Právnička Ivana Marešová se narodila s dětskou mozkovou obrnou. O tom, jak se s handicapem naučila bojovat za plnohodnotný život, se svěřila v rozhovoru pro Český rozhlas PLUS. Dokázala, že život s postižením je možné vzít do vlastních rukou a bojovat. Vystudovala vysokou školu a nyní se jako právnička snaží pomáhat dalším lidem s postižením.

Postěžovala si však, že si může sice přivydělávat, ale ne vydělávat jako advokátka. „Advokátkou nejsem proto, že jsem nemohla složit advokátní zkoušky, protože můj zdravotní stav mi neumožňuje, abych sama dělala úkony v advokátní kanceláři. Když jsem před lety žádala Českou advokátní komoru, aby mi uznala praxi v sociálních službách, tak si mě tehdy změřili od hlavy k patě a řekli – Promiňte, ale my máme dost zdravých.“

Co se tehdy přihodilo? Právnička Ivana Marešová žádala někdy před rokem 2005 ČAK, kdy její část ještě sídlila na Senovážném náměstí v Praze, aby mohla složit advokátní zkoušky a před nimi jí byla uznána jiná než obvyklá koncipientská praxe. Ta ideálně probíhá 3 roky v pracovním poměru na plný úvazek u advokáta,  Ivana Marešová žádala uznat jako koncipientskou praxi právní poradenství v sociálních službách. To standardně zákon o advokacii neumožňoval, chtěla se tedy následně obrátit na ministra spravedlnosti a požádat o výjimku. Po příkrém odmítnutí tehdejším pracovníkem Komory se o to ale už ani nepokusila.

„Výrok o tom, že zdravých advokátů je dost, a tak má smůlu, je totálně a zcela za hranou slušnosti a lidskosti a pokud zazněl, není pro něj omluvy – ani tehdy ani nyní. Je nám líto, že se paní Marešová setkala před více než 15 lety s takovým přístupem“, komentovala informace uvedené v rozhovoru Iva Chaloupková, tisková mluvčí ČAK.

Naštěstí, praxe od té doby rozhodně pokročila a co bylo před 15 lety nemožné, je dnes zcela běžné. V současné době Česká advokátní komora handicapovaným vychází maximálně vstříc a akceptuje jejich odlišné potřeby – jak při organizaci vzdělávání během koncipientské lhůty, tak při vlastním skládání advokátních zkoušek. Tedy ne, že by handicapovaným Komora advokátní zkoušky usnadňovala co do přísnosti či jejich obsahu. Ale umí organizaci zkoušek zajistit tak, aby potřební neměli kvůli svému handicapu ještě náročnější podmínky. V seznamu advokátních koncipientů byli zapsáni a aktuálně i jsou koncipienti po prodělané mozkové obrně, neslyšící, kolegové s řečovou poruchou i nevidomí.

Jen v loňském roce právě jeden koncipient se středně těžkou nedoslýchavostí složil velmi úspěšně advokátní zkoušky a za pomoci IT pracovníků ČAK a speciálního předčítacího programu i nevidomý kolega, o němž Advokátní deník informoval. Odbor vzdělávání a výchovy handicapované nejenže od advokátních zkoušek neodrazuje, ale naopak povzbuzuje, aby se neobávali a společně se zkušebními senáty jim připravuje vlídné a vstřícné prostředí.

Stejně proaktivně a citlivě k lidem s nejrůznějšími omezeními přistupuje i vedení ČAK. „Současné představenstvo si je vědomo různých životních situací, které mohou bránit ve výkonu praxe advokátního koncipienta v pracovním poměru na plný úvazek, a tudíž se chystá předložit Ministerstvu spravedlnosti novelu zákona o advokacii, která by měla umožnit výkon praxe advokátního koncipienta i na částečný úvazek s adekvátním prodloužením doby praxe,“ odhaluje další záměry do budoucna ohledně koncipientské praxe předseda ČAK JUDr. Robert Němec, LL.M.

Díky tomu by se už nikdy v budoucnu podobný příběh neměl opakovat.

Redakce AD
Foto: Český rozhlas PLUS; canva.com