Konference CWLA se zaměřila na aktuální praktická a legislativní témata

Česká asociace právniček uspořádala dne 8. října 2021 na půdě Právnické fakulty UK v Praze již šestý ročník již tradiční konference na téma Aktuální trendy v odškodňování újmy, který se vedle tohoto aktuálního a v praxi využitelného tématu zaměřil i na novelu zákona o znalcích a tlumočnících nebo na otázky poskytování zdravotních služeb lege artis či na náhradu škody na zdraví zákazníkovi cestovní kanceláře.

 

Přítomné auditorium přivítala a celým dnem provázela prezidentka Asociace českých právniček JUDr. Klára Kořínková, Ph.D., LL.M., která působí jako samostatná advokátka a rovněž jako úspěšná lektorka.

Jako první se za řečnický stolek postavil expert na zdravotnické právo JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M., který se ve svém vymezeném čase zabýval problematikou náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s mimořádnými opatřeními vydanými během pandemie. I snad z důvodu, že se v aktech a opatřeních vydaných během posledního roku a půl už nevyzná skoro nikdo, popsal v úvodu své přednášky „architekturu“ nouzového stavu a pandemie. Věnoval se tedy jak institutům podle ústavního zákona o bezpečnosti ČR, zákona o ochraně veřejného zdraví a krizového zákona, tak i tolik diskutovaného, letos na jaře rychle přijatého pandemického zákona. Velmi detailně pak popsal mechanismus odškodňování v režimech výše uvedených právních norem i přezkum opatření ze strany Nejvyššího správního soudu a věnoval se i praktickým aspektům podání stížnosti. Závěrem též připomněl skutečnost, v poslední době hojně diskutovanou, a to, že stát může podle zákona o ochraně veřejného zdraví uložit povinnost očkování. V následné diskusi se probírala i další diskutovaná „pandemická“ témata – jako protilátky proti onemocnění covid-19, možnosti uplatnění náhrad v různých režimech, lhůty pro uplatnění nároků, a to jak subjektivní, tak objektivní, včetně počátku jejich běhu apod. Rozhodně i toto fórum ukázalo, že téma „covidu“ ve společnosti laické i odborné silně rezonuje, a ještě zajisté dlouho bude podrobováno rozličným analýzám a budeme napjatě sledovat jeho vývoj.

Dalším aktuálním a v odborných kruzích často probíraným tématem, a to tím, co nám přináší novela zákona o znalcích a tlumočnících, se věnoval znalec pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady a správního majetku JUDr. Ing. Lukáš Křístek. Jako nejpodstatnější si jako znalec klade otázku, co soudce očekává od znalce, a odpovídá na ni poměrně jednoduše a jasně: srozumitelnost. Soudce, i podle jím připomínaného vyjádření doktora Šimky z NSS, je nutné v tomto kontextu vnímat jako inteligentního laika, který si, je-li mu předmětná materie předestřena srozumitelně, dokáže udělat poměrně rychle kvalifikovaný obraz o věci a na jeho základě činit kroky v rámci své rozhodovací činnosti. Vedle otázky odměny se zabýval i novelizovanou úpravou podjatosti, povinností a práv znalce, ale i tím, jak má nově znalecký posudek vypadat a na jaké problémy znalci v praxi dnes a denně narážejí a co jim ztěžuje činnost. Závěrem se pak zaměřil na další velmi aktuální téma, a to na kritiku metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy, která dle jeho slov omezila důkazní možnosti a přístup k odškodnění újmy, neboť nastavila jeho hranice. To, že metodika existuje a byla vytvořena, vnímá pozitivně, negativem je ale to, že ji vytvářeli soudci NS a nikoli znalci.

