Soudní dvůr EU zveřejnil dne 7. července rozsudek ve věci T-668/19 Ardagh Metal Beverage Holdings vs. EUIPO, v němž se Tribunál poprvé vyjádřil k zápisu zvukové ochranné známky předložené ve zvukovém formátu. Podle rozhodnutí Tribunálu zvuk, který vzniká při otevření nápojové plechovky, následovaný tichem a šuměním, nemůže být zapsán jako ochranná známka pro různé nápoje a kovové obaly pro přepravu a skladování, jelikož nemá rozlišovací způsobilost.

Společnost Ardagh Metal Beverage Holdings GmbH & Co. KG podala u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku zvukového označení jako ochranné známky Evropské unie. Toto označení předložené prostřednictvím zvukového souboru připomíná zvuk, který vzniká při otevření nápojové plechovky, následovaný tichem trvajícím po dobu přibližně jedné sekundy a šuměním po dobu přibližně devíti sekund. Zápis byl požadován pro různé nápoje, jakož i kovové obaly pro přepravu a skladování.

EUIPO tuto přihlášku k zápisu zamítl z důvodu, že přihlášená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost

Tribunál ve svém rozsudku žalobu společnosti Ardagh Metal Beverage Holdings zamítl a poprvé se vyjádřil k zápisu zvukové ochranné známky předložené ve zvukovém formátu. Tribunál poskytl upřesnění týkající se kritérií pro posouzení rozlišovací způsobilosti zvukových ochranných známek a vnímání těchto ochranných známek spotřebiteli obecně.

Závěry Tribunálu

Tribunál nejprve připomíná, že kritéria pro posouzení rozlišovací způsobilosti¹ zvukových ochranných známek se neliší od kritérií použitelných na jiné kategorie ochranných známek a zvukové označení musí mít určitou rezonanci, která cílovému spotřebiteli umožní vnímat jej a považovat jej za ochrannou známku, a nikoli za prvek funkční povahy či za indikátor bez inherentních vlastností². Spotřebitel dotčených výrobků nebo služeb tak musí mít možnost vytvořit si na základě pouhého vnímání ochranné známky, aniž by byla kombinována s jinými prvky, jako jsou zejména slovní nebo obrazové prvky, případně i jiná ochranná známka, spojitost s jejich obchodním původem.

Dále Tribunál v rozsahu, v němž EUIPO použil per analogiam judikaturu³, podle níž pouze ochranná známka, která se podstatným způsobem odlišuje od normy nebo od zvyklostí daného odvětví, nepostrádá rozlišovací způsobilost, zdůrazňuje, že tato judikatura byla rozvinuta ve vztahu k trojrozměrným ochranným známkám sestávajícím z tvaru samotného výrobku nebo jeho obalu, přičemž ve vztahu k tomuto tvaru existuje norma nebo zvyklosti daného odvětví. V takovém případě přitom dotyčný spotřebitel, který je navyklý setkávat se s tvarem nebo tvary odpovídajícími normě nebo zvyklostem daného odvětví, nebude trojrozměrnou ochrannou známku vnímat jako údaj o obchodním původu výrobků, je-li její tvar totožný s obvyklým tvarem nebo tvary daných výrobků, nebo je tomuto tvaru nebo tvarům podobný. Tribunál dodává, že tato judikatura nestanoví nová kritéria pro posouzení rozlišovací způsobilosti ochranné známky, ale pouze upřesňuje, že v rámci použití těchto kritérií není vnímání ze strany průměrného spotřebitele nutně stejné v případě trojrozměrné ochranné známky jako v případě slovní, obrazové nebo zvukové ochranné známky spočívající v označení nezávislém na vzhledu nebo tvaru výrobků. V důsledku toho Tribunál rozhodl, že uvedenou judikaturu týkající se trojrozměrných ochranných známek nelze v zásadě použít na zvukové ochranné známky. Nicméně, i když EUIPO použil tuto judikaturu nesprávně, Tribunál konstatuje, že toto pochybení nemůže zpochybnit úvahy uvedené v napadeném rozhodnutí, které je založeno také na jiném důvodu.

Pokud jde o tento další důvod, vycházející z toho, že relevantní veřejnost vnímá přihlášenou ochrannou známku jako funkční prvek dotčených výrobků, Tribunál poznamenává, že na jedné straně bude zvuk vznikající při otevření plechovky s ohledem na druh výrobků skutečně považován za čistě technický a funkční prvek. Otevření plechovky nebo láhve je totiž vlastní určitému technickému řešení spojenému s nakládáním s nápoji za účelem jejich konzumace, takový zvuk nebude tudíž vnímán jako údaj o obchodním původu těchto výrobků. Na druhé straně si relevantní veřejnost okamžitě spojí zvuk šumění bublinek s nápoji. Mimoto Tribunál uvádí, že zvukové prvky a ticho trvající po dobu přibližně jedné sekundy nemají, posuzované jako celek, žádnou inherentní vlastnost, jež by jim umožnila, aby je tato veřejnost vnímala jako údaj o obchodním původu výrobků. Tyto prvky nejsou dostatečně výrazné k tomu, aby se odlišovaly od srovnatelných zvuků v oblasti nápojů. Tribunál tedy potvrzuje závěry EUIPO, pokud jde o nedostatek rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky.

Nakonec Tribunál odmítá konstatování EUIPO, podle něhož je na trzích s nápoji a jejich obaly neobvyklé uvádět obchodní původ výrobku pouze pomocí zvuků z důvodu, že tyto výrobky nevydávají žádné zvuky až do okamžiku jejich konzumace. Tribunál uvádí, že většina výrobků totiž sama o sobě nevydává zvuky a zvuk vydávají až v okamžiku konzumace. Pouhá skutečnost, že se zvuk může rozeznít až při konzumaci, tedy neznamená, že užívání zvuků pro uvádění obchodního původu výrobku na určitém trhu je ještě neobvyklé. Tribunál nicméně vysvětluje, že případné pochybení EUIPO v tomto ohledu nevede ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť nemělo rozhodující vliv na výrok tohoto rozhodnutí.

Úplné znění rozsudku je zveřejňováno na curia.europa.eu v den vyhlášení.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com

¹ Ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, str. 1).

² Rozsudek ze dne 13. září 2016, Globo Comunicação e Participações vs. EUIPO (Zvuková ochranná známka) (T-408/15, EU:T:2016:468, body 41 a 45).

³ Zejména viz rozsudek ze dne 7. října 2004, Mag Instrument vs. OHIM (C-136/02 P, EU:C:2004:592, bod 31).