Bývalé příslušníky StB uznal soud vinnými ze šikany disidentů

Obvodní soud pro Prahu 1 dne 9. září uznal čtveřici bývalých příslušníků komunistické Státní bezpečnosti vinnými z toho, že při takzvané akci Asanace šikanovali disidenty a nutili je k emigraci.

Karlu Hájkovi a Rudolfu Peltanovi uložil dvouleté podmíněné tresty, u Zbyňka Dudka a Jiřího Šimáka upustil od potrestání. Oba dva už dříve dostali za týrání odpůrců komunistického režimu nepodmíněné tresty 3,5 roku vězení, což předsedkyně senátu JUDr. Olga Kalašová označila za dostatečné. Verdikt není pravomocný, obžalovaní i státní zástupkyně si ponechaly lhůtu na případná odvolání.

Někdejší příslušníci StB podle obžaloby šikanovali člena hudební skupiny The Plastic People of The Universe Vratislava Brabence, zpěváka kapely Extempore Jaroslava Neduhu a chartisty Janu Převratskou a Jiřího Chmela. Bezdůvodně je zadržovali a opakovaně prohledávali jejich byty. Všichni čtyři poškození se následně na počátku 80. let vystěhovali z Československa.

„Velmi sofistikovaným způsobem nutili osoby, aby opustily svoji vlast, kde se narodily a měly své zázemí,“ prohlásila soudkyně. Příznivce či signatáře Charty 77 čtveřice podle obžaloby šikanovala, zastrašovala, vyhrožovala jim trestním stíháním i únosy členů rodiny. Podle Kalašové je usvědčily výpovědi obětí i listinné důkazy. Mužům hrozily tresty tři až deset let vězení.

Předsedkyně senátu poznamenala, že nevyhověla obžalobě ve výši uložených trestů. Státní zastupitelství žádalo pro všechny tříleté podmíněné tresty. Podle soudkyně bylo ale trestní stíhání zahájeno velmi pozdě, věk obžalovaných se pohybuje od 65 do 78 let. Tresty proto ukládala spíše symbolické. „Je to jakési morální odsouzení,“ uvedla.

Obžalovaní na počátku hlavního líčení vinu odmítli. Řekli, že se s oběťmi nesetkali a že dělali u StB jinou práci. Všichni muži navíc uvedli, že se nemohli účastnit akce Asanace, protože norma podle nich byla zrušena v roce 1978. Obžaloba přitom mluví o skutcích po roce 1980.

V kauze původně čelil obžalobě ještě Jaroslav Maryško, který se ale letos v únoru dohodl se státním zástupcem na dvouletém podmíněném trestu. Dohoda je pravomocná.

Část funkcionářů StB dostala po listopadu 1989 nepodmíněné tresty – výběr polistopadových soudních sporů, které se týkaly bývalých funkcionářů a pracovníků Státní bezpečnosti.

Případ Pavla Minaříka

Asi nejznámější agent komunistické rozvědky byl v roce 1991 obviněn z přípravy trestného činu obecného ohrožení. Podle žaloby připravoval v polovině 70. let výbuch v mnichovském sídle Rádia Svobodná Evropa. První rozsudek, čtyři roky nepodmíněně, padl v září 1993. Proti verdiktu se Minařík odvolal a v červnu 2006 byl obvinění zproštěn. Osvobozující verdikt později potvrdil i Nejvyšší soud.

V roce 2012 byl Minařík pravomocně odsouzen ke čtyřem letům vězení za pojistný podvod. V roce 1996 fingoval na Ukrajině dopravní nehodu, při níž shořel náklad optických vláken. Od pojišťovny chtěl téměř 41 milionů korun. V roce 2017 mu byl uložen trest čtyř měsíců domácího vězení za nedovolené ozbrojování poté, co v podmínce pokusil o sebevraždu nelegálně drženou zbraní.

Případ Karla Vykypěla

Někdejší šéf Hlavní správy kontrarozvědky StB byl spolu s bývalým ministrem vnitra Františkem Kinclem a posledním náčelníkem StB Alojzem Lorencem odsouzen koncem října 1992 k nepodmíněnému trestu za zneužití pravomoci veřejného činitele. Soud je uznal vinnými, že od října roku 1988 do listopadu 1989 organizovali na celém území republiky izolaci velkého počtu osob, zejména v době očekávaných protestních akcí občanů. Vykypěl dostal trest v délce 3,5 roku, Kincl o půl roku méně a Lorenc měl jít do vězení na čtyři roky. Vykypěl i Kincl do vězení nastoupili; Lorenc po řadě let dosáhl u slovenských soudů změny rozsudku na podmíněný trest.

Případ Alojze Lorence

Historicky poslední náčelník StB byl v roce 1992 postaven před soud za zneužívání pravomoci veřejného činitele a omezování osobní svobody. Odsouzen byl ke čtyřem rokům vězení, ale jako slovenský občan odmítl po rozpadu federace nastoupit trest v ČR. V květnu 1995 zahájily slovenské orgány nové vyšetřování, které provázela řada peripetií. Kauza dospěla k pravomocnému rozsudku teprve koncem dubna 2002, kdy Vyšší vojenský soud v Trenčíně potvrdil Lorencovi za zneužití pravomoci veřejného činitele podmíněný trest v délce 15 měsíců.

Generálporučík Lorenc byl rovněž stíhán za skartaci materiálů StB v prosinci 1989, k níž údajně dal příkaz. Za tento čin nebyl v ČR ani na Slovensku odsouzen.

Případy kolem akce Asanace

V lednu 2004 dostal tříletý podmíněný trest Jan Puklický, jenž šéfoval komunistické tajné policii v Brně. Potrestán byl za nátlak na disidenta Petra Hanzlíka, který vypověděl, že mu v roce 1979 či 1980 jakožto signatáři Charty 77 Státní bezpečnost nabízela vystěhování z republiky a hrozila mu, že pokud neodejde, půjde do vězení nebo na psychiatrii. Poté, co byl několikrát vyhozen ze zaměstnání a jeho syn ze školy, tlaku podlehl a odešel do Rakouska, odkud se vrátil v roce 1990.

V únoru 2002 potrestal soud tříletými podmíněnými tresty bývalé šéfy 10. správy StB Vladimíra Stárka a Zdeňka Wiederlechnera a bývalého šéfa krajské správy Sboru národní bezpečnosti Prahy a středních Čech Zdeňka Němce. Podle soudu zneužili pravomoc veřejného činitele tím, že se v letech 1977 až 1985 podíleli na akci Asanace, jejímž cílem bylo donutit signatáře Charty 77 k vystěhování z republiky. Wiederlechner trest přijal, Stárek a Němec se proti verdiktu neúspěšně odvolali. Trestu nakonec neunikl ani Němcův někdejší náměstek Oldřich Mézl, který byl v červnu 2003 odsouzen k tříleté podmínce.

Loni v prosinci uložil Obvodní soud pro Prahu 1 bývalému kapitánovi někdejší Státní bezpečnosti Vladimíru Marečkovi trest 5,5 roku vězení za podíl na akci Asanace. Marečkův nadřízený Milan Douša dostal tříletou podmínku. Tresty nejsou pravomocné, oba muži se odvolali.

Kvůli akci Asanace byl stíhán i předlistopadový federální ministr vnitra Jaromír Obzina. V lednu 2003 však zemřel, aniž by si vyslechl rozsudek.

Zdroj: ČTK
Foto: canva.com

 

Go to TOP