Advokátní sněm nás čeká ani ne za sto dní. Oproti minulým volbám kandiduje, především do představenstva, rekordní počet kandidátů v rámci čtyř platforem. Prostřednictvím médií, sociálních sítí, blogů, vlogů, moderovaných diskusí i osobních setkání probíhá předvolební kampaň. A každá předvolební kampaň má svá témata, které mají voliče zaujmout.

Mezi tématy voleb jsou vždy volební trháky i volební propadáky. Z dosavadního průběhu předvolebních diskusí lze usuzovat, že nosnými tématy letošních voleb je zavedení elektronické volby orgánů České advokátní komory, zrychlení digitalizace, otevření Komory dovnitř i vně stavu, poskytování více služeb advokátkám i advokátům. Vedle uvedeného se hovoří o zlepšení vzdělávání, otázkách skloubení výkonu advokacie se starostí o rodinu či blízké.

Uvedená témata lze podepsat a ať již volba dopadne jakkoliv, budou nepochybně tvořit agendu nově zvoleného představenstva.

Témata, která prozatím nejsou dostatečně ozvučena patrně proto, že je lze nalézt pouze u části kandidujících uskupení, jsou otázky ochrany nezávislosti advokacie a její samosprávy. Důvody, proč uvedená téma prozatím nerezonují kampaní, lze patrně hledat ve skutečnosti, že z hlediska kandidátů se jedná o notoriety, o kterých není třeba vést diskusi, natož pak předvolební střet.

Domnívám se však, že opak je pravdou. Ilustrujícím příkladem je právě ochrana zákonné mlčenlivosti advokáta. Ambicí této úvahy není detailní právní analýza institutu advokátní mlčenlivosti, nýbrž prosté shrnutí faktického stavu, ve kterém se tento institut představující nesporně pilíř právního státu v České republice nachází.

Právní úprava advokátní mlčenlivosti, tedy ochrana klientských dat a informací, které advokát v souvislosti s poskytováním právní služby získá a disponuje jimi, je nedostatečná, pokulhávající za vyspělými právními státy, a navíc pod neustálým tlakem ze strany státu, resp. některých politických uskupení. Právní instituty, kterými je realizována, jsou, zjednodušeně řečeno, pouze tři. Právo odepřít výpověď, resp. povinnost poskytovat informace, o kterých se advokát dozvěděl v souvislosti s poskytováním právní služby třetím osobám, výlučně po zproštění mlčenlivosti klientem. Dále speciální úprava domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, ve kterých vykonává advokát advokacii, a konečně ochrana důvěrné komunikace obhájce a obviněného. Tím je institut mlčenlivosti advokáta de facto vyčerpán.

Uvedená úprava je v porovnání se silnými právními státy zcela nedostatečná. V České republice zcela absentuje ochrana tzv. „legal professional privilige“ tedy ochrana komunikace advokáta a klienta i v netrestních věcech. Bohužel ochrana komunikace advokáta s klientem není chráněna ani v trestním řízení. Ochrany požívá výlučně komunikace obhájce a obviněného. Takto úzce vymezené pole ochrany je však zcela nedostatečné. V praxi tak není chráněna komunikace podezřelého a jeho právního zástupce, komunikace dvou obhájců obviněných v jedné trestní věci, komunikace obhájce a třetích osob, např. příbuzných obviněného či obžalovaného, které mají identická práva jako obžalovaný, např. podat odvolání ve prospěch apod. Laicky řečeno, zákonná ochrana je děravá jako řešeto. Paradoxně chráněna nejsou ani klientská data uložená u advokátů. V poslední době lze zaznamenat případy obcházení trestního řádu tím, že advokáti jsou nuceni bez jakékoliv zákonné ochrany vydávat orgánům činným v trestním řízení klientská data na základě výzvy k vydání věci, např. elektroniky, kterou advokát užívá k výkonu své profese.

Ke shora uvedeným legislativním nedostatkům lze pouze přičíst snahu nejméně tří kandidujících politických stran či hnutí, které útočí na reálně neexistující problémy týkající se rozhodování soudů při nahrazování souhlasu soudu při vydávání klientských dat získaných v rámci prohlídek u advokátů.

Sečteno podtrženo, téma advokátní mlčenlivosti, která nepředstavuje privilegium advokátů, nýbrž pro právní stát nezbytnou notorietu, je aktuálnější než kdykoliv dříve. Pouze reálná ochrana důvěrného vztahu advokáta a jeho klienta může zajistit řádné, úplně a zákonné poskytování právní služby a ochranu oprávněných zájmů klienta. Právní řád na tomto poli trpí významným deficitem a reálně hrozí, že namísto jeho nápravy dojde k jeho prohloubení. Nové vedení advokátní komory musí činit veškeré kroky, které omezení mlčenlivosti advokátů zabrání, a naopak posunou Českou republiku jako právní stát na roveň vyspělých demokracií. Snad se tedy i téma advokátní mlčenlivosti stane jedním z nosných témat předvolební kampaně před nadcházejícím sněmem.

Mgr. Lukáš Trojan, advokát, člen Kontrolní rady ČAK, člen uskupení Kandidátka 21 a platformy Moderní advokacie