Důvěrnost vztahu mezi advokátem a klientem tvoří podstatu právního státu. Jde o nejcennější hodnotu, jež byla svěřena advokacii před více než 150 lety. V posledních letech čelí advokacie, advokáti i celá veřejnost opakovaným snahám o její omezení. Moderní advokacie bude mlčenlivost nekompromisně chránit bez ohledu na to, zda jde o oblast politickou, občanskou, podnikatelskou nebo trestněprávní.

Zákon o advokacii (§21) ukládá advokátům povinnost mlčenlivosti. Advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Ústavní soud opakovaně vyjádřil názor, že považuje povinnost mlčenlivosti za jednu z významných součástí garancí ústavně zaručených základních lidských práv na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny a na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny, která si vyžaduje zvláštní ochranu. Představuje totiž jeden z nosných pilířů, na nichž je vystavěn vztah důvěrnosti mezi advokátem a jeho klientem. Význam důvěrnosti tohoto vztahu v demokratickém a právním státě je zcela kardinální, neboť vytváří nutný předpoklad pro skutečné naplnění práva na kvalifikovanou právní pomoc v každém konkrétním příkladu.

Jak je však zjevné ze samotného textu zákona o advokacii, tak z rozhodnutí Ústavního soudu, povinnost mlčenlivosti je povinností advokáta, která je jen jedním z pilířů, na nichž je vystavěn vztah důvěrnosti mezi advokátem a jeho klientem. V celé řadě zemí existuje právní úprava advokátního tajemství (tzv. institut „attorney-client privilege“). Tento institut chrání klienta tím, že znemožňuje bez jeho souhlasu využít obsah komunikace mezi ním a advokátem. Díky tomu je klient chráněn nejen ze strany advokáta, jenž je vázán povinností mlčenlivosti, ale rovněž ze strany třetích osob, včetně orgánů veřejné moci, které bez souhlasu klienta nemohou použít informace tvořící součást komunikace mezi klientem a jeho advokátem. Podstatou je právo klienta na zachování důvěrného vztahu mezi ním a jeho advokátem, nikoli pouhá povinnost advokáta. Jde tak o institut, který má výrazné hmotněprávní i procesní důsledky a překračuje rámec povinnosti mlčenlivosti, jak je upravena v § 21 zákona o advokacii. Jeho fragmentárním projevem v českém právním řádu je zákaz provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným dle § 88 trestního řádu a zvláštní režim provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta dle § 85b trestního řádu.

Jakákoli další úprava chybí, ať již ve vztahu k odposlechům mezi advokátem a klientem mimo rámec komunikace obhájce s obviněným, ale i ve vztahu k celé řadě dalších situací, přičemž nejde jen o problematiku odposlechů, ale všech informací sdělovaných klientem advokátovi či naopak.

Kandidáti Moderní advokáti se neptají, co může Komora udělat pro ně, ale co oni mohou udělat pro advokacii! Z výše uvedených důvodů chceme prosazovat prohloubení právní úpravy ochrany důvěrnosti vztahu mezi klientem a advokátem.

JUDr. Robert Němec, LL.M., advokát, stávající místopředseda představenstva ČAK, člen uskupení Kandidátka 21 a platformy Moderní advokacie