Neobyčejný život prvního absolventa práv na Harvardu v online talk show  

Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu ve čtvrtek 9. září 2021 hostilo v internetové talk show Moje vášně: Životní odysea prvního českého absolventa práv na Harvardu, autora knihy o právu a sportu Život mezi paragrafy a váženého advokáta JUDr. Gerhardta Bubníka, LL.M. 

 Posluchači a diváci tak mohli nahlédnout do života fascinujícího muže, který mohl snadno žít mnoho životů v jednom. Doktor Gerhardt Bubník, který byl prvním československým absolventem Harvardovy právnické fakulty, nabídl pohled do své práce advokáta v komunistickém Československu a kontroly režimu nad fyzickými, intelektuálními, sportovními a kulturními svobodami české společnosti.

„Pocházím z chudé rodiny, otec byl kuchař, ale žili jsme si poměrně dobře až do okupace v roce 1939. Matka byla Židovka, německé orgány tlačily na otce, ať se s matkou rozvede. Tím zachránil matce život, neboť celý zbytek matčiny rodiny zahynul v Osvětimi. Otec však přišel o práci, rodina tak neměla peníze, jídlo ani léky. Otec byl jako první z rodičů zatčen a poslán do koncentračního tábora v Německu. Matka byla později v lednu 1945 poslána do Terezína. Podrobnosti o našem přežití jsem napsal do své autobiografické knihy, není prostor se jim zde věnovat. I přesto, že moji rodiče neměli vyšší vzdělání, důležitost vzdělání si uvědomovali, a už v průběhu války požádal otec v roce 1943 sousedku – učitelku angličtiny, aby mě učila anglicky, což mi velmi usnadnilo cestu po válce.“


Proč jste se rozhodl studovat právo a jak to bylo možné skloubit s krasobruslením?
, ptal se za účastníky online talk show Jan Woska, kulturní atašé českého velvyslanectví (na snímku vlevo nahoře).

„Ani nevím, na gymnáziu jsem prospíval dobře, bylo tedy jasné, že budu ve vzdělávání pokračovat, nicméně konkrétně jsme o ničem nehovořili. Neměl jsem zvláštní talent na žádný předmět, nicméně jsem rád diskutoval – proto práva. A co se krasobruslení týče, o tom rozhodl můj otec, který miloval jak hokej, tak krasobruslení. Můj starší bratr hrál hokej, proto má cesta byla jasnější. Jelikož trénink krasobruslení vyžadoval několik hodin denně, vstával jsem 5krát týdně ve 3:30, abych včas dojel na jediný otevřený lední stadion v zemi. Znovu jsem se tam vracel každý večer, to byl tedy můj život až do mých 22 let, kdy jsem se závodním krasobruslením skončil.“

Doktor Bubník zavzpomínal na zahájení své advokátní kariéry a zmínil se i o situaci, která panovala v advokátní komoře… „Po válce, po nástupu socialismu bylo v Československu aktivních 750 advokátů, přes 300 z nich v Praze a advokátní komora byla ve velmi špatném stavu. Nemohli plnit své profesní povinnosti a hájit řádně své klienty, obzvláště v politických řízeních. Mám dojem, že účast advokátů měla vykonstruovaným procesům přidat na zákonnosti. V pozdějších letech se situace poněkud uvolnila. Situace v ČAK byla lepší než v jiných zemích sovětského bloku. Udržela si svou autonomii, což bylo velmi jedinečné v porovnání s ostatními organizacemi. To se samozřejmě tajná policie snažila změnit a přesvědčit advokáty ke spolupráci – to jsem i sám zažil, nicméně opakovaně a rezolutně jsem odmítl.“


Jak jste se dostal na Harvard?

„Bylo mi nabídnuto, abych soukromě požádal o postgraduální studium na Harvardu – bez zapojení Právnické fakulty, či orgánů veřejné moci. Složil jsem na ambasádě zkoušku z angličtiny, nicméně jsem nepočítal, že by mi někdo odpověděl. V dubnu 1969 jsem dostal dopis o přijetí. Ani se mi příliš nechtělo, byl jsem již 9 let po vysoké škole a začínala se mi rozjíždět právní praxe. Všichni ale říkali, že musím jet, že si to nemohu nechat ujít. Rozdíl ve vzdělávání oproti české právnické fakultě byl obrovský a zásadní. Způsob zkoušení, studia, přemýšlení studentů a spolupráce profesorů byl úplně jiný, což vedlo a stále vede k jinému výsledku na konci studia. Studenti jsou nuceni memorovat právní úpravu a obsah přednášek bez nějaké podrobnější diskuse – mluví zejména profesoři. Zatímco na Harvardu učitel spíše mlčí, studenti jsou vyzýváni k aktivitě, na kterou je však vyžadována velmi podrobná příprava. Nikdo si však nedovolí přijít nepřipraven. Například v Čechách byla většina zkoušek ústních, zatímco na Harvardu jsou všechny zkoušky písemné a trvaly několik hodin, většinou se jednalo o řešení právního problému.“


Nikdy jste nepřemýšlel, že ve Spojených státech zůstanete?

