Údaje z Českého statistického úřadu jsou nemilosrdné. Ukazují, že se stále více objevuje nákaza nemocí covid-19, kterou mnohdy můžeme posuzovat jako nemoc z povolání. Není málo ani případů, kdy při home office dojde u zaměstnance k úrazu. Jak tyto otázky posuzovat, má zaměstnanec nárok na odškodnění?

 

Pojem nemoci z povolání

Základní podmínkou vzniku nemoci z po­volání je skutečnost, že zaměstnanec vykonával práci v podmínkách, z nichž příslušná nemoc z povolání vzniká (např. vykonával práci, která mohla být příčinou takové nemoci, nebo při práci přicházel do styku s látkami, které uvedenou nemoc mohou způsobit). Nemoci z povolání můžeme definovat jako nemoci uvedené v právních předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených.

Seznam nemocí z povolání, jenž taxativním způsobem stanoví výčet těchto nemocí, je uveden v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Poznatky z oboru pracovního lékařství o onemocněních vznikajících při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním se vyvíjejí, což je reflektováno doplňováním seznamu nemocí z povolání o další onemocnění. Pro případ zařazení nové nemoci z povolání do seznamu nemocí z povolání zaručuje zákoník práce (dále zák. práce) odškodnění takové nemoci jako nemoci z povo­lání, která vznikla před jejím zařazením do seznamu, i za dobu nejvýše tří let nazpět před jejím zařazením do seznamu.

Nemocemi z po­volání se zpravidla rozumí poškození zdraví, vzniklé dlouhodobějším působením vnějších vlivů nezávisle na vůli zaměstnance. Z právní praxe však vyplývá, že nemoc z po­vo­lání může v některých případech vzniknout i jednorázovým působením těchto vlivů, např. onemocněním covid-19.

K nákaze covidem-19 jako nemoci z povolání tedy musí dojít vždy při práci, u níž hygienické šetření uznalo vyšší riziko nakažení. Covid-19 se pak uznává jako přenosná nemoc z povolání, kterou upravuje kapitola V, položka 1 případně 3 Seznamu nemocí z povolání. Jejich přesný výčet je v příloze nařízení vlády č. 290/1995 Sb.

„Pro naplnění pojmu nemoci z povolání musí být splněny podmínky uvedené v Seznamu nemocí z povolání. Tzv. klinická podmínka, kdy musí být splněna diagnostická kritéria včetně tíže onemocnění, tj. u nemocí přenosných dle kapitoly V se musí jednat o klinicky manifestní infekční onemocnění s příslušným laboratorním nálezem,“ uvádí na svých internetových stránkách Ministerstvo zdravotnictví.¹

 

Postup při uznání nemoci z povolání

Proces uznávání, hlášení a evidence nemocí z povolání je upraven vyhláškou č.  104/2012 Sb.., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vy­dává se seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají. Nemoci z povolání jsou v seznamu nemocí z povolání charakterizovány velmi obecnými znaky. Vznik nemoci musí být posouzen příslušným zdravotnickým zařízením – úsekem pracovního lékařství. Ve sporných případech je to záležitost odborného zhodnocení znalcem z oboru zdravotnictví. Je třeba zjistit, jestli zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele v podmínkách, za kterých tato nemoc z povolání vzniká, a v jakém rozsahu ovlivnila při celkovém onemocnění zaměstnance jeho zdravotní způsobilost.

Žádost k prošetření nemoci z povolání podává ošetřující lékař. Oprávněn je k tomu ale i sám zaměstnavatel, pokud na ni má podezření. Podnět k posouzení může podat i sama osoba vždy při podezření, že jí v práci vznikla nemoc z povolání. Podmínky nároku pak navíc prověřují orgány ochrany veřejného zdraví, tedy krajské hygienické stanice. Žádost o posouzení možné nemoci z povolání lze podat i zpětně.

