Obecné soudy mají povinnost informovat o platnosti elektronického podpisu
Ústavní soud zveřejnil nález sp. zn. II. ÚS 671/21 z 28. června 2021, podle kterého platí, že povinností soudu, jako veřejnoprávního původce, je informovat odesílatele rovněž o výsledku ověření platnosti uznávaného elektronického podpisu. To je třeba vztáhnout i na případy, v nichž probíhá automatické ověřování a platnost elektronického podpisu nelze automaticky ověřit. O této skutečnosti je třeba informovat odesílatele na jeho e-mailovou adresu, je-li obsažena v odeslaném dokumentu. Nesplní-li obecný soud povinnost informovat odesílatele o tom, že podání, jímž se navrhovatel domáhá soudní ochrany, je opatřeno elektronickým podpisem, jehož platnost nelze automaticky ověřit, porušuje jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Dne 30. 12 2020 podal stěžovatel prostřednictvím svého advokáta návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen EPR) pomocí formuláře zveřejněného Ministerstvem spravedlnosti. Na návrhu se nachází elektronický podpis stěžovatelova advokáta, jehož platnost je mezi stěžovatelem a okresním soudem sporná. Tohoto dne stěžovatel obdržel automaticky generované e-mailové potvrzení o doručení podání. Uvádí se v něm mimo jiné, že stěžovatelovo podání bylo doručeno v 15:21:30 a že bude „provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby“. Dle záznamu o ověření podání obsaženého ve spisu proběhlo automatické ověření v 15:23:47. Platnost podpisu stěžovatelova advokáta ovšem nebylo možné automaticky určit a bylo třeba jeho ruční ověření. Ještě téhož dne stěžovatel obdržel i automaticky generované e-mailové potvrzení o předání podání k dalšímu zpracování. Dle tohoto potvrzení bylo stěžovatelovo podání „doručené dne 30. 12. 2020 v 15:21:30 a ověřené dne 30. 12. 2020 v 15:23:47“ předáno ke zpracování v 15:28:47 a byla mu přiřazena spisová značka. Dne 18. 1. 2021 zaslal Okresní soud v Děčíně jednající vyšší soudní úřednicí stěžovateli sdělení, že k jeho návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebude přihlížet, neboť návrh není podepsán uznávaným elektronickým podpisem.
Ústavní soud z návrhu na vydání EPR v podobě, v níž je obsažen ve spisu okresního soudu, zjistil, že k tomuto návrhu byl připojen elektronický podpis stěžovatelova advokáta založený na kvalifikovaném certifikátu. Tento podpis ovšem není platný, neboť dokument byl po podpisu změněn či poškozen.
Podle stěžovatele bylo postupem Okresního soudu v Děčíně porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel navrhuje uložit okresnímu soudu, aby k návrhu na vydání EPR přihlížel a považoval jej za podání, jímž bylo zahájeno soudní řízení.
Stěžovatel uvedl, že jeho advokát platně podepsal návrh na vydání EPR uznávaným elektronickým podpisem, konkrétně zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu. Návrh po připojení podpisu nijak neměnil, ostatně to formulář k podání návrhu zveřejňovaný Ministerstvem spravedlnosti ani neumožňuje. Ihned po podpisu byl tedy návrh odeslán a případné změny v návrhu nemohl provést stěžovatel či jeho advokát. Jakékoliv změny či poškození návrhu při jeho zpracování proto nemohou jít k tíži stěžovatele.
Stěžovatel uvedl, že jeho advokát platně podepsal návrh na vydání EPR uznávaným elektronickým podpisem, konkrétně zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu. Návrh po připojení podpisu nijak neměnil, ostatně to formulář k podání návrhu zveřejňovaný Ministerstvem spravedlnosti ani neumožňuje. Ihned po podpisu byl tedy návrh odeslán a případné změny v návrhu nemohl provést stěžovatel či jeho advokát. Jakékoliv změny či poškození návrhu při jeho zpracování proto nemohou jít k tíži stěžovatele.
Dále stěžovatel argumentoval, že Okresní soud v Děčíně měl dle § 4 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 259/2012 Sb. ověřit platnost uznávaného elektronického podpisu a dle § 4 odst. 8 této vyhlášky sdělit stěžovateli na e-mailovou adresu výsledek tohoto ověření. V den podání návrhu byl stěžovatel e-mailem nejprve informován o tom, že bude provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č. 259/2012 Sb., a ve druhé e-mailové zprávě o tom, že jeho podání bylo „ověřeno“ a předáno k dalšímu zpracování. Stěžovatel z těchto zpráv dovodil, že k ověření došlo a připojený podpis byl vyhodnocen jako platný. Jeho důvěru v akty veřejné moci nicméně následně narušil okresní soud, který podpis označil za neplatný a rozhodl se k návrhu nepřihlížet.
