Stát se dlužníkem je rozhodně výhodnější, než být věřitelem…

Kateřina Schwarzová

Senát bude od 9. června opět projednávat novely občanského soudního řádu a exekučního řádu, které se týkají vymáhání dluhů. Novela přinášející změny v exekucích, kterou před měsícem schválila Sněmovna, nezavedla totiž účinné mechanismy, které by pomohly efektivněji řešit předlužení. Proto se senátorům vrací na stůl znovu. Je ale uvolnění lidí z dluhových pastí a jejich návrat do života nezatíženého nesplatitelnými závazky společensky prospěšným krokem? Nebudou konečné účinky a důsledky této spíše dluhové amnestie horší, než lepší?

Na to a další otázky Advokátního deníku odpověděla Ing. Kateřina Schwarzová ze společnosti InsolCentrum, která se zabývá analýzou insolvenčních dat a jejich ekonomických a sociologických souvislostí.

 

Máte relevantní data o stavu českých dlužníků a nabídli jste jejich poskytnutí tvůrcům novely insolvenčního zákona?

Samozřejmě, jsme schopni dodat relevantní data, která by stát měl mít k dispozici, například proto, aby posílil prevenci vzniku nových dlužníků, nebo mohl monitorovat „dlužnickou scénu“ po pandemii onemocnění covid-19. Po odeznění koronaviru totiž mohou nastoupit krizové procesy, včetně řetězení platební neschopnosti a pandemie insolvencí.

 


Obáváte se, že stát není připraven na tuto výzvu?

Stát neví, kolik lidí se nachází ve stavu předlužení, a nemá tudíž představu o jednotlivých skupinách dlužníků a jejich socioekonomických statusech. Současně také nemá k dispozici informace o výši dluhů, věřitelích, regionálním rozložení dlužnické struktury atd.  Ač stát stejně jako u pandemie nemá k dispozici správná data, nabízí se mu názor odborné veřejnosti. A na rozdíl od pandemie je celá insolvenční odborná obec jednotná. Právní experti, insolvenční správci, ekonomové i podnikatelská veřejnost jednotně varují před neuváženým dopadem plošného oddlužení do ekonomiky státu. Také tradičně neutrální soudy tentokrát vyjadřují obavy před přijímáním právní úpravy bez řádného vyhodnocení současného stavu a mají strach ze zatížení soudní soustavy.


Přesto se zákonodárci rozhodli znovu zmírnit oddlužovací podmínky…

Prominutí dluhů je přitom zásadní krok, kterým stát zasahuje do vlastnických práv věřitelů, a tím i do života všech občanů. Stát je totiž jedním z významných věřitelů. Pohledávky státu (zejména zdravotních pojišťoven) vůči zadluženým lidem dosahují desítek miliard korun. Z analýzy dat insolvenčního rejstříku provedené InsolCentrem vyplývá, že v letech 2008 až 2020 soudy povolily oddlužení téměř čtvrt milionu obyvatel. Ke konci roku 2020 se již 105 tisíc osob oddlužilo, 115 tisíc osob stále splácí a od svých dluhů se pravděpodobně osvobodí.


Kolik lidí nezvládlo své dluhy uhradit?

Jen 20 tisíc osob splácení nezvládlo a z procedury vypadlo.

Jakou část svých dluhů naopak lidé ve splátkovém kalendáři zaplatili?

Lidé byli schopni v rámci pětiletého splátkového kalendáře uhradit v průměru 56 procent z hodnoty svých dluhů. Ze skutečnosti, že pouhých 10 procent účastníků oddlužení přestalo splácet, je zřejmá vysoká efektivita tohoto typu insolvenční procedury.


Čím si tuto efektivitu vysvětlujete?

Jde v první řadě o významný úspěch insolvenčních soudů, správců a zejména dlužníků. Úspěšné výsledky procedury oddlužení nemají v evropském srovnání obdoby, avšak v ČR nebyly vůbec doceněny.


InsolCentrum zpracovalo údaje o 208 tisících skutečných exekučních dlužnících
. Co je možné dozvědět se z těchto dat o lidech stojících před branou oddlužení?

Z dat o exekučních dlužnících vyplývá, že převážnou část tvoří muži, a to 63 % oproti ženám, které představují 37 %. Většina dlužníků (85 %) jsou lidé v produktivním věku. InsolCentrum nadále zpracovalo profily dlužníků, kteří právě vstupují do procesu oddlužení. Z těchto dlužníků tvořily dvě třetiny lidé s dluhy z přelomu století a převažovali muži.  Průměrná výše dluhu činila 1,7 milionu korun. Zhruba dvě pětiny dlužníků měly víc než 16 věřitelů. Třetinu zadlužených pak představovali lidé s dluhy z posledních pěti let, a to převládaly ženy. V této kategorii dosahovala průměrná dlužná částka 670 000 korun. Dvě pětiny zadlužených pak měly méně než pět věřitelů.


Kdo je takovým prototypem exekučního dlužníka?

Typickým exekučním dlužníkem je muž ve věku 45 let, který se nezdržuje v místě svého oficiálního bydliště, má mnoho věřitelů a exekucí a v této situaci se nachází řadu let.

Čím to je, že v této situaci setrvá tak dlouhou dobu?

Celkem snadno, po prvním šoku ze vzniku dluhů se tito lidé dokázali adaptovat na status dlužníka, měnit své bydliště, upravovat si zdroj příjmů a unikat vymáhání dluhů exekutory.


Jaký je Váš pohled na dluhovou amnestii? Považujete ji za dostatečně uváženou?

Jestliže bez relevantních dat plošným zákonem umožníme každému dlužníkovi bez ohledu na jeho sociální a platební možnosti, aby se snadno oddlužil, dopouštíme se historického zásahu do zavedených právních i společenských vztahů.


Jaké podle Vás budou konkrétní dopady tohoto zásahu?

Na jedné straně půjde o ekonomické ztráty věřitelů, mezi které náležejí všichni občané. Při velmi střízlivém odhadu uhradí dlužníci v rámci zmírněných podmínek o 100 miliard korun méně, než jsou schopni zaplatit. Ale těchto 100 miliard je menší ztrátou oproti skokovému obratu v platební morálce lidí.


Je platební morálka nějak poznamenaná úlevami poskytovanými dlužníkům?

Rozhodně, jestliže ekonomicky schopným dlužníkům umožníme snadné oddlužení bez jejich vlastního přičinění, pak je utvrzujeme v postoji, že dluhy se nemusí platit. A tím je učíme natahovat ruku, spoléhat na dávky sociální podpory a čekat, že stát za ně problém vyřeší.  Jestliže připustíme, aby se ekonomicky schopní lidé zbavili dluhů snadno a rychle, vydáváme v této obtížné situaci špatný signál. V rodinách děti přijímají vzorce chování svých rodičů… I proto se devět z deseti sociálních pracovníků již setkalo se zadlužováním druhé generace dlužníků. Stát by se měl zejména zaměřit na získání relevantních dat o jednotlivých skupinách dlužníků, na základě kterých může věnovat větší úsilí prevenci a průběžné práci s dlužníky než na přijímání nových zákonů.


Česká republika je pár měsíců před parlamentními volbami, v době, kdy se více než kdy hledí na názory veřejnosti. Ta je sice dlužníkům ochotna pomoci, ale jen těm se sociálními či zdravotními problémy. Pro podporu plošné dluhové amnestie by však voliči jednoznačně ruku nezvedli.


Redakce AD

Foto: archiv Ing. Schwarzové
Obrázky; grafy: InsolCentrum

Go to TOP