 

Vznik škody

Za škodu vzniklou touto nemocí odpovídá zaměstnavatel poškozeného zaměstnance. Škodu pak zaměstnavatel uplatňuje u příslušné pojišťovny (většinou Kooperativa), u které je povinně pojištěn za škodu v důsledku nemoci z povolání a pracovním úrazem. Odškodnění za uznanou nemoc z povolání pak vyplatí zaměstnanci tato pojišťovna.

Celkový nárok zaměstnance na náhradu škody se skládá z jednotlivých dílčích nároků, které mají charak­ter nároků na náhradu majetkové újmy (hmotné škody) a nároků na náhradu nemajetkové újmy (tzv. nehmotné škody). Spočívá v nutnosti odškodnit fyzickou bolest způsobenou poruchou zdraví a jejím léčením a ztížení uplatnění zaměstnance v běžném životě pokud vzniklo nemoci z povolání. Nároky spočívající v náhradě nemajetkové újmy představují vzhledem k charakteru škody pouze jakousi satisfakci škody na zdraví zaměstnance a jsou tak osobním nárokem poškozeného zaměstnance.

 

Příčinná souvislost

Nezbytným předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnavatele je příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vzni­kem škody. Existuje tehdy, pokud nemoc z povolání byla důležitou, podstatnou a značnou příčinou vzniku škody na zdraví zaměstnance.

Příčinnou souvislost nevylučuje ani určitá predispozice zaměstnance ke vzniku poškození zdraví z doby před nemocí z povolání, jestliže pracovní výkon byl vyvolávajícím (dovršujícím) činitelem určitého poškození na zdraví. U nemoci z povolání stačí, že byla prokázána existence pracovních podmínek, za kterých vzniká. Pokud na vznik poškození zdraví vyvolaného nemocí z povolání spolupůsobily i jiné, vnitřní faktory, vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organismus neobvyklé podmínky, nelze vyloučit závěr, že mezi nemocí z po­vo­lání a jím vyvolaným poškozením zdraví je příčinná souvislost, a že tedy vyvolání tohoto poškození zdraví bylo způsobeno výkonem práce jako jednou z hlavních příčin.

 

Kdo může žádat o náhradu škody?

Požádat o posouzení onemocnění pro účely nemoci z povolání může obecně každý zaměstnanec, v případě, že je nemoc z povolání uznána.

Pro naplnění pojmu nemoci z povolání musí být splněny podmínky uvedené v Seznamu nemocí z povolání. Jedná se – mimo jiné – o klinické podmínky, kdy musí být splněna diagnostická kritéria včetně tíže onemocnění, tj. musí se jednat o klinicky manifestní infekční onemocnění s příslušným laboratorním nálezem. Dále tzv. hygienická podmínka, kdy se jedná o práci, u níž je dle Seznamu nemocí z povolání prokázáno riziko nákazy.

Nemoc covid 19 lze zejména předpokládat u:

– zdravotnických pracovníků, kteří poskytují zdravotní péči ambulantní, jednodenní, lůžkovou či ve vlastním sociálním prostředí pacienta, či vykonávají činnosti přímo související s poskytováním zdravotní péče nebo hospicovou péči;

– pracovníků zařízení sociálních služeb s pobytovou sociální službou, kteří poskytují pomoc při osobní hygieně, asistenci při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, či pečovatelskou činnost v domácnosti klienta;

– studentů v souvislosti s nařízenou pracovní povinností k zajištění poskytování zdravotních a sociálních služeb;

– u pedagogických pracovníků, zejména při práci se zdravotně znevýhodněnými skupinami s obtížnější schopností obecně dodržovat hygienická pravidla;

– u příslušníků Policie České republiky, strážníků obecní policie, armády, u příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky, kdy nelze zcela jednoznačně vyloučit přenos infekce při rizikovém kontaktu s osobou při výkonu jejich práce.

Naproti tomu u jiných profesí, jako jsou různé administrativní pozice, výkon maloobchodního prodeje či pracovní činnosti ve výrobních závodech, se za dodržení platných protiepidemických opatření nepředpokládá vyšší pravděpodobnost šíření nákazy covid-19 než je tomu u obecné populace.

