Luboš Dörfl, Markéta Lehká, Radek Visinger, Alexandr Krysl: Zákon o znalcích. Komentář – C. H. Beck, Praha 2021, 440 stran, 1 190 Kč.

Dnem 1. ledna 2021 nabyl účinnosti zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a spolu s ním „na poslední chvíli“ v částce Sbírky zákonů ze dne 7. prosince 2020 vydané prováděcí předpisy k zákonu, konkrétně vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti, č. 504/2020 Sb., o znalečném a č. 505/2020 Sb., kterou se stanoví seznam znaleckých odvětví jednotlivých znaleckých oborů, jiná osvědčení o odborné způsobilosti, osvědčení vydaná profesními komorami a specializační studia pro obory a odvětví. Recenzi na tuto publikaci píšu jako osoba působící „profesně podobojí“ – jako advokát a současně jako soudní znalec dříve jmenovaný podle starého zákona o znalcích.

Úvodem si dovoluji jistě ze svého subjektivního hlediska, byť nikoliv s oporou v kvalifikovaném sociologickém průzkumu, sdělit některé svoje poznatky o vývoje znalectví v roce 2021. Zastávám názor, že ruku v ruce s obecně oprávněnými vyššími požadavky na činnost znalců a na znalecké posudky není posilována společenská prestiž profese znalce, došlo jen k nevýznamnému zvýšení úředních odměn za činnost znalce, nad znalci se vznáší bič zvýšené odpovědnosti za výkon znalectví (pořádkové – pokuty podle o. s. ř, hrozba pokut za přestupky znalců podle znaleckého zákona, objektivní odpovědnost za škody vznikající za „věcně nesprávné“ znalecké posudky). Prostě – bič a cukr na znalce nejsou v rovnováze. Řada znalců znalectví vzdává („za těchto podmínek nemáme zapotřebí vykonávat znalectví“), soudy „prosí“ znalce, aby přijali úkol vypracovat znalecký posudek, obvolávají znalce, mnohdy neúspěšně. A paní ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová bagatelizuje vývoj stavu znalců konstatováním, že znalectví vzdávají jen staří, nemocní nebo nečinní nebo málo činní znalci.

Ještě jedna poznámka „do vlastních řad advokátů“. Od řady znalců vím, že jim velmi vadí mnohdy nekvalifikovaná a o to více písemně nebo verbálně agresivní oponentura jejich znaleckých posudků z řad takto vystupujících advokátů a advokátek. Námitky znalců jsou, cožpak my advokáti jejich odborné problematice rozumíme, vždyť jsme znalecký posudek ani pořádně nečetli, připomínky nedáváme, anebo až na posledních chvíli, zásadní připomínky ke znaleckému posudku taháme jako králíka z klobouku až při slyšení znalce před soudem. Nepochybně platí na znalce i na advokáty moudré konstatování herce Jozefa Krónera, že pravda je obvykle někde uprostřed. Jen tím chci říct do vlastních řad advokátů: ptejme se znalců, zpochybňujme jejich znalecké posudky, kritizujme je, ale vždy jej slušně, věcně, ad rem, nikoliv ad hominem znalce. Opačné jednání má efekt odhánění i slušných znalců od výkonu znalectví. A na takovém trendu nemůžeme mít zájem ani my advokáti.

Ale k vlastní recenzi. Předně – nezpochybnitelná profesní i lidská autorita hlavního autora Mgr. Luboše Dörfla, jeho věcný a srozumitelný odborný literární styl, doplněný autory z řad krajských soudců, zabývajících se agendou znalectví (Krýsl Alexander, Lehká Markéta) a pohledem dnes už bývalého vysokého úředníka Ministerstva spravedlnosti – ředitele odboru justičního dohledu Radka Visingera dávají záruky mnohoúhelného pohledu na problematiku znalectví. Oceňuji, že znalectví je nahlíženo jako cesta od minulosti k současnosti, v historickém kontextu, se zdůrazněním, v čem spočívá kontinuita i diskontinuita. Komentář se nevyhýbá ani kritickému pohledu na některá sporná nebo nelogická ustanovení nového znaleckého zákona.

Komentář sleduje systematické uspořádání zák. č. 254/2019 Sb., výklad je přehledně členěn a číslován, obsahuje vzájemné odkazy mezi jednotlivými částmi, který postihuje jejich souvislosti. Je připojen přehled související odborné literatury. Je-li tato recenze psána pro odborný časopis určený především advokátům, vyzdvihnu pasáže věnované právům a povinnostem znalců (§ 18-24), ustanovování znalců orgánem veřejné moci (§ 25) a především upozorňuji na komentář k celé hlavě VI věnované znaleckému posudku jako druhu důkazního prostředku, jeho obsahovým a formálním náležitostem (§ 27 a násl.). Za klíčové ustanovení považuji ustanovení § 28 odst. 1 zákona, podle něhož podaný znalecký posudek musí být, úplný, pravdivý a přezkoumatelný. Podle § 28 odst. 5 musí být zpracován v souladu s obecně uznávanými postupy a standardy daného oboru a odvětví. V souladu s obecně uznávanými postupy a standardy obsahuje závěr znaleckého posudku jednoznačné odpovědi na položené otázky: pokud podklady nebo metoda neumožňují znalci vyslovit jednoznačný závěr, uvede znalec skutečnosti, snižující přesnost závěru.

Část čtvrtá zákona je věnována dohledu Ministerstva spravedlnosti nad výkonem znalecké činnosti. V ustanovení § 35 odst. 2 zákona je vyjádřeno oprávnění ministerstva posuzovat věcnou správnost znaleckého posudku. Při posuzování věcné správnosti znaleckého posudku orgán dohledu kontroluje zejména, zda znalec při zpracování posudku postupoval s obornou péčí, včetně toho, zda je posudek v souladu s obecně uznávanými postupy a standardy daného oboru a odvětví. Komentář se vyslovuje k hranicím mezi hodnocením znaleckého posudku jako důkazním prostředku soudem v procesu hodnocení důkazů a posuzováním věcné správnosti znaleckých posudků v dohledové agendě Ministerstva spravedlnosti. Rozsah dohledových pravomocí Ministerstva spravedlnosti, na které pak navazuje část zákona o přestupcích znalců, dává „mocný nástroj“ komukoliv, včetně advokátů, stěžovat si u ministerstva např. na nikoliv řádný a včasný výkon znalectví znalci, znaleckými kancelářemi i znaleckými ústavy.

Komentář k jednotlivým částem zákona o znalcích je rozsahem vyvážený, odborný literární styl jednotlivých autorů není rozkolísaný na újmu jednotného vyznění komentáře jako celku.

Znalecká činnost a její základní produkt – znalecký posudek mají naprosto nezastupitelný význam pro řádné fungování jednotlivých složek justičních orgánů i systému jako celku. Stát – Ministerstvo spravedlnosti, orgány Policie, orgány státního zastupitelství, soudy, správní orgány na straně jedné a znalci a odborné společnosti znalců na straně druhé musející navzájem respektovat vyváženost svých práv, povinnosti a oprávněných zájmů tak, aby systém sloužil řádnému fungování právního státu.

JUDr. Martin Mikyska, advokát a soudní znalec se sídlem advokátní a znalecké kanceláře v Malé Skále