„Nikdy jsem nechtěl emigrovat, navíc mi studium na Harvardu vytvořilo velkou konkurenční výhodu – téměř monopol na přeshraniční transakce a obchod, neměl jsem tedy o klienty nouzi. Také jsem se zabýval náhradami škod z leteckých nehod, zastupoval jsem například 75 rodin, jež utrpěly při havárii letadla z Jugoslávie. Mojí třetí specializací byl copyright. Zastupoval jsem „třídní nepřítele“ jako například rodinu Lichtenštejnů.”


Některé účastníky by také zajímal případ Tonyi Harding na Olympijských hrách v Lillehammeru, kde jste působil jako pomocný rozhodčí…

„Bylo jasné, že pokud Nancy Kerrigan bude závodit, Tonya nemůže vyhrát, neboť mezi nimi byl rozdíl třídy. Na začátku roku 1994 však Nancy někdo na ledě úmyslně zranil a už tehdy se šuškalo, že by do toho mohla být Tonya zapojená. Nakonec na Olympiádě soutěžily obě, Nancy skončila 2., Tonya 8., nicméně následně se obvinění vůči jejímu exmanželovi ohledně útoku na Kerriganovou potvrdila, i Tonya doznala svou vinu za konspiraci, šlo o velmi smutný příběh.“


Rádi bychom také věděli něco o Vašich zážitcích s Věrou Čáslavskou…

„Věra bruslila docela dobře, následně však přešla na gymnastiku, což se ukázalo být velmi dobrým rozhodnutím. Následně se stala předsedkyní Českého olympijského výboru. Po rodinné tragédii, kdy byl zabit její bývalý manžel, byla veřejností obviňována, jako by za tuto tragédii mohla. Nesla to velmi těžce, dokonce se musela stáhnout z veřejného života na téměř 10 let a podstoupila i ústavní péči. Po její smrti jsem pomáhal s organizací oslavy jejího života v Národním divadle, nikdy na ni nezapomeneme.”


Jaké je Vaše poselství mladým právníkům?

„Nejen aplikovat právo, ale soustředit se na etická pravidla a celospolečenský kontext tak, aby nejen vydělávali, ale především pomáhali lidem, i zdarma, neboť to je ten nejdůležitější profesní úkol advokátů.“

Doktor Bubník se zmínil také o tom, jak se ho česká tajná policie opakovaně snažila získat jako svého agenta a hovořil o své právní kariéře po změně režimu v roce 1989 a o své 30leté pozici krasobruslařského rozhodčího na špičkových mezinárodních soutěžích a také o tom, že je špičkovým právním poradcem Mezinárodní bruslařské unie. Popsal také svoji funkci oficiálního vyšetřovatele ISU ohledně skandálu s posuzováním francouzské a ruské krasobruslařské poroty na olympijských hrách v Salt Lake City v roce 2002.

Gerhardt Bubník samozřejmě nemohl obsáhnout celý svůj život, takže kdo se chce dozvědět o tomto obdivuhodném člověku více, může se začíst do jeho životopisu či výňatků z knihy na jeho internetových stránkách https://www.bubnikgerhardt.com

Talk show JUDr. Gerhardta Bubníka si mohou dodatečně pustit i ti, kteří ji v reálném čase zaznamenat nestihli.

Redakce AD; Mgr. Alžběta Recová
Foto: AD


JUDr. Gerhardt Bubník, LL.M. se specializuje na mezinárodní soukromé a obchodní právo, společné podniky, právo obchodních společností, autorské právo a duševní vlastnictví, mezinárodní arbitráž. Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze s titulem JUDr. (Doktor práva) a získal titul LL.M (Master of Laws) na Harvard Law School. Na Harvardu obdržel Adison Brownovu cenu za nejlepší diplomovou práci o kolizi zákonů. Je zakladatelem a bývalým prezidentem Harvard clubu v Praze. Je rozhodcem v Praze, Vídni, Paříži, Lausanne a Curychu. Je členem České společnosti pro mezinárodní právo. Je bývalým právním poradcem Mezinárodní bruslařské unie (ISU) a bývalým předsedou arbitrážní komise Českého olympijského výboru. Byl uveden do Síně slávy českého práva a od České advokátní komory obdržel Zlatý odznak za zásluhy. Od Mezinárodního olympijského výboru obdržel olympijský řád a cenu za boj proti dopingu ve sportu. Je také čestným členem Mezinárodní bruslařské unie.

 

Go to TOP