Druhy náhrady škody

Zaměstnanci, u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen poskytnout v rozsahu, v jakém za škodu odpovídá, náhradu za:

– ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti,

– ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti,

– bolest a ztížení společenského uplatnění,

– účelně vynaložené náklady spojené s léče­ním,

– věcnou škodu.

Výše uvedené dílčí nároky mohou zaměstnanci příslušet vedle sebe s výjimkou nároků na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu a po skončení pracovní neschopnosti. Příčinná souvislost mezi úrazovým dějem a poškozením na zdraví nemusí být dána vždy u všech žalovaných dílčích nároků. Není např. vyloučena situace, kdy v příčinné souvislosti není ztížení společenského uplatnění, ale je v příčinné souvislosti s úrazovým dějem poškození na zdraví zakládající nárok na náhradu za ztrátu na výdělku.

Z uvedených nároků se v případě covid-19 zejména uplatňuje částka v podobě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Jedná se o rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance a vyplacenými nemocenskými dávkami   po dobu pracovní neschopnosti.

Pokud by zaměstnanec v důsledku nemoci z povolání byl po skončení pracovní neschopnosti převeden na jiný druh práce a vydělal by si méně, dostane náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Jedná se o finanční rozdíl mezi výdělkem na novém pracovišti a dřívějším průměrným výdělkem před vznikem nemoci z povolání (covid-19).

Do druhů náhrady škody můžeme případně zařadit i bolestné nebo účelně vynaložené náklady spojené s léčením, které se proplácejí jednorázově. Výši částky za bolestné bodově určuje lékař podle přílohy k vyhlášce č. 276/2015 Sb. Za jeden bod náleží 250 korun, částka může být soudem zvýšena.

Poskytnutá náhrada za snížený příjem kvůli nemoci z povolání podléhá dani z příjmů. Oproti tomu bolestné či vyrovnání za ztížené společenské uplatnění se nedaní.

 

Home office a pracovní úrazy

V současném období nové virové vlny zaměstnavatelé často uplatňují práci z domova (home office). Při obtížné situaci nelze však zapomínat na zákonná pravidla – zejména je nutno připomenout, že tento druh pracovního zapojení podle § 317 zák. práce vyžaduje souhlas zaměstnance a zaměstnavatel mu nemůže tuto práci nařídit.  Vedle výhod má home office i řadu záporných stránek, zejména v oblasti poškození zdraví zaměstnance.

Jedná se např. o uplatňování náhrady škody, kterou utrpěl zaměstnanec pracující doma, např. v místě svého bydliště. V případě pracovního úrazu tohoto zaměstnance připadají v úvahu mnohé situace, jejichž řešení je poněkud komplikované, a to především z důvodu totožné relevantní právní úpravy jak pro „klasické“ zaměstnance, tak i pro tyto zaměstnance. Problémy jsou zejména s důkazním posuzováním, zda se jedná o pracovní úraz či nikoliv, neboť stále přetrvává snaha některých zaměstnanců přenášet odpovědnost za škodu v důsledku mimopracovních úrazů na zaměstnavatele nebo jiný subjekt, který by měl být za náhradu škody odpovědný.

Uvedená situace v nemalé míře také souvisí s omezenou možností kontrolní činnosti zaměstnavatele vůči zaměstnancům, kteří pracují doma. Omezení kontrolní činnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci je na přítěž a prokazování zaměstnance, že si zrovna v uvedeném případě přivodil úraz při nebo pro plnění pracovních úkolů, a je poměrně komplikovanou záležitostí. Předpoklad, že již vstupem zaměstnance do prostor objektu zaměstnavatele je splněna jedna z podmínek pro případnou budoucí odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech, nelze bez dalšího použít i v případě zaměstnanců při home office. Analogicky sice lze pro tyto účely považovat např. bydliště jako místo výkonu práce za „prostor objektu zaměstnavatele“ ve smyslu zák. práce a prováděcích předpisů, avšak v praxi se vyskytují problémy při posouzení rozhodného okamžiku utrpění úrazu, případně unesení důkazního břemene zaměstnance, že se tak stalo právě v době plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním.

