Leges, Praha 2021, ISBN 978-80-7502-499-2, 632 stran

Posuzovanou odbornou knihu je možno pojmout jako monografii, jak ji označují sami autoři, anebo také jako učebnici kriminologie. Mnozí čtenáři, především studenti, ji mohou chápat minimálně jako významný a velice cenný zdroj poznatků z oblasti kriminologických studií.

Práce je členěna na obecnou část (str. 21 – str. 291) a část zvláštní (str.  295 – str. 588). V rámci těchto částí je zpracovaná problematika rozdělena do jednotlivých kapitol, které věnují samostatnou pozornost konkrétním vybraným společenským či vědním oblastem, které spoluutvářejí okruhy sociální reality zkoumané prostřednictvím kriminologie a které zároveň představují koncepci pojetí kriminologické problematiky zpracované v této publikaci. Z obsahu jednotlivých kapitol je seznatelné to, že ačkoliv existuje velké množství různých názorů na definování pojmu kriminalita a jeho obsahu, tak přesto se autorský kolektiv na určitém způsobu vymezení jejího pojetí zjevně sjednotil. Autory například spojuje, že kriminalitu chápou jako hromadný negativní sociální jev. Na straně jedné pak kriminologii vnímají jako samostatnou vědu, která úzce souvisí s dalšími vědními obory, které jí např. pomáhají rozvíjet, nebo naopak na straně druhé, které ona svými poznatky, metodami a postupy obohacuje či doplňuje, a tak napomáhá jejich rozvoji. Proto lze jen ocenit, že především obecná část tento uvedený stav velice vhodně vyjadřuje a hodnotí, když poté zvláštní část, její jednotlivé segmenty, na vysoce kvalitní úrovni rozpracovává a čtenáři přijatelným a smysluplným způsobem zpřístupňuje.

Je velice příhodné to, jak obecná a zvláštní část spolu vzájemně souvisejí a doplňují se.  To přesto, že jednotlivé kapitoly byly zpracovány různými autory působícími na různých pracovištích a majícími též různá specifická odborná zaměření. Jestliže obecná část pojednává již v úvodu o pojmu, předmětu a významu kriminologie, v návaznosti na to je pak specificky zaměřená na pachatele kriminality a jejich oběti, na trestní represi a penologii, tak poté zvláštní část věnuje samostatnou, leč též naprosto odborně související pozornost některým druhům právě té nejzávažnější kriminality. Tedy takové, která přímo útočí a cílí na sociální, ekonomické či politické základy státu a na nejvýznamnější lidské hodnoty. Proto jsou zde zpracovány z pohledu kriminologa různé „moderní“ novodobé typy (druhy) kriminality, jako je terorismus, kyberkriminalita, extremismus, kriminalita korporací apod., které vystihují nejen obsah této mimořádně závažné protispolečenské činnosti, ale též poukazují na rozsah a dopady, které má.

Velice dobře a správně neopomněla publikace připomenout zkoumání kriminologických ukazatelů kriminality jako jsou stav, úroveň, struktura, objasněnost a dynamika kriminality s navazujícími úvahami o významu kriminologických výzkumů, o kriminologickém prognózování a kontrole kriminality či její prevenci.

Oceňuji, že v obecné části je zvláště zařazena problematika kontroly kriminality. V práci se správně poukazuje na to, že tento pojem má vystihovat snahu o vzájemnou vyváženost dvou strategií, tj. trestní represe a prevence kriminality. Stálo by snad za úvahu zvážit, zda tento pojem pro příště nenahradit přiléhavějším označením, nežli je pojem „kontrola“, ačkoliv jej doposud prakticky veškerá kriminologická literatura takto užívá.
Zde je možno snad poznamenat, že patrně mnohem přesnějším výrazem než kontrola kriminality, by byla „reflexe a analýza projevů kriminality“. Následně by pak došlo k utvoření a přijetí syntetických poznatků a z nich dovozování konkrétních závěrů v podobě opatření a prostředků k její eliminaci či alespoň jejímu efektivnímu omezování. Ale jak bylo v úvodu poznamenáno, již samotné názory na pojetí kriminality nejsou jednotné a stále se stávají předmětem mnohých diskusí. Vždyť samotný pojem kriminality, jak správně poznamenává vedoucí autorského kolektivu prof. Jelínek, není obecně a jednoznačně vymezen, když zdůrazňuje skutečnost, že jsou zde dvě skupiny pojetí – legální, tedy juristické pojetí anebo její sociologické pojetí.

Práce, která je velice cenná pro vysokou úroveň odborného zpracování jednotlivých témat a dále pro možnost jejího společenského užití či poslání, může být tedy oprávněně označována buď jako monografie nebo jako učebnice. V rámci recenze je označena, v souladu s některými hodnotitelskými trendy, jako odborná kniha. Ať již dáme práci jakékoliv označení či název, jde o publikaci velice kvalitní a nepochybně přispěje svým obsahem nejen studentům (a to nejen studentům práv, ale i sociologie, pedagogiky a jiných oborů) při studiu této vědní a pedagogické disciplíny, ale určitě může mít svůj význam také pro širší odbornou veřejnost, protože bez základních kriminologických poznatků se dnes neobejde žádný advokát poskytující právní služby v oblasti trestního práva. O policistech, státních zástupcích, soudcích, pracovnících Probační a mediační služby a dalších profesích ani nehovořím. Může být ovšem významným zdrojem poznání také pro zvídavou laickou veřejnost, pro kterou může být inspirující podrobně zpracovaná kapitola o kriminologických teoriích a kriminologických školách. Ta ukazuje plasticky cestu, kterou kriminologie prošla od pojímání kriminologie jako součásti sociologie po koncipování kriminologie jako samostatné společenské vědy.

Vzhledem k tomu, že recenzovaná práce obsahuje skutečně velké množství pramenů, ze kterých autoři čerpali, může přinést zároveň jako celek, nebo i ve svých částech, významnou pomoc jak specialistům, kteří se této problematice věnují, tak také praktikům, kteří jejím prostřednictvím mohou získat nové, či rozšířit své již stávající znalosti v této společenskovědní oblasti.

doc. JUDr. Eduard Bruna, Ph.D. – autor je advokátem a děkanem FPSS Vysoké školy finanční a správní
v Praze