ÚS k určení místní příslušnosti soudu rozhodujícího o vazbě mladistvých

Dne 27. července 2021 zveřejnil Ústavní soud svůj nález IV. ÚS 677/21, podle něhož platí, že neupravuje-li zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, jako lex specialis (srov. jeho § 1 odst. 3) odlišně místní příslušnost soudu rozhodujícího o vazbě mladistvých, je ústavně konformním postupem podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod její určení podle § 26 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k § 37 zákona o soudnictví ve věcech mládeže.

 

Obvodní soud pro Prahu 4 vzal stěžovatele (jako mladistvého obviněného) do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného provinění loupeže a zvlášť závažného provinění těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu a proviněním výtržnictví. Uvedených provinění se podle usnesení o zahájení trestního stíhání dopustil – stručně řečeno – tak, že v přesně nezjištěné době (nejspíše dne 29. 10. 2020) pomocí fyzického násilí a hrozbou užití nože odebral poškozenému ledvinku a zimní bundu a dále dne 20. 11. 2020 po předchozí domluvě s dalším obviněným ve snaze vyřešit spor o dívku na veřejnosti poškozeného brutálně fyzicky napadl (kopáním do hlavy a obličeje), přičemž jen shodou okolností nedošlo k závažnému poranění lebky a mozku.

Na základě spisového materiálu a vyslechnutí stěžovatele dospěl Obvodní soud pro Prahu 4 k závěru, že v dané věci byly dány důvody pro vzetí stěžovatele do vazby. Trestní stíhání bylo podle soudu vedeno důvodně, neboť v dané fázi bylo podloženo dostatečnými důkazy. Tzv. koluzní vazba byla podle soudu odůvodněná povahou stěžovatelova jednání (i v dalších trestních řízeních) a jeho snahou ovlivňovat ostatní a nutit je do určitých úkonů. Spolu s jeho agresivními sklony byla podle soudu dána obava, že by mohl ovlivňovat nejen poškozeného, ale i ostatní osoby. U stěžovatele byl pak rovněž dán důvod pro tzv. předstižnou vazbu, neboť ani předchozí trestní řízení nikterak nezměnila jeho chování. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze zamítl.

Stěžovatel namítá, že podle § 37 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, koná řízení ten soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Toto ustanovení platí pro celé trestní řízení, tedy i přípravnou fázi. I kdyby se však postupovalo podle § 26 odst. 1 trestního řádu, byl by i tak zákonným soudem Okresní soud Praha-východ, neboť podle pokynu obecné povahy Nejvyššího státního zastupitelství č. 7/2009 je místně příslušným státním zastupitelstvím to, v jehož obvodu mladistvý bydlí, což je Okresní státní zastupitelství Praha-východ, a nikoliv Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4. Tuto skutečnost musí soudy zkoumat z úřední povinnosti. Příslušnost soudu v místě bydliště obviněného je zásadní pro správné vyhodnocení jeho poměrů (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016 sp. zn. 8 Td 66/2016 a ze dne 24. 1. 2018 sp. zn. 8 Td 4/2018).

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť se domníval, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na zákonného soudce.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, spisu obvodního soudu a vyjádření účastníků řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud je toho názoru, že systematický výklad relevantních procesních předpisů vede k závěru, že pro určení místní příslušnosti soudu rozhodujícího o vazbě mladistvých je třeba postupovat podle § 26 trestního řádu, který uvádí, že „k provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh“. K totožnému závěru dospěla i odborná literatura.

Podle § 26 trestního řádu je příslušnost soudu v této fázi trestního řízení odvozena od činnosti státního zastupitelství. Příslušnost státního zástupce je určena podzákonnými právními předpisy, konkrétně v § 12 odst. 1 jednacího řádu státního zastupitelství, který stanoví, že „k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním je příslušný státní zástupce přidělený ke státnímu zastupitelství, které působí při soudu, jenž by byl příslušný konat ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni, pokud tato vyhláška nestanoví jinak (…)“. Místně příslušný státní zástupce je tedy v případech mladistvých určen podle bydliště obviněného v souladu s § 37 zákona o soudnictví ve věcech mládeže.

Příslušnost soudu v přípravném řízení ve věci mladistvého nelze dovozovat bezprostředně z ust. § 37 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který stanoví, že „řízení koná soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje“.

