Nejvyšší správní soud zveřejnil dne 1. července 2021 svůj rozsudek 1 Ao 5/2021 – 73, podle kterého opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN, ve znění opatření ze dne 3. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN v čl. I bodech 2 a pouze v části čl. I bodu 6 týkající se omezení stravovacích a ubytovacích služeb bylo v rozporu se zákonem.

Navrhovatelé, provozovatelé ubytovacích zařízení, se návrhem na zrušení opatření obecné povahy domáhali zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN, ve znění opatření ze dne 3. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN v čl. I bodech 2 a pouze v části čl. I bodu 6 mimořádného opatření. Tímto ustanovením ministerstvo nařídilo podle § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů („zákon o ochraně veřejného zdraví“), a podle § 2 odst. 2 písm. b) až e) a i) zákona č. 94/2021 Sb. o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 a o změně některých souvisejících zákonů („pandemický zákon“), omezení činností provozovny stravovacích služeb (čl. I. bodu 2 napadeného opatření) a omezení poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb (čl. I. bodu 6 napadeného opatření).

Mimořádné opatření č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN vydalo Ministerstvo zdravotnictví dne 29. dubna 2021, s účinností ode dne 3. 5. 2021 od 00:00 hod. do odvolání. Mimořádným opatřením č. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN došlo ke změně výše označeného mimořádného opatření ze dne 29. 4. 2021 s účinností od 4. 5. 2021 od 00:00 hod. Mimořádné opatření odpůrce s účinností ode dne 10. 5. 2021 od 00:00 hod. odpůrce zrušil svým mimořádným opatřením ze dne 5. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-9/MIN/KAN (omezení činností provozovny stravovacích služeb a omezení poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb nově upravil v čl. I bodech 1 a 5 opatření ze dne 5. 5. 2021).

První senát NSS se v rozsudku ztotožnil s názorem vysloveným v rozsudku ze dne 21. 5. 2021, č. j. 6 Ao 22/2021 – 44, tisková zpráva zde (srov. i rozsudek ze dne 1. 6. 2021, č. j. 8 Ao 11/2021 – 24). Nejvyšší správní soud má za to, že § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona dopadá pouze na obchodní či výrobní provozovny, nikoli na provozovny, v nichž jsou poskytovány služby. Obdobně je tomu u poskytování ubytování, které pandemický zákon nereguluje.

Soud dále konstatoval, že cílem uzavření provozoven uvedených demonstrativně v § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví by muselo být omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami (viz již rozsudek č. j. 6 Ao 11/2021 – 48).

Mimořádná opatření jsou výjimečným právním nástrojem veřejné moci použitelným jen ve zvláštních situacích charakterizovaných rizikem vzniku nebezpečí či dokonce poruchy zasahující větší skupiny obyvatelstva, území či oblasti lidského života.

Podle předsedy prvního senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxy „jde o instrumenty regulace, které se ve srovnání s regulací „běžnou“ vyznačují intenzivnějšími zásahy do základních práv a svobodného života jednotlivců i společnosti. Rozsah možností zakazovat, přikazovat či omezovat, kontrolovat a vynucovat sankcemi je nebývalý. Právě pro jejich povahu mohou být používána jen na nezbytnou dobu a v nezbytném (osobním, územním, sektorovém) rozsahu. I proto, že (s nadsázkou) dávají vzpomenout na dobu nesvobody, ve které neodůvodněné příkazy, zákazy či omezení byly na denním pořádku, se nesmějí stát „novou normalitou“. Jejich rozumnost, srozumitelnost, jednoznačnost, stálost, soudržnost, systémovost a z toho přirozeně vyplývající přesvědčivost, by v ideální situaci ani neměly adresáty regulace vést k pochybnostem o její nejen nezbytnosti, ale vhodnosti, účinnosti a přiměřenosti. Regulace, která je prakticky plošná a zároveň pro mnohé citelná, musí tyto vlastnosti mít jednoduše proto, aby většina adresátů ji přijala a řídila se jí. Regulaci tohoto typu a rozsahu totiž nelze ani plošně zkontrolovat, ani vynutit.“

Soud v rozsudku dále uvádí: „Rezignace na prosazení regulace ze strany veřejné moci ovšem vede k dalšímu poklesu důvěry v právo a instituce, které právo prosazují, protože lidé s vědomím tohoto faktu a pochybnostmi o smyslu regulace danými nesrozumitelností, nerozumností nerespektují stanovená pravidla. Tím může dojít k opětovnému zhoršování situace a nutnosti přijmout regulaci novou… Proto klade soud důraz na řádné odůvodnění mimořádných opatření, tak, aby mu rozuměli nejen ti, kteří je tvoří či právní profesionálové, ale především všichni adresáti. V tomto kontextu si soud proto není jist, zda „[n]ejprostším, ale přesto validním způsobem, jak uvažovat nad vhodností, účinností a přiměřeností opatření, je uvažovat efekt opatření jako redukci reprodukčního čísla R, v aditivní nebo multiplikativní formě, a porovnávat efekt opatření s tím, jaké škody způsobují, případně jak moc zasahují do různých práv a svobod“ (citováno z odůvodnění mimořádného opatření odpůrce) je tím rozumným, srozumitelným a tudíž přesvědčivým argumentem, který vede k spontánnímu přijetí a dodržování přijatých opatření.“

Rozsudek sp. zn. 1 Ao 5/2021 ze dne 1. července 2021 naleznete ZDE.

Podle Mgr. Ing. Štěpána Klečka z advokátní kanceláře BDO Legal nejspíš rozhodnutí soudu spustí vlnu žalob na stát o náhradu škody. „Paradoxně se však nejedná o náhradu škodu v režimu pandemického zákona, nýbrž podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Postoj Nejvyššího správního dává provozovatelům dotčených zařízení poměrně jednoznačnou šanci na úspěch. Prokázání konkrétní škody a její konkrétní výše však v řadě případů nemusí být jednoduchou záležitostí,“ uvedl Štěpán Kleček

Zdroj: Nejvyšší správní soud, ČTK
Foto: canva.com