Ústavní soud si dle § 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyžádal od Ministerstva spravedlnosti vyjádření k věci, a to včetně odpovědi na otázku, zda je navrhovatel informován v případě, že u jeho návrhu nelze vyhodnotit platnost podpisu automaticky. Ministerstvo spravedlnosti ve svém vyjádření uvedlo, že navrhovatelé nejsou o této skutečnosti informováni.
…
V nálezu sp. zn. I.ÚS 2963/17 ze dne 16. 1. 2018 (N 7/88 SbNU 95), bodě 21, Ústavní soud vyložil, že v souvislosti s podáními učiněnými elektronicky je třeba zohledňovat i úpravu obsaženou mimo jiné v zákoně č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášce o podrobnostech výkonu spisové služby.
Obecný soud, který přijme dokument v elektronické podobě, proto jako tzv. veřejnoprávní původce [§ 3 odst. 1 písm. a) zákona o archivnictví] má mimo jiné povinnost dle § 4 odst. 5 písm. a) vyhlášky o podrobnostech výkonu spisové služby ověřit platnost uznávaného elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis, na kterém je uznávaný elektronický podpis založen. Dle § 4 odst. 8 vyhlášky o podrobnostech výkonu spisové služby je pak jeho povinností i na základě výsledku tohoto ověření potvrdit odesílateli, že dokument byl doručen a splňuje podmínky pro další zpracování, a to na adresu elektronické pošty odesílatele, pokud ji lze z dokumentu zjistit. Jinak vyjádřeno, povinností soudu jako veřejnoprávního původce je informovat odesílatel na jeho e-mailovou adresu rovněž o výsledku ověření platnosti uznávaného elektronického podpisu (srov. obdobně citovaný nález sp. zn. I. ÚS 2963/17, body 23–25). To je třeba vztáhnout i na případy, v nichž probíhá automatické ověřování a platnost elektronického podpisu nelze automaticky ověřit. O této skutečnosti je třeba informovat odesílatele na jeho e-mailovou adresu, je-li obsažena v odeslaném dokumentu. V případě návrhů na zahájení řízení je tak zajištěno, že si navrhovatel bude vědom rizika spojeného s tím, že elektronický podpis bude vyhodnocen jako neplatný a k návrhu nebude přihlíženo, a umožní mu podniknout kroky k tomu, aby se domohl soudní ochrany.
Nesplní-li obecný soud povinnost informovat odesílatele o tom, že podání, jímž se navrhovatel domáhá soudní ochrany, je opatřeno elektronickým podpisem, jehož platnost nelze automaticky ověřit, porušuje jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
V posuzovaném případě proběhlo v den podání návrhu na vydání EPR automatické ověření platnosti elektronického podpisu, během něhož bylo zjištěno, že platnost podpisu nelze automaticky ověřit. Stěžovatel ovšem nebyl o této skutečnosti informován, naopak mu byla zaslána automaticky generovaná e-mailová zpráva, podle níž bylo jeho podání „ověřeno“ a předáno k dalšímu zpracování. Okresní soud tedy nedostál povinnosti informovat stěžovatele o výsledku ověření platnosti elektronického podpisu dle § 4 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 8 vyhlášky o podrobnostech výkonu spisové služby. Jím poskytnuté informace měly zavádějící charakter, neboť e-mailová zpráva obsahující sdělení, že podání bylo ověřeno, vyvolávala zdání, že podpis v ní obsažený byl vyhodnocen jako platný. Stěžovatel se na základě toto sdělení mohl legitimně domnívat, že jeho návrh na vydání EPR byl řádně podepsán.
Okresní soud tedy nesplnil svou právní povinnost informovat stěžovatele o výsledku ověření platnosti elektronického podpisu a poskytl mu zavádějící informace. Následně dovodil, že k jeho návrhu na vydání EPR se pro absenci platného uznávaného elektronického podpisu nepřihlíží.
Ústavní soud proto shledal, že postupem okresního soudu spočívajícím v nepřihlížení k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž stěžovatel byl řádně informován o výsledku ověření platnosti elektronického podpisu, bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud z výše uvedených důvodů vyhověl ústavní stížnosti, zakázal okresnímu soudu pokračovat v porušování základního práva stěžovatele a přikázal mu obnovit stav před jeho porušením.
Celé znění nálezu ÚS sp. zn. II.ÚS 671/21 naleznete ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com