Úvodem musím poděkovat svému ctěnému kolegovi a předchůdci ve funkci Stanislavu Balíkovi za připomenutí, kterého se mi dostalo jeho článkem „Proč máme Komoru?“ (BA č. 7/2021, str. 8). Mám na mysli citaci těchto slov prezidenta Václava Havla, jež v dobách rané a ještě zdravé demokracie pronesl v souvislosti s politickou diskusí o formě advokátní samosprávy na půdě Parlamentu ČR: „Advokáti, kteří nejednou hájí své klienty proti státu, musí být na státu nezávislí, a je věcí jejich vlastního zájmu i profesionální cti, aby si sami hlídali, jací lidé jejich profesi vykonávají.“ Tato slova by měla být vtesána do erbu advokacie, který by měl být ozdobou každé advokátní kanceláře, zároveň pak heslem zavazujícím kteréhokoli člena advokátního stavu, jenž se podílí nebo hodlá podílet na jeho samosprávě.

Ony závazky, jež z takto pregnantně vymezené podstaty samosprávy, resp. stručně a jasně vymezených primárních zásad vlastního výkonu advokacie vyplývají a které dnes a denně podmiňují a musí podmiňovat jak činnost volených orgánů Komory, tak výkon advokacie každého člena stavu, jsou tři:

• závazek stálého prosazování a stálé obrany nezávislosti advokacie,
• závazek erudovaného a etického výkonu advokacie s puncem náležitě kreditní profesionální cti, a konečně
• závazek zajištění odpovídajícího výkonu vnitřní kontroly těch, již profesi vykonávají.

Vím, důraz na nezávislost advokacie zní některým jako klišé, neboť většina advokátů ji vnímá jako přirozenost, která je jednou provždy daná. Není! Okamžikem nástupu do jakékoli volené funkce samosprávy dotyčný zjistí, že obrana či obhajoba nezávislosti je stejně věčná, jako jsou věčné ataky vůči ní, ať již namířené proti jakékoli kompetenci veřejné správy, resp. samosprávy. Naposledy šlo např. o uhájení vnitřních kontrolních a kárných kompetencí v souvislosti s novelizací zákona AML navazující na transpozici směrnice EU. Věřte, že nakonec úspěšná obrana vůči původním návrhům státní správy, aby totiž přestupková řízení vůči advokátům vedli úředníci Ministerstva financí, resp. FAÚ, nebyla jednoduchá. Mediálně (v Právním rádci) prezentované nepochopení jisté kolegyně, jež obvinila Komoru z účelového rozšiřování kárných kompetencí a zřejmě by se raději podřídila moci státní správy, je nikoli úsměvným mementem.

Závazek erudovaného a etického výkonu advokacie se váže ke dvěma pilířům, na jejichž význam je neustále třeba pamatovat a jejichž podobu je nezbytné průběžně optimalizovat v relaci k aktuálním potřebám. Těmi pilíři jsou jednak systém vzdělávání koncipientů a celoživotního vzdělávání advokátů, jednak systém závazných etických pravidel reflektující nejrůznější formy poskytování právních služeb, tj. včetně distančních forem jejich poskytování, a reflektující též veřejné prezentace advokátů, tj. včetně osobních prezentací a projevů v kyberprostoru. Touto a další problematikou se stávající představenstvo zabývalo v rámci mimořádného jednání ve Štiříně, výlučně věnovaného diskusím o koncepčních otázkách budoucího směrování optimalizace a rozšiřování činností samosprávy, tj. diskusím, na něž při dvoudenních, vždy programově náročných provozních jednáních představenstva nezbývá čas. Pevně věřím, že v podobných aktivitách bude pokračovat i budoucí vedení Komory.

Konečně tím třetím závazkem, jejž nám dal do vínku nostalgicky připomínaný Václav Havel, je: „… abychom si sami hlídali, jací lidé jejich (naši) profesi vykonávají“. Opakovaně připomínám, že alespoň částečná profesionalizace kontrolní činnosti je a bude nezbytná, stejně jako zvyšování odbornosti členů kárných orgánů při důrazu na věcné a hodnotové sladění jejich rozhodovací činnosti. Mnozí si již dnes a se vší odpovědností uvědomují obtížnost dané agendy, podmíněné, mimo jiné, stále náročnějšími a komplikovanějšími kauzami. Mnohé se na tomto poli již učinilo, přesto je však namístě důrazně upozorňovat, že jakékoli podcenění dalšího vývoje je cestou k reálnému ohrožení onoho prvního závazku, tzn. úspěšné obrany nezávislosti stavu. V této souvislosti snad stačí vzpomenout některé nápady obsažené v aktuálních programech politických stran a hnutí, jež by ve světě vnějším neznamenaly nic jiného než právě útok na nezávislost advokacie.

Na závěr mi už dovolte jen konstatovat, že stávající úprava samosprávy, rozsah práv a povinností stanovených pro výkon veřejné správy na úseku advokacie a zároveň regulatorní rámec pro výkon advokacie jsou v souhrnu dobrým základem pro budoucnost.

Nikdy však nesmíme zapomínat na principy, na nichž advokacie stojí, a nikdy se jim nesmíme zpronevěřit, ať už je či bude momentální politická situace jakákoli.

JUDr. Vladimír Jirousek, váš odcházející předseda