Dne 20. ledna 2022 zveřejnil Soudní dvůr EU stanovisko generálního advokáta Richarda de la Tour ve věci C-328/20 Komise vs. Rakousko (Indexace rodinných dávek), podle kterého je indexace rodinného přídavku a daňových výhod poskytovaných Rakouskem pracovníkům, jejichž děti mají trvalý pobyt v jiném členském státě, v rozporu s unijním právem. Pracovníci, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států EU, musí mít v Rakousku možnost využívat stejných přídavků a daňových výhod jako rakouští pracovníci bez ohledu na místo bydliště jejich dětí, neboť přispívají na financování rakouského sociálního a daňového systému stejným způsobem jako rakouští pracovníci.

Od 1. ledna 2019 Rakousko upravuje pracovníkům, jejichž děti mají trvalý pobyt v jiném členském státě¹, výši rodinného přídavku a různých daňových výhod² směrem nahoru nebo dolů³ na základě obecné úrovně cen v dotyčném členském státě⁴.

Vzhledem k tomu, že se Komise⁵ domnívala, že tato úprava a rozdílné zacházení, které z ní vyplývá především pro migrující pracovníky ve srovnání s vlastními státními příslušníky, jsou v rozporu s unijním právem, podala k Soudnímu dvoru žalobu pro nesplnění povinnosti proti Rakousku⁶.

Ve stanovisku z dnešního dne generální advokát Jean Richard de La Tour navrhuje, aby Soudní dvůr vyhověl žalobě Komise a shledal, že úprava rodinného přídavku, slevy na dani na vyživované dítě, rodinného bonusu „plus“, slevy na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou, slevy na dani pro rodiče samoživitele a slevy na dani z důvodu výživného pro migrující pracovníky, jejichž děti mají trvalý pobyt v jiném členském státě, je v rozporu s unijním právem.

Unijní právo⁷ totiž výslovně uvádí, že rodinné dávky, jako jsou rakouské rodinné přídavky a sleva na dani na vyživované dítě, nelze snížit nebo změnit z toho důvodu, že rodinní příslušníci příjemce bydlí v jiném členském státě. Stanovení výše těchto dávek v závislosti na bydlišti rodinných příslušníků tedy představuje zásah do práva volného pohybu přiznaného občanům Unie.

Podle generálního advokáta tedy není přípustné, aby členský stát ve své právní úpravě zavedl výjimku ze zásady striktní rovnocennosti výše rodinných dávek s tím, že tento požadavek lze splnit pouze z hlediska hodnoty, v souladu s cílem sledovaným vnitrostátním zákonodárcem, který spočívá ve vyrovnání rodinných výdajů.

V této souvislosti připomíná, že systém vytvořený na úrovni Unie, co se týče koordinace systémů sociálního zabezpečení, vychází z obecné myšlenky, že pokud migrující pracovník platí sociální příspěvky a daně v členském státě, musí mít nárok na stejné dávky jako státní příslušníci tohoto členského státu.

Kromě toho konstatuje, že dotyčné částky jsou jednotné na celém území Rakouska bez ohledu na změny související s úrovní cen v Rakousku⁸ a že nejsou zohledněny skutečné výdaje související s konkrétními potřebami dítěte.

Navíc generální advokát konstatuje, pokud jde o všechny dotčené výhody a dávky, že rozlišení použité v rakouské právní úpravě podle místa bydliště dětí se dotýká více migrujících pracovníků a představuje nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, kterou lze připustit pouze tehdy, je-li objektivně odůvodněná.

Rakousko však nepředložilo žádný důvod, jenž by mohl odůvodnit tuto nepřímou diskriminaci, která je tím pádem neslučitelná s unijním právem9.

Generální advokát zejména podotýká, že podle zprávy rakouského Účetního dvora důvodem, který by mohl ohrozit finanční rovnováhu systému sociálního zabezpečení, není vyplácení dávek pracovníkům, jejichž děti mají bydliště mimo Rakousko, které představuje přibližně 6 % výdajů na rodinné dávky, ale nedostatek patřičné kontroly, pokud jde o poskytování těchto dávek.

Úplné znění stanoviska generálního advokáta naleznete na stránkách curia.europa.eu v den vyhlášení.

Zdroj: Soudní dvůr EU; ČTK
Foto: canva.com

¹ Nebo v jiném státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), či ve Švýcarsku.

² Jedná se o slevu na dani na vyživované dítě, jakož i o rodinný bonus „plus“, slevu na dani pro domácnost s jedinou výdělečně činnou osobou, slevu na dani pro rodiče samoživitele a slevu na dani z důvodu výživného.

³ Podle údajů Komise je koeficient úpravy pro Českou republiku 0,619, pro Německo 0,974, pro Itálii 0,948, pro Maďarsko 0,562, pro Slovinsko 0,79 a pro Slovensko 0,641. Jen v případě Švýcarska a Lichtenštejnska je výsledkem úpravy vyšší nebo stejná paušální částka jako v Rakousku.

⁴ Tato poznámka pod čarou se netýká české verze.

⁵ Podporovaná Českou republikou, Chorvatskem, Polskem, Rumunskem, Slovinskem, Slovenskem a Kontrolním úřadem ESVO.

⁶ Podporované Dánskem a Norskem.

⁷ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. 2004, L 166, str. 1; Zvl. vyd. 05/05, str. 72).

⁸ Podle údajů Komise.

⁹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. 2011, L 141, str. 1).