 

Povinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Bez vážných důvodů by neměl měnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu postiženého zaměstnance, umožnit mu účast na objasnění příčin a okolností.  Skutečnost, že k pracovnímu úrazu nedošlo na pracovišti zaměstnavatele, ale v obydlí zaměstnance, nezbavuje zaměstnavatele povinnosti objasnit příčiny a okolnosti vzniku úrazu. Pokud nebude zaměstnavateli umožněno provést šetření na místě, kde k úrazu došlo, tedy v obydlí zaměstnance, může být pro postiženého zaměstnance náročnější prokázání, že úraz, který objektivně utrpěl, je úrazem pracovním. K úspěšnému uplatnění náhrady škody musí zaměstnanec prokázat škodnou událost, která nastala při plnění pracovních úkolů nebo v přímě souvislosti s ním, vznik škody a její výši, příčinnou souvislost mezi škodnou událostí a vznikem škody.

 

Jak prokázat pracovní úraz?

Důkazní břemeno prokázání, že k úrazu došlo a že se jedná o úraz pracovní, je na zaměstnanci. Otázku přímé souvislosti úrazu s plněním pracovních úkolů je třeba posuzovat z hlediska místního, časového a věcného. Musí se zjistit, zda lze k takové souvislosti dospět vzhledem ke vztahu činnosti, při níž k úrazu došlo, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru. V řízení o náhradu škody při pracovním úrazu má poškozený zaměstnanec pracující v home office důkazní povinnost. Musí prokázat, že utrpěl pracovní úraz, a že mu vznikla škoda. Dále musí prokázat, že existuje příčinná souvislost mezi touto škodou a pracovním úrazem.

 

Oznamovací povinnost zaměstnance

Významná je oznamovací povinnost poškozeného zaměstnance podle § 106 odst. 4 písm. h) zák. práce zaměstnavateli, že došlo k pracovnímu úrazu. Nemůže-li tak učinit sám zaměstnanec, měl by to za něj udělat rodinný příslušník, nebo jiná osoba. Ke zjištění skutkového děje vzniku a následků úrazu mohou přispět především svědci. Důležitou roli budou hrát výsledky vyšetření či ošetření provedeného lékařem a lékařská zpráva o tomto vyšetření či ošetření. Záleží pouze na zaměstnanci, zda umožní zaměstnavateli šetření na místě, kde k úrazu došlo, tedy v bytě zaměstnance. Pokud nesouhlasí, nebude to mít vliv na odškodnění. Zaměstnavatel na základě důkazů pak rozhodne, zda se jedná o úraz pracovní a zda nejsou důvody pro zproštění odpovědnosti zaměstnavatele zcela nebo částečně (§ 270 zák. práce.) V praxi se často stává, že zaměstnavatel, v případě pochybností, v případě neochoty zaměstnance spolupracovat při objasňování okolností vzniku úrazu, bude mít tendenci úraz klasifikovat jako nepracovní.²

 

Náhrada škody

Náhrada škody za pracovní úrazy při home office je obdobná jako v případě nemoci z povolání. Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz při práci z domova, poskytne zaměstnavatel náhradu za ztrátu na výdělku po dobu a po skončení pracovní neschopnosti a dále případně bolestné a ztížení společenského uplatnění. Způsobil-li si při pracovním úrazu věcnou škodu (např. věcí, které měl u sebe), obdrží i tento druh škody.

Novela zák. práce č. 285/2020 Sb. umožňuje, aby při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance byla poskytnuta jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Tato náhrada přísluší jeho manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči, případně i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném.

 

JUDr. Ladislav Jouza, advokát, odborník na pracovní právo
Foto: canva.com

 

---

¹ Internetové stránky Ministerstva zdravotnictví ČR k onemocnění covid-19.

² Metodika řízení práce prováděné formou home office – Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Praha, září 2020.