Nejvyšší soud otevřel svým rozhodnutím ze dne 7. září cestu k odškodnění za následky povinného očkování mezi roky 2014 a 2020, kdy chyběla výslovná zákonná úprava odpovědnosti státu. Právní úprava scházela nejspíš kvůli opomenutí politiků. Odepřít kvůli tomu odškodnění by bylo nespravedlivé, plyne z rozhodnutí NS. Před rokem 2014 a po roce 2020 nárok na satisfakci existoval, respektive znovu existuje přímo ze zákona.

„Dovolací soud pokládá za nepřijatelné, nespravedlivé a diskriminující, aby se poškozeným, u nichž vznikla újma do 31. 12. 2013 a poté od 8. 4. 2020, náhrady újmy na zdraví dostalo, zatímco újma vzniklá v mezidobí mezi těmito daty by odškodněna nebyla, a to jen proto, že zákonodárce opomněl jejich nároky upravit,“ stojí v rozhodnutí.

Pokud se před rokem 2014 projevila po očkování škoda na zdraví, nesl odpovědnost poskytovatel zdravotních služeb podle tehdejšího občanského zákoníku. V novém zákoníku ale podobná úprava chybí, neobsahuje žádné ustanovení, které by výslovně zmiňovalo odpovědnost jakéhokoliv subjektu za újmu po očkování. Teprve od dubna 2020 vyplývá odpovědnost státu přímo z nového zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, přijatého v reakci na nález Ústavního soudu z roku 2015.

Podle dnešního rozhodnutí NS by se měl zákon zpětně aplikovat i na období mezi roky 2014 a 2020, kdy podle nejvyšší instance existovala „mezera v zákoně“. Jde o takzvanou pravou retroaktivitu, tedy zpětnou regulaci, připouštěnou jen ve výjimečných případech, například s ohledem na obecně uznávané principy humanity a morálky. V daném případě je pravá retroaktivita podle NS ospravedlněná tím, že umožní dosáhnout náhrady pro poškozené, kteří by jinak takové právo – bez rozumného důvodu – neměli.

NS upozornil na to, že stát pod hrozbou správní sankce ukládá povinnost podrobit se konkrétním druhům očkování ve veřejném zájmu, přičemž sám dlouho otálel s nastavením zákonného podkladu pro náhradu újmy způsobené očkováním. Závazek přitom vyplýval z ratifikace Úmluvy o biomedicíně v roce 2001.

Nejvyšší soud se konkrétně zabýval případem dítěte, u kterého se týden po očkování vakcínou proti záškrtu, tetanu a černému kašli objevila obrna lícního nervu s trvalými následky. Rodina původně odškodnění nevysoudila, nyní se musí nárokem znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 2.

V Česku se povinná očkování týkají dětí. Chrání před záškrtem, tetanem, černým kašlem, dětskou obrnou, hepatitidou typu B, onemocněním vyvolaným Haemophilus influenzae typu B, dále před spalničkami, zarděnkami a příušnicemi.

Zdroj: ČTK; NS
Foto: canva.com