Poslanec PS Parlamentu ČR Mgr. Marek Benda pro Advokátní deník zrekapituloval vývoj legislativy a úlohu Ústavně-právního výboru sněmovny, jehož je předsedou. On sám vychází z tradičních evropských hodnot, založených na křesťanských tradicích, římském právu a řecké filozofii. Ctí svobodu, právní stát a obranu lidských práv tam, kde jsou potlačována. A také zastává názor, že je lépe mít méně, ale kvalitních zákonů, a že stačí z těch stávajících předpisů vyškrtat to, co je špatně, a není třeba přijímat zákony nové. 

 

V nedávném rozhovoru pro server info.cz/podcast Politici mezi paragrafy, jste se zmínil, že by bylo užitečné, kdyby se každý nově přijatý zákon nechal alespoň dva, tři roky usadit, aby se zjistilo, jaké má dopady v praxi… V létě prezident Zeman podepsal novelu exekučního řádu, ale už ve čtvrtek 9. září Senát projednával jeho novelu, týkající se teritoriality. Nyní se má k verzi schválené Senátem vyjádřit Ústavně-právní výbor, jehož jste předsedou. Jaké bude Vaše stanovisko?

Myslím, že toto pravidlo by mělo platit vždy a naopak my (SPOLU) jsme si napsali do programu, že každý předpis by měl být po pěti letech přezkoumán, zda něco užitečného přinesl.

Do exekučního řádu bych určitě v blízké době zasahoval jen zcela minimálně, musíme opravdu vyhodnotit, které části velké novely jsou pro praxi přínosné. Teritorialita byla i mým přičiněním v tomto volebním období odmítnuta a rozhodně to nehodlám měnit. Do voleb se již Ústavně-právní výbor PSP ČR určitě nebude iniciativou Senátu zabývat.

 

Ví se o Vás, že v oblasti legislativy zastáváte názor, že je lépe mít méně, ale kvalitních zákonů, a že stačí z těch stávajících předpisů vyškrtat to, co je špatně, a není třeba přijímat zákony nové. Pokud byste po volbách mohl legislativu ovlivňovat, který zákon by se podle Vás měl začít redukovat jako jeden z prvních, a proč?

Celý právní řád by potřeboval důkladnou redukci, zejména v oblasti přestupkových sankcí a jejich vnitřní provázanosti. Musíme v první řadě projít především normy, které se stejně nedodržují nebo dodržují jen selektivně. Určitě epidemiologické covidové předpisy. Určitě zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxickými látkami (tzv. protikuřák). Určitě ukončení bez náhrady celé elektronické evidence tržeb. Ale dalších adeptů je celá řada a rád uvítám i iniciativy odborné veřejnosti.

 

Jedním z předpisů, na němž je podle Vás třeba zapracovat, je trestní řád, resp. občanský soudní řád. Kterému z témat je podle Vašeho názoru potřeba se věnovat nejdříve?

Mám-li správné informace, pak ve fázi mnohem pokročilejší shody i zpracování je trestní řád. Tam bych viděl prioritu pro příští volební období. I s ohledem na řadu let běžící protikorupční hysterii i válku proti terorismu a tím stoupající moc orgánů činných v trestním řízení a omezování práv podezřelých i obhajoby. Je třeba principy trestního řízení znovu důkladně prodiskutovat. Už jen skutečnost, že lze dnes rozhodnutím policejního orgánu odebrat mobilní telefon jako potencionální důkazní prostředek. A prolomením mobilu získává státní moc mnohem zásadnější vstup do soukromí, než je odposlech nebo domovní prohlídka, které mají mnohem přísnější procesní postupy.

 

V posledních několika měsících byla vydána řada krizových předpisů. Jaká je jejich kvalita? A myslíte si, že v průběhu času se kvalita předkládaných legislativních podkladů měnila?

Tady je třeba odlišit dva prvky normotvorby. První byly opravdu krizové předpisy přijímané Parlamentem v téměř nepřetržitém nouzovém stavu. Přesto, že i v těchto zákonech by se daly najít chyby, tak alespoň díky potřebě projít oběma komorami Parlamentu nějaké odůvodnění a logiku měly. Co se ovšem úplně utrhlo a zvrhlo (a je to vidět na opakovaném rušení Nejvyšším správním soudem), byla příkazová a zákazová normotvorba Ministerstva zdravotnictví. Tady bych si dovolil tvrdit, že došlo k naprostému selhání státu s fatálními následky. Díky naprosté nepředvídatelnosti této normotvorby, její faktické neznalosti uvnitř společnosti a také častému porušování ze strany těch, kdo za ni byli odpovědni, je začala ne nepodstatná část veřejnosti ignorovat. Obnovení důvěry občanů ve stát a jeho pravidla vidím jako jeden z nejobtížnějších úkolů do příštího volebního období.

 

Pokud byste to měl shrnout, jaká byla z Vašeho pohledu celá krizová legislativa? A jaká by měla být v budoucnu, pokud ČR opět zasáhne nějaká nepředvídatelná „událost“?

Krizová legislativa byla evidentně připravena více na jiné situace (havárie, povodně, přírodní katastrofy, teroristické útoky) než byla pandemie. Určitě musíme v poklidu a s rozvahou (a také se znalostí posouzení justice takových otázek, jako je náhrada škody) celou krizovou legislativu projít a případně připravit změny, které budou reflektovat získané zkušenosti. Ale stejně jako v každé jiné legislativě, s rozmyslem a odstupem.

 

V rozhovoru pro info.cz jste hovořil o své spolupráci s jednotlivými komorami, tedy i s Českou advokátní komorou. Předpokládám, že sledujete, jakými tématy se Komora v současné době intenzivně zabývá – primárně jsou to advokátní mlčenlivost a problematika „vinklaření“. Jste tedy nakloněn tomu, že byste – v případě svého dalšího působení v Parlamentu – snahy Komory podpořil?

Jsem s Českou advokátní komorou, jejím vedením i mnohými advokáty v kontaktu po celou dobu svého působení v PSP ČR, zdaleka nejen v časech, kdy jsem předsedou Ústavně právního výboru. Všechny zákony týkající se advokacie pravidelně konzultujeme a já si opravdu na spolupráci s advokátní komorou nestěžuji. Otázku mlčenlivosti pokládám za mimořádně citlivou, neboť bývá zneužívána k útokům na právo na obhajobu jako takové. Musíme si být vědomi, že právo na advokátní mlčenlivost není žádnou výsadou advokátů, ale ochranou každého občana naší země v případě, že potřebuje právní zastoupení. Taktéž „vinklaření“ vnímám jako problém, neboť boční vstupy do jinak dosti přísně (samo) regulované profese jsou opravdu nefér.

 

Přemýšlel jste někdy o tom, že byste – po skončení své politické kariéry – rozšířil řady advokátů?

Určitě si povolání advokáta vážím, a kdyby mi bylo méně, neváhal bych ani na okamžik. Jestli budu mít ještě vůli výrazně po padesátce skládat advokátní zkoušky, to se uvidí…

 

Děkujeme za rozhovor.

 

Redakce AD
Foto: archiv M. Bendy