Po přestávce na občerstvení byl přednesen referát JUDr. Petry Polišenské, vedoucí oddělení dokumentace a analytiky judikatury České republiky na Nejvyšším soudu, která si připravila téma Poskytování zdravotních služeb lege artis. Pro svou nemoc přítomné pozdravila pouze formou online a její příspěvek byl přednesen v zastoupení. Popsala v něm jednak východiska právní úpravy, kdy dřívější zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, nahradil zákon č. 372/2001 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování a občanský zákoník. Ve svém příspěvku vyzdvihla zejména usnesení NS 6 Tdo 353/2012, podle kterého „ … aby mohl být preventivní, diagnostický nebo terapeutický postup uznán jako postup „lege artis“, musí splňovat alespoň následující dvě kritéria: a) jde o odborně medicínsky uznávaný (tedy ověřený nebo osvědčený) postup, jehož účinnost, resp. účelnost a důvodnost se všeobecně, nebo alespoň převážně, přijímá, b) je v souladu s aktuálním stavem vědy, s dosaženou nejvyšší úrovní teoretických a praktických poznatků v oblasti poskytování zdravotní péče“. Otázka, co je uznávaný postup nebo aktuální stav vědy, není z důvodu neustálého vývoje poznání záměrně právně specifikována, proto není ani jednoznačně právně určeno, jaký konkrétní postup je v konkrétní situaci „lege artis“. Popsala i kdo je poskytovatelem zdravotní péče a co se vlastně přesně onou zdravotní péčí myslí, co je náležitá odborná péče, ale i jaký je vztah mezi pacientem a poskytovatelem zdravotní péče. Detailně se zabývala také judikaturou k „non lege artis“, jako například Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 7 Tdo 567/2020, podle kterého „Nejen nesprávné stanovení diagnózy a nesprávná volba léčebného postupu, ale i vlastní provedení jinak správně zvoleného lékařského úkonu může být na nikoli náležité odborné úrovni v rozporu s ustanovením § 49 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách. Vadnost provedeného úkonu může být tak značná, že ji lze podřadit pod postup, který není na náležité odborné úrovni (non lege artis)“. Pokud jde o problematiku nesprávně stanovené diagnózy, přiblížila rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 7 Tdo 219/2005, podle kterého „V trestně právní nauce se běžně považuje za porušení lege artis, pokud lékař při výkonu svého povolání nedodrží rámec pravidel vědy a medicínských postupů, a to v mezích daných rozsahem svých úkolů, podle pracovního zařazení i konkrétních podmínek a objektivních možností. Chyba v diagnóze sama o sobě ještě nemusí mít charakter nedbalosti, ani jednání non lege artis. Může tomu tak být v případě, je-li nesprávná diagnóza důsledkem závažného porušení postupů pro její určování, např. v případě bezdůvodného nevyužití dostupných diagnostických metod. Postup lékaře je ovšem vždy nutno hodnotit tzv. ex ante, tj. na základě informací, které měl lékař v době rozhodování k dispozici“. Závěrem se zaměřila ještě na poměrně neznámé téma, a to na vitium artis, což je pojem, který nemá v medicínsko-právní terminologii jednoznačný význam a v literatuře je vhodnost jeho užívání zpochybňována. Při posouzení, zda postup vitium artis naplňuje znak protiprávnosti, je tedy podle jejího vyjádření třeba zkoumat, jakým způsobem tento pojem vymezili a použili znalci ustanovení v této věci. Pojem vitium artis – v doslovném překladu chyba umění – se používá k vysvětlení možných omylů a chyb, které neúmyslně vznikly při různých způsobech terapie, názory na ně mohou být rozporné, nelze je připisovat na vrub použité techniky, už vůbec není nezávislý použitých nástrojích, lidským faktorem selhání ovlivněn být může. Podle jednoznačnějšího vyjádření revizního znalce Lašťovičky je uvedený pojem chápán jako malá chyba nebo nezdar v jednom bodě jinak celkově správného postupu.

Jako poslední pak vystoupila JUDr. Klára Dvořáková, advokátka a odbornice na cestovní právo, která publikum seznámila se svým příspěvkem na téma Náhrada škody na zdraví zákazníkovi cestovní kanceláře ve světle rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Kuoni Travel. Zabývala se škodou způsobenou třetí osobou, která není spojena s poskytováním zájezdu, pokud tuto skutečnost nebylo možné předpokládat nebo byla nevyhnutelná. V jí popisované věci paní X a její manžel uzavřeli s cestovní kanceláří Kuoni smlouvu o zájezdu, kterou se cestovní kancelář zavázala poskytnout jim zájezd na Srí Lanku zahrnující let ze Spojeného království, včetně zpátečního letu, a pobyt v hotelu all-inclusive na patnáct nocí od 8. do 23. července 2010. Dne 17. 7. 2010 narazila X cestou na recepci hotelu, v němž pobývala, na N, zaměstnaného v tomto hotelu jako elektrikář, který měl službu a byl oděn do stejnokroje hotelového personálu. N se nabídl, že jí ukáže zkratku k recepci, a poté ji vlákal do strojovny, kde ji znásilnil a napadl. Případ měl další následky, kdy se u paní X mimo jiné rozvinula deprese a nemohla vykonávat svou běžnou pracovní činnost podiatra. Podala žalobu na náhradu škody vůči cestovní kanceláři. A věc se nakonec dostala až před SD EU, který letos na jaře rozhodl ve věci 578/19 Kuoni travel, v němž uvedl že nepředpokladatelná či nepřekonatelná událost se liší od případu vyšší moci. Podle ESD se výjimka uplatní, když neplnění nebo nesprávné plnění závazků vyplývajících ze smlouvy nelze přičítat ani pořadateli zájezdu, ani jinému poskytovateli služeb, protože jim nelze přičítat zavinění. Tato absence zavinění znamená, že nepřekonatelná nebo nepředpokladatelná událost, se kterou počítá tento liberační důvod, musí být vykládána tak, že se týká skutku nebo incidentu, který se vymyká kontrole pořadatele nebo poskytovatele služeb. Jednání nebo opomenutí zaměstnance poskytovatele ve vztahu k zákazníkovi, se této kontrole nevymykají, a proto se v případě škody způsobené znásilněním zákaznice hotelovým elektrikářem v průběhu zájezdu, nelze na tento liberační důvod odvolat.

 

Redakce AD
Foto: redakce AD

Go to TOP