Advokát SD EU k nepřímé diskriminaci na základě státní příslušnosti

Soudní dvůr SD zveřejnil dne 24. června stanovisko generálního advokáta Jeana Richarda de la Tourve věci C-709/20 The Department for Communities in Northern Ireland, podle něhož odmítnutí dávek sociální pomoci, pokud je systematické a vychází z povahy zákonného nároku a práva na pobyt v hostitelském členském státě, i když je odůvodněno zájmem o ochranu finanční rovnováhy státu systému finanční pomoci, překračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto zájmu.

 

Dne 4. června 2020 bylo paní CG, nizozemské a chorvatské občance, přiznán status osoby před-usazené ve Spojeném království na základě programu EU pro usazování. V červnu 2020 byla žádost paní CG o Universal Credit (sociální podpora) v Severním Irsku zamítnuta. CG v této souvislosti tvrdí, že fakt, že jí nebyla přiznána sociální podpora, přestože jí bylo podle vnitrostátního práva přiznáno právo pobytu na dobu určitou, představuje odlišné zacházení ve srovnání s britskými občany, a tedy diskriminaci na základě státní příslušnosti.

Odvolací soud pro Severní Irsko, který případ projednával, předložil Soudnímu dvoru EU řadu otázek, jejichž cílem bylo zjistit, zda se jedná o přímou nebo nepřímou diskriminaci v rámci článku 18 SFEU v důsledku vyloučení některých občanů Unie s bydlištěm ve Spojeném království ze sociálních dávek souvisejícími s právem pobytu, které jim bylo přiznáno na základě vnitrostátního práva.

Ve svém stanovisku z 24. června 2021 generální advokát Jean Richard de la Tour navrhuje, aby Soudní dvůr rozhodl tak, že článek 24 směrnice 2004/382 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států musí být vykládán v tom smyslu, že právní úprava členského státu, podle níž ekonomicky neaktivní státní příslušník jiného členského státu, který má právo pobytu udělené na základě vnitrostátního předpisu a nemůže pobírat sociální pomoc pouze z důvodu povahy svého práva pobytu, představuje nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti a překračuje rámec toho, co je nezbytné k zachování rovnováhy systému sociální pomoci hostitelského členského státu, pokud má odmítnutí takové pomoci větší dopad na státní příslušníky jiných členských států nebo se týká většího počtu státních příslušníků jiných členských států než státních příslušníků hostitelského státu – což musí ověřit předkládací soud – pokud tato právní úprava nevyžaduje zkoumání individuálních okolností které charakterizují situaci dotyčné osoby, a nevyžaduje zejména, aby byla zohledněna její situace extrémní chudoby, právo na respektování rodinného života a nejlepší zájmy jejího života a jejího dítěte.

Generální advokát se domnívá, že vzhledem k tomu, že všechny skutkové okolnosti a všechny relevantní vnitrostátní předpisy se vztahují buď k období před přechodným obdobím, nebo k němu, a vzhledem k tomu, že návrh předkládajícího soudu byl zaevidován soudní kanceláří dne 20. prosince 2020, je Soudní dvůr příslušný rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě Dohody o vystoupení ze Spojeného království.

Dále generální advokát navrhuje, aby Soudní dvůr vzal v úvahu, že předkládající soud se dotazuje, ve své podstatě, zda právní úprava členského státu, která vylučuje ze sociální pomoci občany Unie, jimž přiznala právo pobytu, ačkoli je tato pomoc zaručena státním příslušníkům dotyčného členského státu, kteří se nacházejí ve stejné situaci extrémní chudoby, představuje diskriminaci na základě státní příslušnosti ve smyslu směrnice 2004/38, a zda v takovém případě může být taková diskriminace odůvodněná.