Za soud obecně příslušný k rozhodování v přípravném řízení ve věci mladistvého je třeba podle Ústavního soudu považovat na základě § 26 trestního řádu toliko ten, v jehož obvodu obviněný bydlí, případně tam pracuje nebo se zdržuje (s přihlédnutím k východiskům v § 37 zákona o soudnictví ve věcech mládeže).

V posuzované věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 4, ačkoliv stěžovatel bydlí v obvodu Okresního soudu Praha-východ. Na tuto skutečnost (nepřímo) upozornilo ve svém návrhu na vzetí do vazby obvodní státní zastupitelství, v němž uvedlo, že si je vědomo, že příslušným státním zastupitelstvím k vykonávání dozoru bude příslušné okresní státní zastupitelství. Nicméně v časové lhůtě (48 hodin) nebylo podle něj možné věc postoupit. Vzhledem k tomu podalo v souladu s § 12 odst. 3 jednacího řádu státního zastupitelství návrh na vzetí do vazby obvodnímu soudu jako úkon, který nesnese odkladu. Obvodní soud, aniž by tuto skutečnost v napadeném rozhodnutí zmínil a aby se s ní vypořádal, o podaném návrhu rozhodl.

Po zvážení skutkových okolností posuzované věci dospěl Ústavní soud k závěru, že v posuzované věci nebyly splněny ústavní podmínky pro rozhodování jiného než obecně příslušného soudu, jak je stanoven podle § 37 zákona o soudnictví ve věcech mládeže.

Obvodní státní zastupitelství označilo svůj postup za postup v časové tísni, jak mu to v takové situaci v zájmu dosažení účelu trestního řízení umožňuje § 12 odst. 3 jednacího řádu státního zastupitelství.

V obecné rovině podle Ústavního soudu nelze vyloučit, že by podání návrhu na vzetí obviněného do vazby patřilo mezi úkony podle § 12 odst. 3 jednacího řádu státního zastupitelství, a to tím spíše u projednávání protiprávních činů (§ 1 odst. 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeže), které jsou předmětem stěžovatelovy trestní věci. Takový postup by však měl být zcela výjimečný, a tímto způsobem je třeba hodnotit i rozhodné okolnosti pro jeho uplatnění. Takový neodkladný úkon obecně nepříslušného státního zastupitelství, který vede v uvalení vazby, lze považovat za ústavně konformní výjimečně pouze v případech, v nichž by ani při nejvyšším úsilí, jaké lze od orgánů činných v trestním řízení rozumně vyžadovat, nebylo možné postoupit včas věc příslušnému státnímu zastupitelství; obvyklé obtíže (např. administrativní povahy nebo předchozí vadný postup) nemohou odůvodnit užití této ústavně konformní výjimky z obecného postupu odůvodnit.

Takové výjimečné okolnosti Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Ústavní soud dospěl k závěru, že obvodní státní zastupitelství podalo návrh na vzetí stěžovatele do vazby místně nepříslušnému soudu. Pakliže soud takovému návrhu vyhověl, porušil tím stěžovatelovo právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Toto porušení je pak prohloubeno i tím, že se obvodní soud (ani městský soud) touto skutečností vůbec nezabýval, ač na ni byl státním zastupitelstvím výslovně upozorněn.

Právní věta:

I. Neupravuje-li zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, jako lex specialis(srov. jeho § 1 odst. 3) odlišně místní příslušnost soudu rozhodujícího o vazbě mladistvých, je ústavně konformním postupem podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod její určení podle § 26 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k § 37 zákona o soudnictví ve věcech mládeže [srov. k tomu nález ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14 (N 68/81 SbNU 181; 201/2016 Sb.)].

II. Podání návrhu na vzetí do vazby může být úkonem trestního řízení podle § 12 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli jednacího řádu státního zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Takový neodkladný úkon obecně nepříslušného státního zastupitelství, který vede k uvalení vazby, lze považovat za ústavně konformní výjimečně pouze v případech, v nichž by ani při nejvyšším úsilí, jaké lze od orgánů činných v trestním řízení rozumně vyžadovat, nebylo možné postoupit včas věc příslušnému státnímu zastupitelství; obvyklé obtíže (např. administrativní povahy nebo spočívající v předchozích chybných krocích) nemohou užití této ústavně konformní výjimky z obecného postupu odůvodnit.

IV. senát Ústavního soudu vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť jimi bylo porušeno stěžovatelovo právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

 

K výroku a odůvodnění nálezu uplatnil odlišné stanovisko soudce prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.

 

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 677/21 včetně disentu je dostupný ZDE.

 

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com

 

Go to TOP