkoli relevantním trhu vznikají. To přirozeně neznamená kritiku našeho procesního systému ani nástrojů poskytovaných právem. Trhy a tedy i právní poměry v každé komerční oblasti jsou dnes již natolik komplikované a standardní postupy nalézání práva natolik přetížené, že právo a tyto systémy jednoduše nejsou schopny poskytnout žádnou rychlou, resp. okamžitou pomoc. Trh si proto pomáhá sám. Sahá tedy k nástrojům, které jsou známy z té nejhlubší minulosti. Ke zprostředkovatelům při řešení sporů, jejichž rozhodnutí se prosazují vahou své autority. Je to podle mého názoru jediné správné řešení. Jsou to ostatně směry dlouhodobě podporované právně i politicky, a to i na nadnárodních úrovních.

 

… a co je nejdůležitější pro Vás osobně?

Možná to bude znít překvapivě, zejména když se celý život v sektoru finančního práva a finančních služeb pohybuji, ale nejdůležitější pro mě osobně je významné a možná zcela zásadní rozšíření odborného spektra. Celý svůj profesní život jsem byla konfrontována s nejrůznějšími konfliktními situacemi v dané oblasti. Většinou se však jednalo – samozřejmě vyjádřeno hodně zjednodušeně – o konflikty mezi profesionály, mezi institucionalizovanými subjekty, zejména ve správním řízení apod. U této funkce se vlastně dostávám do jakéhosi pomyslného „kotle“, kde vznikají problémy na té nejnižší úrovni, které jsou ale zřejmě nejzávažnější. Ovlivňují totiž každodenní činnost jak finanční instituce – poskytovatele finančních služeb –, tak především jejího klienta. A ten hledá okamžité řešení, okamžitou ochranu. Ombudsman má velkou výhodu v tom, že může a dokonce musí postupovat vysoce neformálně. Jeho postupy nejsou příliš svázány formalizovanými postupy. Postupy, které upravuje Charta ombudsmana vydaná bankovní skupinou, představují naprosto minimální formální rámec ohledně mých pravomocí, náležitostí podání, zahájení řízení, překážek v řízení a toho, co má mé rozhodnutí obsahovat. To je v zásadě vše.  Ohledně samotného řízení pak Charta ombudsmana obsahuje jen čtyři krátké věty upravující odpovídající postupy. Díky postavení ombudsmana pak mají dotčené instituce v rámci bankovní skupiny nejen povinnost, nýbrž v zásadě i zájem na tom, aby ombudsmanovi poskytly veškeré informace.

A ještě snad pro mě osobně. Neformální a alternativní způsoby řešení sporů jsem vždy považovala za významné a prospěšné. Po určitou dobu jsem ostatně byla i předsedkyní jednoho z tuzemských stálých rozhodčích soudů a šlo o činnost, která mě nejen velmi bavila, ale myslím, že se mi při jejím výkonu podařilo pro podporu mimosoudního řešení sporů též něco udělat. Navíc právě v souvislosti s touto funkcí musím vyzdvihnout i vynikající spolupráci s Českou advokátní komorou – podařilo se nám například uskutečnit i záměr týkající se monotématického čísla Bulletinu advokacie. Jde tedy vlastně o určité pokračování, byť v jiném prostředí a za jiných podmínek.

 

Co Vaše vnímání takových postupů, jako je řízení před ombudsmanem, z pohledu advokátky? Možná je to hodně provokativní otázka, ale nemyslíte, že činnost takových institucí, jakou je ombudsman, ať již v jakékoli oblasti, nemusí být příliš podporována právě advokáty? Řízení před ombudsmanem je a musí být zásadně co nejneformálnější, jak jste sama zmínila, a není zde tedy velký prostor právě pro advokáta…

Z toho tedy opravdu strach nemám. Pokud se kterýkoliv advokát něčeho takového obává, nemyslí to s advokátním stavem dobře. Vždyť právě skutečnost, že řešení sporů je mnohdy komplikované a náročné, a to nejen časově, že existují problémy s rychlým prosazováním práva, významně zhoršuje názory veřejnosti na právo jako takové a na právní profese. Tedy i na advokátní stav. Jsem přesvědčena, že by se názor veřejnosti výrazně zlepšil, pokud by právě advokáti byli schopni doporučovat i jiná, alternativní řešení, než jen „tak podáme žalobu u soudu“. Jistě by to zlepšilo celkové vnímání advokátů a advokacie, nejen ze strany „laické veřejnosti“, ale i ze strany politiků. Odpovím tedy – snad ne nezdvořile – i mou, byť samozřejmě řečnickou – otázkou: „Nemyslíte si, že by za daného stavu měli právě advokáti taková řešení doporučovat?“ Ačkoli řízení před ombudsmanem je zásadně neformální a se zastoupením advokáta se vlastně moc nepočítá, je i zde zastoupení advokátem samozřejmě možné a sama Charta ombudsmana to výslovně zohledňuje. Abychom – zde „my, advokáti“ – byli schopni takové prostředky zohledňovat a dle našeho posouzení je klientům v široké míře doporučovat, museli bychom se nejprve chtít s nimi seznamovat. Snad to nebudete považovat za nepřiměřené, když vyslovím pochybnost, že tomu tak stále není, nebo zdaleka ne v dostatečné míře. Advokáti podle mne stále uvažují velmi šablonovitě, a to je špatné.

 

Nebojíte se konfliktu zájmů?

S ohledem na mé jiné povinnosti a závazky považuji vyloučení konfliktu zájmů za „alfu a omegu“, stejně jako toto platí a musí platit i u advokátů. Ačkoliv institut ombudsmana zřídila bankovní skupina, stejně jako u jiných institucí je mé postavení a výkon funkce na bance, resp. na jednotlivých dotčených společnostech banky, zcela nezávislé. Nejsem ani v pracovněprávním poměru. Mou povinností je vykonávat funkci nezávisle a nestranně. Přesto však kontrolu výkonu této funkce z pohledu konfliktu, stejně jako právě vůči mým jiným povinnostem, vskutku nepodceňuji a mám pro tyto situace již po léta vypracované vlastní mechanismy.

 

Kdybyste měla Vy sama stručně vyjádřit, co pro Vás jmenování do funkce ombudsmanky znamená, jak byste to učinila?

Jednoznačně slovy „pocta“, „uznání“ a „výzva“. A já jsem se nikdy výzev nebála. Nebojím se jich ani nyní.

 

Děkujeme Vám za Váš čas a za rozhovor.

 

JUDr. Marii Karfíkovou, CSc., zpovídal prof. Alexander J. Bělohlávek, člen redakční rady Bulletinu advokacie
Foto: archiv JUDr. Marie Karfíkové, CSc.

 

Go to TOP