Generální advokát připomíná, že Soudní dvůr již dříve judikoval, že výhoda rovného zacházení v rámci v kontextu směrnice 2004/38 již není omezena na situace uvedené v této směrnici v rozsahu, v němž se vztahuje i na ty, u nichž je právo pobytu založeno na jiném ustanovení sekundárního práva, ale nerozhodl o účincích týkajících se diskriminace na základě státní příslušnosti přijetím příznivějších opatření členským státem ve smyslu článku 37 směrnice. Je tedy nezbytné učinit závěry, které je třeba vyvodit pro výklad článku 24 této směrnice v souvislosti s přiznáním práva pobytu občanům Unie členským státem za příznivějších podmínek, než jsou podmínky stanovené v této směrnici v návaznosti na rozhodnutí o vyloučení těchto občanů ze sociální pomoci pouze z důvodu jejich nabytého statusu „před-usazení“.

Zásada rovného zacházení stanovená v čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38 s odchylkami uvedenými v čl. 24 odst. 2 by podle názoru generálního advokáta mohla vést k tomu, že toto ustanovení bude vykládáno v tom smyslu, že v zásadě vylučuje právní předpisy/brání právní úpravě členského státu, podle nichž jsou státní příslušníci jiných členských států pobývající na jeho území vyloučeni z výhod sociální pomoci, kterou požívají státní příslušníci hostitelského státu, neboť mají právo pobytu přiznané tímto hostujícím státem.

Zásada rovného zacházení, jak je stanovena v čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38, s odchylkami stanovenými v čl. 24 odst. 2 této směrnice, by podle názoru generálního advokáta mohla vést k takovému výkladu tohoto ustanovení, že brání uplatnění zásady rovného zacházení na všechny osoby a že v zásadě brání právní úpravě členského státu, podle které jsou státní příslušníci jiných členských států, kteří pobývají na jeho území a pokud jim bylo přiznáno právo pobytu udělené tímto státem, vyloučeni z dávek sociální pomoci, jenž jsou dostupné státním příslušníkům hostitelského státu.

Generální advokát Richard de la Tour se však domnívá, že skutečnost, že pro přiznání práva na pobyt nejsou stanoveny žádné podmínky, nesmí mít za následek, aby členské státy nekontrolovaly oprávněnost nároku na sociální dávky a hostitelský členský stát by měl být oprávněn uložit zákonná omezení při poskytování sociálních dávek tak, aby zajistil, že „osoby uplatňující své právo na pobyt by se … neměly stát nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci tohoto členského státu“.

Podle generálního advokáta by nebylo v rozporu se zásadou rovného zacházení uvedenou v čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/382, že by se na občany Unie s bydlištěm na území hostitelského členského státu, jenž jsou ekonomicky neaktivní (atp.), aplikovalo rozdílné zacházení, ale že systematická povaha případného odepření přístupu k sociálním službám by byla v rozporu s právem na sociální podporu a byla by nepřiměřená sledovanému cíli.

Generální advokát se domnívá, že pokud vnitrostátní právní úprava nestanoví, že příslušné orgány musí provést posouzení všech individuálních okolností, jenž charakterizují situaci extrémní chudoby dotčené osoby a důsledků zamítnutí její žádosti s ohledem na její situaci, právo na respektování rodinného života a nejlepší zájem dítěte, pak jde nad rámec toho, co je nezbytné pro zachování rovnováhy systému sociální pomoci hostitelského členského státu.

Odpověď Soudního dvora týkající se posouzení důsledků oprávněnosti pobytu ve světle článku 24 směrnice 2004/38 by proto měla obsahovat údaje a fakta, které mohou být zohledněny za účelem splnění požadavku proporcionality. Předkládající soud, který je jediný příslušný k rozhodnutí, by měl posoudit skutkové okolnosti a určit, zda přiznání příspěvku na živobytí je v souladu se základními právy osoby – situace paní CG – a zda může představovat nepřiměřenou zátěž pro národní systém sociální pomoci.

 

Plné znění stanoviska generálního advokáta Jeana Richarda de la Tourve věci C-709/20 naleznete ZDE.

 

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com

 

 

Go to TOP