Kolem digitalizace agend České advokátní komory je hodně řečí a hodně povyku. Tedy především teď, před sněmem. Zdá se, jako by tato otázka byla jediným problémem české advokacie, což rozhodně není. Bohužel, navíc je tato problematika podávána velmi zjednodušeně a účelově.

Především se objevuje tvrzení, že Česká advokátní komora se on-line volbám brání proto, že se obává, že místo hrstky příznivců současného vedení by se on-line voleb zúčastnilo o několik tisíc oprávněných voličů více, a byl by zvolen někdo úplně jiný. To je tvrzení velmi pochybné. Ukazují to například výsledky on-line voleb na Slovensku, kde se sice hybridních voleb účastnilo nepatrně více voličů, procentem to však odpovídalo spíše celkovému nárůstu advokátů v SAK, protože i v konečném součtu šlo o méně než 20 % oprávněných voličů. Nasvědčuje to tedy spíše tomu, že ta část advokátní komunity, která se stavovského života (včetně voleb) programově neúčastní, se hodlá neúčastnit i distančně.

Vedení České advokátní komory se větší digitalizaci a zavedení on-line voleb nijak nebrání a ani nikdy nebránilo. Pouze poukázalo na to, že bez změny příslušného zákona to nejde a snaha překlenout právní úpravu nějakým tvůrčím výkladem, by byla – s ohledem na fakt, že žaloba na neplatnost voleb konaných v rozporu se zákonem by byla pravděpodobně úspěšná – přinejmenším nezodpovědná.

Druhým faktorem je to, že o zásadních otázkách advokacie (a k nim změna způsobu voleb určitě patří) má rozhodovat sněm jako nejvyšší orgán České advokátní komory, a nikoliv jakákoliv skupina advokátů, jiný orgán ČAK nebo dokonce neadvokátní veřejnost na sociálních sítích. Tvrzení o tom, kolik procent advokátů si přeje to, či ono, je velice neprůkazná a bude záležet na tom, s kým zrovna budete mluvit a s kým se dotyčný stýká. Takže pokud má představenstvo zahájit jednání s Ministerstvem spravedlnosti, poslanci a senátory, aby se pokusili zákon změnit, mělo by mít k takovému jednání opravdu silný mandát, který představuje usnesení sněmu. A je samozřejmě otázkou, jestli by tuto energii nemělo věnovat raději pokračování dalších nekonečných jednání o narovnání advokátního tarifu, který nejenže nebyl za posledních dvacet let valorizován, ale je stále ještě zatížen tzv. „povodňovou daní“.

Já osobně jsem přesvědčen, že otázka on-line nebo hybridních voleb stojí tak, že není pochyb, že bude zavedena a podle mě již na budoucím sněmu. Vždy jsem použití informačních technologií jednoznačně preferoval. Otázka tedy není zda, ale kdy a hlavně jak.  A samozřejmě bude nutné vyřešit řadu otázek. Jak legislativních, tak samozřejmě i finančních. Nebavíme se o jednoduché aplikaci na smartphone, ale o systému, který musí vydržet až tisíce souběžných připojení a musí být přiměřeně jištěn proti selhání a přetížení. Čím spolehlivější zajištění, tím nákladnější systém – u některých klíčových systémů se bezpečnost vůči přetížení a selhání zajišťuje zdvojením celého systému. Předpokládám, že bude třeba vyřešit i otázku odpovědnosti za dostupnost systému – riziko, že se připojení, a tudíž realizace volby nepodaří, by neměla být na voliči. Nelze ale také činit ČAK odpovědnou za všechny nepředvídané okolnosti, které souvisejí s dálkovým připojením. Musí být vyřešena otázka tajnosti voleb – pokud existuje alespoň jedna osoba (například administrátor) který může spojit jméno a určitý hlas, je to důvod, proč tajnost voleb zpochybnit. Dále – má si ČAK celý systém pořídit, nebo se svěřit externímu poskytovateli? Kdo má pohotově jednoduché odpovědi na tyto otázky, moc toho o problematice neví. Ale digitálních proroků je plný internet.

Třetím faktorem je požadavek, aby digitalizace agend ČAK probíhala efektivně, bezpečně a úsporně. Těm, kteří kritizují pomalost digitalizace ČAK ve srovnání s „bleskurychlým“ neomylným a hospodárným státem, bych rád poukázal na to, že stát se – zejména v oblasti justice – nemá zase příliš čím chlubit. Dvacetiletá historie přípravy e-spisu, kdy výsledkem je to, že nahlížet lze dnes jen osobně a do papírového spisu, není nic, čím by se ČAK měla inspirovat. Navíc finanční zdroje státu a ČAK se poněkud liší, bohužel v neprospěch ČAK.

Digitální populismus je samozřejmě velice „in“. Zdá se, jako by cokoliv, co je učiněno digitálně, je správně a vše, co je učiněno jinak, je zavrženíhodné. Rád bych ale připomenul, že není tak důležité, jak volba probíhá, ale kdo je zvolen a že digitalizovaná blbost zůstává blbostí.

JUDr. Martin MAISNER, PhD., MCIArb, advokát a nezávislý rozhodce, stávající člen představenstva ČAK, člen uskupení Kandidátka 21 a platformy Moderní advokacie