Ústavní soud zveřejnil dne 12. května 2021 nález sp. zn. II. ÚS 3063/20, podle něhož platí, že v případě, že odsouzený v objektivně špatném zdravotním stavu před obecnými soudy uplatní na základě zcela konkrétní minulé skutečnosti svědčící o porušení léčebného režimu, které samo o sobě mohlo vést k rapidnímu zhoršení jeho zdravotního stavu, námitku, která je potenciálně způsobilá vyvrátit závěr, že ve výkonu trestu je mu zajištěna dostatečná lékařská péče, a obecné soudy se s touto námitku nevypořádají, nezaměří dokazování na relevantní skutečnosti, zejména na to, zda hrozí opakování porušení léčebného režimu a jeho následky, a toliko odkáží na závěr lékařské zprávy vězeňského lékařského střediska, která se sama touto námitkou rovněž nezabývá, poruší tím stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

Stěžovatel R. L. vykonává trest odnětí svobody. V červnu loňského roku žádal o přerušení výkonu tohoto trestu ze zdravotních důvodů, u obecných soudů však neuspěl. Obrátil se proto na Ústavní soud.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že se v roce 2015 podrobil transplantaci jater a je odkázán na imunosupresivní léčbu s neustálým lékařským dohledem, pravidelnými odběry vzorků a vyšetřeními ve specializovaném pracovišti IKEM. Ve vězení však onemocněl žloutenkou, nebyly mu po jistou dobu podávány léky a k vyšetření v IKEM nebyl vždy dopraven, což podle něj mohlo vést k fatálním následkům. Namítal, že ve výkonu trestu nejsou dostatečně zajištěny podmínky pro náležitou odbornou péči, kterou ve svém zdravotním stavu potřebuje.

Obecné soudy podle něj vycházely z nedostatečných skutkových zjištění, resp. nepřihlédly k zásadním skutečnostem, které měly ve věznici vliv na významné zhoršení jeho zdravotního stavu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

…

Ústavní soud konstatoval, že stěžovatelova námitka selhání Vězeňské služby při zajišťování péče o jeho zdraví, již stěžovatel relevantním způsobem v řízení před obecnými soudy vznesl, jimi nebyla vypořádána. Význam této námitky přitom neumožňoval obecným soudům toliko konkludentní vypořádání se s ní, neboť z lékařské zprávy IKEM, kterou stěžovatel obecným soudům předložil, vyplývá, že i jediné vysazení imunosupresivních léčiv může vést k odmítnutí jaterního štěpu a k nezvratnému poškození stěžovatelova zdraví a že pravidelné kontroly jsou u něj vzhledem k závažnému zdravotnímu stavu nutné. K této námitce se nevyjadřuje ani lékařská zpráva vězeňského zdravotního střediska a z odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů nikterak nevyplývá, že by se touto námitkou blíže zabývaly a vypořádaly se s ní.

V této souvislosti se Ústavní soud nemůže bez dalšího ztotožnit ani s argumentem soudu prvého stupně, že stěžovatel má možnost se obrátit na státního zástupce dle § 78 zákona o výkonu trestu. Takový postup je z povahy věci možný jen ex post a stavěl by stěžovatele do situace, v níž by nejprve musel (znovu) strpět vynechání léku a riskovat, že u něj povede k nezvratnému poškození zdraví nebo opomenutí transportu do specializovaného zdravotnického zařízení. Takové riziko nelze na stěžovatele přenášet až v průběhu řízení před obecnými soudy, kdy tyto mu zjevně nevěnovaly pozornost, přestože i zpráva IKEM závažnost dopadů takového pochybení vězeňské služby objektivizuje.

Ústavní soud tak shrnul, že stěžovatel v objektivně špatném zdravotním stavu před obecnými soudy uplatnil na základě zcela konkrétní minulé skutečnosti svědčící o porušení léčebného režimu, které samo o sobě mohlo vést k rapidnímu zhoršení jeho zdravotního stavu, námitku, která je potenciálně způsobilá vyvrátit závěr, že ve výkonu trestu je mu zajištěna dostatečná lékařská péče a dodržování léčebného režimu s cílem předejít rapidnímu zhoršení jeho zdravotního stavu.

Obecné soudy tuto námitku nevypořádaly, nezaměřily dokazování na relevantní skutečnosti, zejména na to, zda hrozí opakování porušení léčebného režimu, a pokud ano, jaké následky by mohlo mít, a toliko odkázaly na závěr lékařské zprávy vězeňského lékařského střediska, která se sama touto námitkou rovněž nezabývá, čímž porušily stěžovatelovo právo na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Nijak tím totiž neodstranily obavu z možného opakování porušení léčebného režimu a jeho následků. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že v doplnění své ústavní stížnosti stěžovatel avizuje, že opětovně k nepodání léku došlo.

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Pokud odsouzený v objektivně špatném zdravotním stavu před obecnými soudy uplatní na základě zcela konkrétní minulé skutečnosti svědčící o porušení léčebného režimu, které samo o sobě mohlo vést k rapidnímu zhoršení jeho zdravotního stavu, námitku, která je potenciálně způsobilá vyvrátit závěr, že ve výkonu trestu je mu zajištěna dostatečná lékařská péče, a obecné soudy se s touto námitku nevypořádají, nezaměří dokazování na relevantní skutečnosti, zejména na to, zda hrozí opakování porušení léčebného režimu a jeho následky, a toliko odkáží na závěr lékařské zprávy vězeňského lékařského střediska, která se sama touto námitkou rovněž nezabývá, poruší tím stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

Úkolem obecných soudů bude nyní zjistit, zda je v současnosti vyloučeno opakování porušení léčebného režimu u stěžovatele, a pokud ne, zda následky takového porušení nevylučují závěr, že stěžovateli je zajištěna ve výkonu trestu natolik dostatečná zdravotní péče, že umožňuje pokračování ve výkonu trestu. Ústavní soud tímto nálezem nikterak nepředesílá, jak mají soudy o stěžovatelově návrhu rozhodnout. Obecné soudy se však musí v dalším řízení zabývat stěžovatelovým tvrzením, že v důsledku pochybení Vězeňské služby již v minulosti došlo k porušení léčebného režimu nepodáním imunosupresiv, jakož i jeho tvrzením, že i jedno takové vynechání může vést k nezvratnému poškození jeho zdraví. K prověření pravdivosti těchto tvrzení pak v případě potřeby obecné soudy doplní dokazování.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3063/20 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com